ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1241.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1241/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2003 dovolání obviněné H. K., roz. K., které podala proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 10 To 76/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 31/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné H. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná H. K. byla rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 1 T 31/2002, uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr zák., kterého se měla dopustit tím, že v přesně nezjištěné době v období od 17. 8. 2001 do 30. 10. 2001 v P. si jako prodavačka v novinovém stánku ponechala pro vlastní potřebu zboží a tržby v celkové hodnotě 73.133,50 Kč ke škodě H. S. Za uvedený trestný čin byla obviněná odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců a podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo dále obviněné uloženo omezení, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradila škodu trestným činem způsobenou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné současně uložena povinnost zaplatit poškozené H. S. částku 73.133,50 Kč jako náhradu škody trestným činem způsobenou.
Obviněná H. K. podala shora citovanému rozsudku okresního soudu odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 10 To 76/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Podle tzv. dodejky a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 1. 4. 2003 obhájci obviněné, JUDr. V. K., dne 2. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Příbrami a dne 15. 4. 2003 obviněné H. K.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná H. K. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Příbrami dne 23. 5. 2003 dovolání, přičemž dne 10. 6. 2003 podala k přípisu předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu u téhož soudu další podání, označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo předloženo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 24. 10. 2003.
Dovolatelka napadla podaným mimořádným opravným prostředkem rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto její odvolání a opřela jej o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V úvodu odůvodnění svého podání dovolatelka podrobně zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení a předeslala, že se vytýkaného jednání nedopustila a necítí se být vinnou trestným činem zpronevěry. V uvedeném směru vyjádřila přesvědčení, že provedenými důkazy není ze spáchání trestného činu usvědčována a postup soudu, který v plném rozsahu uvěřil výpovědím poškozené, aniž by provedl přímý důkaz k prokázání těchto tvrzení, nebyl správný. Soud prvního stupně dostatečně nezohlednil, že zboží určené k prodeji ve stánku obviněná dostávala od poškozené podle potřeby a nikdy jeho převzetí nepotvrzovala. Rovněž výše manka, uvedená v inventurách předložených poškozenou v průběhu vyšetřování, byla pouze výsledkem špatné evidence prodávaného zboží, kdy nebylo jasno, kolik a jaké zboží poškozená do stánku dodala pro potřeby prodeje. Obviněná dále zpochybnila způsob vyčíslení výše manka, neboť podle jejího názoru nelze na základě poškozenou předložených dokladů, o jejichž pravosti lze pochybovat, jednoznačně dospět k výši schodku. V závěru podání apelovala na postup soudu v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť za situace, kdy nebyly předloženy žádné obviněnou přímo usvědčující důkazy a ona trvá od počátku trestního stíhání na své nevině, ji nelze uznat vinnou trestným činem zpronevěry.
V petitu svého dovolání obviněná H. K. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 10 To 76/2003, a podle §226 písm. a) tr. řádu ji v plném rozsahu zprostil obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 1 NZo 737/2003, doručeným Okresnímu soudu v Příbrami dne 28. 8. 2003, vyslovil názor, že dovolatelka namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů a neprovedení blíže specifikovaných důkazů dalších, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění, což však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – písm. l) tr. řádu být nemohou, a tudíž navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněné H. K. podle §265i odst. 1 písm b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněné H. K. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu/. Rovněž takto konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem vyžadovaným zákonem a formulovaným v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu.
Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod vymezený v citovaných ustanoveních zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popřípadě druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí pak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je totiž povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem nalézacím a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží. V uvedeném ohledu pak napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla uplatněna v dovolání.
Z obsahu podaného dovolání přitom vyplývá, že námitky obviněné směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu. Obviněná tak pouze formálně citovala jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněnou namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné H. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž by byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k