ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.140.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 140/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soudu České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici B. a o dovolání obviněného D. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici O., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 To 509/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 3 T 80/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných J. K. a D. Š.
o d m í t a j í.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 3 T 80/2002 byli obvinění J. K. a D. Š., kromě jiných, uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr zák. jednak trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zákona a jednak trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, J. K. sám trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona a D. Š. společně s dalšími dvěma spoluobviněnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zákona.
Za tyto trestné činy byl J. K. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou a D. Š. byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podali oba uvedení obvinění odvolání, která Krajský soud v Ostravě rozsudkem (rozhodováno bylo i o odvoláních dalších spoluobviněných) ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 To 509/2002 podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. H. dne 12. 12. 2002 dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Bruntále dne 13. 12. 2002. Směřuje jím do výroků o vině i trestu a dovolací důvod spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Domnívá se, že pro zamítnutí řádného opravného prostředku nebyly splněny podmínky stanovené zákonem. Dále má za to, že soud II. stupně své rozhodnutí o jeho účasti na spáchání trestných činů podílnictví, loupeže a vydírání nesprávně právně posoudil, když na základě skutkových zjištění vyhodnotil důkazy z přípravného řízení i důkazy z hlavních líčení pouze jednostranným způsobem v jeho neprospěch, na což navázal odsuzujícím výrokem a trestem. V dalším textu dovolání podrobně rozvádí obsah jednotlivých ve věci provedených důkazů a uvádí, v čem spatřuje jejich jednostranné či nesprávné hodnocení nebo naopak v jakém směru bylo podle jeho názoru dokazování provedeno v nedostatečném rozsahu. V závěru dovolání znovu zdůrazňuje, že nespáchal žádný z trestných činů, pro které byl takto odsouzen.
V petitu tohoto svého opravného prostředku navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí ve všech výrocích o vině a trestu, které se ho dotýkají a současně podle §265m tr. řádu rozhodl o zproštění obžaloby OSZ v Bruntále ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. Zt 239/2002 s poukazem na ustanovení §226 písm. c) tr. řádu. Navrhl v této spojitosti, aby byl propuštěn z výkonu trestu.
Obviněný D. Š. také podal dne 27. 12. 2002 dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. S., které bylo doručeno Okresnímu soudu v Bruntále dne 27. 12. 2002. Dovolání podává z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a poukazuje v něm na to, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání namítá, že soudy obou stupňů ve svém hodnocení důkazů nepostupovaly objektivně a nestranně, když jednoznačně preferují svědectví odsouzeného a spolupachatele A. P. a nebraly v úvahu ostatní výpovědi. Dále uvádí, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav a v návaznosti na to byly skutky nesprávně právně posouzeny. Kromě toho konstatuje, že byly porušeny i základní zásady trestního řízení a to jak zásada presumpce neviny podle §2 odst. 2 tr. řádu, tak i volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. Spatřuje ve věci pochybnosti ohledně jeho zavinění, a proto mělo být rozhodnuto v jeho prospěch .
V závěru svého opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 3 T 80/2002, ze dne 21. 8. 2002 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 509/2002, ze dne 17. 10. 2002.
Nejvyšší státní zástupce, kterému byla ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu doručena dovolání obou obviněných – J. K. i D. Š., se k nim nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve u obou dovolání zkoumal, zda nejsou dány důvody pro jejich odmítnutí ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci jsou dovolání přípustná, byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu.
Z obsahu shora citovaných dovolání vyplývá, že obvinění této své povinnosti ve svých opravných prostředcích formálně dostáli, neboť v nich oba uvádějí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný J. K. navíc ještě i dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí opravného prostředku.
Přestože na tyto zákonem stanovené dovolací důvody obvinění poukazují, nevytýkají napadaným rozhodnutím žádné takové vady, které by pod uvozené dovolací důvody bylo možné podřadit. Obě dovolání totiž v podstatném rozsahu považují skutková zjištění založená na neúplném dokazování za nesprávná. Zejména je namítána neobjektivnost a jednostrannost při hodnocení provedených důkazů.
Z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit jedině s ohledem na jednotlivé důvody dovolání rozvedené v §265b odst. 1 tr. řádu. Konkrétně důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotvuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování, ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. S tím koresponduje, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu.
U důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu, který musí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí.
V posuzovaném případě dovolatelé, podle obsahu podaných dovolání, nenamítají vady právního posouzení, nýbrž jejich výhrady se týkají výlučně nedostatků při zjišťování skutkového stavu věci. Nespokojenost vyjadřují i ohledně způsobu, jakým byly provedené důkazy hodnoceny s tím, že poukazují na neobjektivní postup soudů vyplývající z jednostranné posuzování provedených důkazů pouze v neprospěch obviněných. Celá tato faktická argumentace obviněných tak stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhají. Těžištěm dovolání je nesprávné zjištění skutkového stavu a způsob hodnocení důkazů, na což však důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak bylo výše rozvedeno, nedopadá.
Bylo proto třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podaná dovolání odmítnout, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Obviněný J. K. v písemném podání zmínil rovněž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Z jeho obsahu však vůbec není zřejmé, v čem je spatřován. Podle jeho zákonného vymezení v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je předpokládána existence vady v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z takto podaného dovolání a jeho obsahu vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání), nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Protože je nesporné, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nejvyšší soud na tuto formální nepřesnost pouze poukazuje, aniž by ji shledával pro způsob svého rozhodnutí za významnou.
Uvedený dovolací důvod, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný J. K. (současně ani žádný jiný z obviněných) nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze vymoci si zajištění nových důkazů, resp. jejich jiné, pro něho příznivější hodnocení.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněných J. K. a D. Š. podaná proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 To 509/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová