ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.155.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 155/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2003 o dovolání obviněného O. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 2 To 42/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 8/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný O. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 35 T 8/2001, uznán vinným jednak pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zákona (ve znění účinném od 1. 1. 2002) a jednak trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona (ve znění účinném od 1. 1. 2002). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, na základě kterého Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 2 To 42/2002 postupoval tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl. Napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen s tím, že skutek byl popsán nově po doplnění a opravě podstatných skutkových zjištění, a obviněný byl opětovně uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zákona (ve znění zákona č. 265/2001 Sb.) a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl pak shodně jako soudem nalézacím odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal dne 2. 12. 2002 obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. V. dovolání, jež bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 4. 12. 2002. Dovolání podal do výroku o vině pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zákona a do výroku o trestu, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť shledává, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení žalovaného skutku.
V písemném odůvodnění dovolání zejména namítá, že nalézací a posléze i odvolací soud nezhodnotil náležitým způsobem provedené důkazy, nepřihlédl k jeho obhajobě a vysvětlení a nezjistil tak řádně skutkový stav věci. Důsledkem toho mělo dojít k porušení hmotně právního ustanovení trestního zákona. Obviněný trvá na svých námitkách uplatněných již v rámci odvolacího řízení a odkazuje na své podání ze dne 13. 2. 2002. V další části dovolání konkretizuje své výhrady proti závěrům Vrchního soudu v Olomouci, jimž odůvodnil odsuzující rozsudek. (Odvolatel se vyjádřil podrobněji k některým provedeným důkazům, sám je vyhodnotil a poukázal na nesprávné hodnocení osobních poměrů ). Ze zjištěné důkazní situace nelze dovodit, dle dovolatele, že by věděl, v jakém rozsahu a k jaké trestné činnosti došlo. Z jeho strany se proto nemohlo jednat o úmyslnou trestnou činnost.
V petitu svého opravného prostředku proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve smyslu §265k a §265m tr. řádu zrušil a rozhodl o zproštění obviněného trestným činem podvodu podle §8 odst. 1 k 250 odst. 1, 4 tr. zákona.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, ve svém podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Poukazuje na to, že dovolatel pojal do dovolání zejména námitky týkající se skutkových zjištění a směřující proti hodnocení důkazů ze strany soudů. Právní posouzení skutku ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci však shledává zcela správné a odpovídající zákonu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu.
Z obsahu shora citovaného dovolání vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém opravném prostředku formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Argumentace obsažená v dovolání však se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu nekoresponduje. Nejsou v něm totiž vytýkány právní vady, na které je předmětné dovolání zaměřeno, nýbrž celé dovolání rozvádí zejména nesprávná a nedostatečná skutková zjištění či nesprávné hodnocení osobní situace obviněného.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu. Konkrétně důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotvuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. S tím koresponduje, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je, z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení, soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu.
U důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který musí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) dán a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však dovolatel ve svém opravném prostředku podřadil námitky týkající se hodnocení důkazů a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, z čehož dovozuje porušení hmotně právních ustanovení trestního zákona. Pokud obviněný v dovolání uvádí, že z jeho strany nedošlo k úmyslné trestné činnosti, neboť nevěděl k jaké trestné činnosti a v jakém rozsahu dochází, i v tomto případě opírá toto své tvrzení pouze o nedostatečně provedené dokazování. Tvrdí totiž, že nebylo prokázáno, že faktury zhotovoval a věděl o jejich obsahu. Z uvedeného je zřejmé, že ve skutečnosti se nedomáhá nápravy v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, ale vyjadřuje pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a způsobu, jímž byly provedené důkazy hodnoceny. Faktická argumentace obviněného tak stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhá. Těžištěm dovolání je nesprávné zjištění skutkového stavu věci, na což však důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak bylo výše rozvedeno, nedopadá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného O. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 2 To 42/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová