ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.20.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 20/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 125/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 419/2001, a rozhodl takto:
Podle §265j tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 419/2001, byl obviněný M. M. uznán vinným
I/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že společně s již odsouzeným L. M.:
1/ dne 23. 11. 2000 za použití klíče, který už dříve získal do svého držení již odsouzený L. M., který pro poškozeného P. R. prováděl v domě stavební práce, po jejichž ukončení si klíč ponechal, ve S., v úmyslu zmocnit se peněz či vhodných věcí vnikli do domu majitele P. R., avšak jakmile začali prohledávat obytné místnosti, byli vyrušeni B. S., která šla poškozeného navštívit, takže nic neodcizili a z místa utekli,
2/ v přesně nezjištěných dnech v měsíci lednu 2001 ve S., odcizili z neužívaného objektu bývalého hotelu E., nacházejícího se v blízkosti státní hranice s Rakouskem, vodovodní kohouty a měděné a hliníkové vodiče, čímž způsobili vlastníkovi objektu E. S. škodu ve výši 3.974,- Kč;
II/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že
3/ společně s již odsouzenými L. M. a L. K. přesně nezjištěného dne počátkem března 2001 v T., po vzájemné dohodě na krádeži starožitných předmětů vloupáním a z podnětu již odsouzeného L. K. odvezl tento již odsouzený spoluobviněné L. M. a M. M. svým osobním automobilem k domu majitele R. Š., sám za pomocí pákových nůžek uvolnil petlici u dveří do dvora domu poškozeného, opodál čekajícím spoluobviněným objekt, do něhož takto zjednal přístup, označil, načež tito do domu vstoupili, prohledali jej a odcizili odtud přinejmenším lustr, mosazný hmoždíř, skleněné slepičky, nástěnné dřevěné hodiny, plechové krabičky na doutníky, mosazný model hrací bedny, dva cínové modely aut, skleněnou kočku, kapesní nůž, porcelánové a kovové boty, mlýnek na koření, pět kovových sošek, dvě kovové sošky znázorňující vinaře, kovovou sošku ženy a kovový vozík s postavou muže a vepře, porcelánové podložky, mosazné díly k lustru, tři modely aut, pět potištěných štítků, 63 ks kovových odznaků, pět kovových klipsen, řetízek ze žlutého kovu, odznáčky, přívěšky, klíče, korálky, kovové prstýnky, poškozenou maketu letadélka, dvě brože, deset vojenských odznaků, spony s přívěškem, korálové výšivky a figurky v ceně nejméně 5.539,- Kč, a tyto předměty za předem dohodnutou odměnu předali zatím ve vozidle čekajícímu již odsouzenému L. K.,
4/ sám přesně nezjištěného dne v polovině března 2001 ve S., po rozbití skleněné výplně balkónových dveří vnikl do domu majitele Z. B., odkud odcizil radiomagnetofon zn. Philips, olejomalbu, spací pytel, tři obrázky, polní vojenskou uniformu, vojenskou bundu, neprůstřelnou vestu a dalekohled, vše za 9.750,- Kč, přičemž další škodu 750,- Kč způsobil při vlastním vloupání,
5/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne od 18. 2. do 14. 3. 2001 vypáčili krompáčem vchodové dveře do rekreační chalupy v M., majitele V. R., objekt prohledali a odcizili odtud řeckou ikonu na dřevěné desce, mosaznou tubu, porcelánový mlýnek na kávu, kuchyňské váhy, keramickou nádobu, mosazný hmoždíř, keramický hrnek, dřevěný mlýnek na kávu, litinový vařič s mosaznou nádobkou, starší fotoaparát, stavebnici lego a další mosaznou nádobku, vše v ceně 19.250,- Kč, přičemž další škodu ve výši 1.700,- Kč způsobili zničením vchodových dveří a vypáčením dalších dveří do dílny,
6/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne po předchozím vloupání, nejpozději však dne 16. 3. 2001, po rozbití skleněné výplně okna a vytržení sítě, vnikli do rekreační chalupy majitele J. P. v K., a odcizili odtud horské jízdní kolo, další jízdní kolo zn. Favorit, stan, hodiny zn. Prim, dalekohled, dva obrázky, deku, pánské zimní boty a tři lahve alkoholu, vše za 9.510,- Kč, přičemž další škodu ve výši 1.600,- Kč v objektu způsobili rozbitím skleněné výplně okna, vytržením petlice a poškozením rámu vstupních dveří a vypáčením dveří u jedné z místností objektu,
7/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne mezi 18. a 23. 3. 2001 ve S., u rekreační chalupy majitele J. K. po neúspěšném páčení vstupních vrat rozbili okno vedoucí do sklepních prostor objektu, vnikli do obytných místností a na místě zkonzumovali či z objektu odcizili litrovou láhev vodky, láhev koňaku o obsahu 2,5 litru, nejméně dvě krabičky cigaret LM v ceně 1.380,- Kč, načež následně po tomto vloupání nejpozději dne 25. 3. 2001 znovu vnikli do téhož objektu a odcizili odtud stříbrnou tabatěrku, kovový zapalovač, tři lahve becherovky, láhev fernetu, půllitrovou láhev domácí pálenky, prošívanou vestu, pánskou bundu zn. Niké, černou kapuci, vojenskou maskáčovou bundu, stříbrnou láhev, pánské sportovní boty, pánskou mikinu, rifle, tričko, košili, sadu šroubováků, lovecký nůž, montážní klíče, sadu vrtáků, sadu nářadí v plastovém obalu, domácí klobásy, ananasovou konzervu, konzervu s vepřovým masem, dva domácí kompoty, pánský holící strojek, vše v ceně nejméně 5.034,- Kč, přičemž nejméně jednu noc v objektu přespali a použili při tomto pobytu domácí elektropřístroje, další škodu ve výši nejméně 1.950,- Kč při obou vloupáních způsobili poškozením vrat a rozbitím skleněných výplní několika oken,
8/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne od počátku roku 2001, nejpozději dne 18. 3. 2001, po odstranění pletivových zábran vnikli ve S., do hospodářského objektu u domu a ke škodě P. S. odcizili ze skříně, u níž vytrhli petlici, čímž způsobili škodu 50,- Kč, přinejmenším montážní nářadí v ceně 500,- Kč,
9/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne v únoru či v březnu 2001, nejpozději dne 25. 3. 2001, v blízkosti S., v chatové oblasti u rybníka H. Š. postupně vnikli do chaty J. P., kde nenalezli žádné vhodné věci k odcizení, avšak poškozenému způsobili škodu 550,- Kč rozbitím výplně balkónových dveří, vytržením sítě v okně a rozbitím keramické vázy, dále do chaty majitele A. Š., odkud odcizili plynovou bombu, 15 ks různých konzerv, láhev fernetu, láhev broskvové vodky, rybářský naviják a dotykové lampičky, vše v ceně 1.580,- Kč, přičemž další škodu ve výši 550,- Kč způsobili rozbitím okna, poškozením koberce a zlomením nože, dále do chaty majitele M. D., kde nenalezli vhodné věci k odcizení, avšak způsobili mu škodu 400,- Kč rozbitím skleněné výplně okna, a nakonec i do chaty majitele P. B., jemuž rozbitím výplně okna způsobili škodu ve výši 400,- Kč a odcizením masových konzerv, rybiček, zavařenin, sušenek, čokolády, slaného pečiva, tří lahví alkoholu a teleskopického rybářského prutu další škodu 1.800,- Kč,
10/ společně s již odsouzeným L. M. v noci z 24. 3. na 25. 3. 2001 v zahrádkářské kolonii u obce D., postupně vnikli odtržením mříže do obytné zahradní chaty patřící s. r. o. L. Z., odkud odcizili balíček rýže za 20,- Kč a na objektu způsobili škodu 80,- Kč, do obytné zahradní chaty majitele J. V., na níž přitom způsobili škodu ve výši 1.200,- Kč a z objektu odnesli kladivo, kombinační kleště a šroubovák, vše za 100,- Kč, do obytné zahradní chaty majitele K. S., jemuž tak rozbitím výplně okna a vytržením petlice u dveří způsobili škodu 150,- Kč a další škodu 1.500,- Kč mu způsobili odcizením elektrického hoblíku a konečně do obytné zahradní chaty majitele I. Ch., na jehož objektu přitom způsobili škodu 350,- Kč a zkonzumovali tam oplatky a mléko za celkem 55,- Kč;
III/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že společně s již odsouzeným L. M.:
11/ v noci z 25. 3. na 26. 3. 2001 ve V., po rozbití skleněné výplně dveří a páčení vchodových dveří, přičemž způsobili škodu 650,- Kč, vnikli do rekreační chaty majitele M. Ž., při páčení dveří do koupelny způsobili další škodu 150,- Kč, a z objektu vynesli sekerku a polní lopatku za 200,- Kč a odcizili odtud přinejmenším jízdní kolo zn. Liberta v ceně 1.000,- Kč, načež se vzápětí vloupali do rekreační chaty patřící a. s. J. e. B., odkud sice nic neodcizili, ale při vloupání na objektu způsobili škodu, jejíž odstranění si vyžádalo náklady 3.423,- Kč,
12/ v noci z 29. 3. na 30. 3. 2001 v M., po rozbití skleněné výplně okna, čímž způsobili škodu ve výši 500,- Kč, vnikli do rekreační chalupy majitele J. Č., odkud odcizili pracovní rukavice a svítilnu, vše za 180,- Kč,
13/ dne 30. 3. 2001 ve S., po přelezení zdi vnikli na dvůr u domu majitele P. R. a nezajištěným střešním oknem, k němuž se dostali po žebříku, vnikli přes půdu do obytné části domu a odcizili odtud obraz s kresbou J. Š. v ceně 14.000,- Kč, přičemž na místě ještě zkonzumovali šumivé víno a krupicovou kaši,
14/ krátce po poledni dne 31. 3. 2001 poblíž obce H., vnikli do osamocené rekreační chaty majitele F. S., a to po vypáčení dřevěné okenice, rozbití skleněné výplně okna a vytržení petlice u dveří, čímž způsobili škodu 420,- Kč, v objektu zkonzumovali dvě konzervy, uvařili si kávu, načež byli vyrušeni náhodnou svědkyní, takže při útěku z chaty odnesli toliko zrcátko a medailonek za 170,- Kč,
15/ přesně nezjištěného dne koncem března 2001 u obce A., v rekreační oblasti u rybníka O., vnikli do rekreační chaty majitele J. Š., přitom rozbitím skleněné výplně podkrovního okna způsobili škodu 150,- Kč, avšak v objektu nenašli vhodné věci k odcizení, dále po vytlačení okenice a uvolnění rámu okna vnikli do rekreační chaty majitele J. P., odkud ze stejného důvodu nic neodcizili, a konečně do rekreační chaty spolumajitelů L. K. a L. H., odkud odcizili 8 ks tatranek, rybičky a maso, vše za 150,- Kč a poškozením dveří a okna způsobili další škodu ve výši 1.500,- Kč,
16/ přesně nezjištěného dne koncem března 2001, nejpozději dne 1. 4. 2001 mezi obcemi K. a F., vnikli po uražení visacího zámku do odstavené maringotky majitele K. J., jemuž tak způsobili škodu ve výši 50,- Kč, další škodu 360,- Kč mu způsobili odcizením zavíracího nože, krabičky s tabákem, papírky a zapalovačem, tří pilníků a zkonzumováním kávy, přičemž škodu ve výši 200,- Kč ke škodě uživatele maringotky Z. H. způsobili odcizením podomácku vyrobeného nože a zkonzumováním čalamády a domácí slivovice,
17/ v téže době v obci D., dále vnikli do chaty majitele J. H., u níž nejprve vypáčili vstupní dveře, pak rozbili skleněnou výplň okna v podkroví, čímž způsobili škodu ve výši 850,- Kč, načež uvnitř zkonzumovali či odtud odcizili dvě lahve piva a načatou bonboniéru, vše za 46,- Kč,
a tohoto jednání se obviněný M. M. dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. 6 T 155/97, za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, který vykonal dne 5. 8. 1998.
.
Za shora uvedené trestné činy byl obviněný M. M. odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo obviněnému M. M. a již odsouzenému L. M. uloženo, aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili náhradu škody poškozeným PhDr. P. R., E. S., Ing. arch. V. R., Ing. J. P., P. S., A. Š., Ing. M. D., J. Č., K. J., J. H., s. r. o. L. Z., J. e. a. s. B. a L. H. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních poškození PhDr. P. R., Ing. arch. V. R., Ing. J. P., P. S. a A. Š. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl s celým uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních poškozený R. Š.
K odvolání obviněného M. M. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 125/2002, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to v celé části týkající se obviněného M. M. a s použitím §261 tr. řádu i v části výroku o vině obviněného L. M., v důsledku toho v celém výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému a ve výroku o náhradě škody, pokud bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného L. M. nahradit škodu společně a nerozdílně s obviněným M. M. poškozeným J. e. a. s. B., J. Č., L. H., PhDr. P. R. a J. H.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že za použití §37a tr. zák. zrušil výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 13 T 135/2001, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2001 (správně: dne 6. 8. 2001), a dále rovněž podle §259 odst. 3 tr. řádu krajský soud rozhodl tak, že uznal obviněného M. M. vinným:
I/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, kterých se dopustil tím, že:
1/ společně s již odsouzeným L. M. dne 23. 11. 2000 za použití klíče, který už dříve získal do svého držení tento již odsouzený, který pro poškozeného P. R. prováděl v domě stavební práce, po jejichž ukončení si klíč ponechal, ve S., v úmyslu zmocnit se peněz či vhodných věcí vnikli do domu majitele P. R., avšak jakmile začali prohledávat obytné místnosti, byli vyrušeni B. S., která šla poškozeného navštívit, takže nic neodcizili a z místa utekli,
2/ společně s již odsouzeným L. M. v přesně nezjištěných dnech v měsíci lednu 2001 znovu ve S., odcizili z neužívaného objektu bývalého hotelu E., nacházejícího se v blízkosti státní hranice s Rakouskem, vodovodní kohouty a měděné a hliníkové vodiče, čímž způsobili vlastníkovi objektu E. S. škodu ve výši 3.974,- Kč;
II/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, kterých se měl dopustit tím, že:
3/ společně s již odsouzeným L. M. a L. K. přesně nezjištěného dne počátkem března 2001 v T., po vzájemné dohodě na krádeži starožitných předmětů vloupáním a z podnětu již odsouzeného L. K. odvezl tento již odsouzený spoluobviněné L. M. a M. M. svým osobním automobilem k domu majitele R. Š., sám za pomocí pákových nůžek uvolnil petlici u dveří do dvora domu poškozeného, opodál čekajícím spoluobviněným objekt, do něhož takto zjednal přístup, označil, načež tito do domu vstoupili, prohledali jej a odcizili odtud přinejmenším lustr, mosazný hmoždíř, skleněné slepičky, nástěnné dřevěné hodiny, plechové krabičky na doutníky, mosazný model hrací bedny, dva cínové modely aut, skleněnou kočku, kapesní nůž, porcelánové a kovové boty, mlýnek na koření, pět kovových sošek, dvě kovové sošky znázorňující vinaře, kovovou sošku ženy a kovový vozík s postavou muže a vepře, porcelánové podložky, mosazné díly k lustru, tři modely aut, pět potištěných štítků, 63 ks kovových odznaků, pět kovových klipsen, řetízek ze žlutého kovu, odznáčky, přívěšky, klíče, korálky, kovové prstýnky, poškozenou maketu letadélka, dvě brože, deset vojenských odznaků, spony s přívěškem, korálové výšivky a figurky v ceně nejméně 5.539,- Kč, a tyto předměty za předem dohodnutou odměnu předali zatím ve vozidle čekajícímu již odsouzenému L. K.,
4/ sám dne 6. března 2001 kolem 13.00 hod. vnikl vypáčením petlice na dvůr a poté vypáčením zámku dveří do domu v T., kde ke škodě majitele R. Š. si připravil k odcizení značné množství různých věcí, jako např. různé mince, sošky, pamětní medaile, znaky, hodinky, digitální posuvné měřítko apod., vše v celkové hodnotě 5.830,80 Kč, odcizit věci se mu však nepodařilo, neboť byl na místě zadržen občanem a předán policii, přičemž poškozením dveří způsobil další škodu nejméně 800,- Kč,
5/ přesně nezjištěného dne počátkem března 2001, nejpozději však dne 6. 3. 2001, ve S., po rozbití skleněné výplně balkónových dveří vnikl do domu č. 374 majitele Z. B., odkud odcizil radiomagnetofon zn. Philips, olejomalbu, spací pytel, tři obrázky, polní vojenskou uniformu, vojenskou bundu, neprůstřelnou vestu a dalekohled, vše za 9.750,- Kč, přičemž další škodu 750,- Kč způsobil při vlastním vloupání,
6/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne od 18. 2. do 6. 3. 2001 vypáčili krompáčem vchodové dveře do rekreační chalupy v M., majitele V. R., objekt prohledali a odcizili odtud řeckou ikonu na dřevěné desce, mosaznou tubu, porcelánový mlýnek na kávu, kuchyňské váhy, keramickou nádobu, mosazný hmoždíř, keramický hrnek, dřevěný mlýnek na kávu, litinový vařič s mosaznou nádobkou, starší fotoaparát, stavebnici lego a další mosaznou nádobku, vše v ceně 19.250,- Kč, přičemž další škodu ve výši 1.700,- Kč způsobili zničením vchodových dveří a vypáčením dalších dveří do dílny,
7/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne po předchozím vloupání, nejpozději však dne 6. 3. 2001, po rozbití skleněné výplně okna a vytržení sítě, vnikli do rekreační chalupy majitele J. P. v K., a odcizili odtud horské jízdní kolo, další jízdní kolo zn. Favorit, stan, hodiny zn. Prim, dalekohled, dva obrázky, deku, pánské zimní boty a tři lahve alkoholu, vše za 9.510,- Kč, přičemž další škodu ve výši 1.600,- Kč v objektu způsobili rozbitím skleněné výplně okna, vytržením petlice a poškozením rámu vstupních dveří a vypáčením dveří u jedné z místností objektu,
8/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne od 7. 2. do 6. 3. 2001 v blízkosti S., v chatové oblasti u rybníka H. Š. postupně vnikli do chaty J. P., kde nenalezli žádné vhodné věci k odcizení, avšak poškozenému způsobili škodu 550,- Kč rozbitím výplně balkónových dveří, vytržením sítě v okně a rozbitím keramické vázy, dále do chaty majitele A. Š., odkud odcizili plynovou bombu, 15 ks různých konzerv, láhev fernetu, láhev broskvové vodky, rybářský naviják a dotykové lampičky, vše v ceně 1.580,- Kč, přičemž další škodu ve výši 550,- Kč způsobili rozbitím okna, poškozením koberce a zlomením nože, dále do chaty majitele M. D., kde nenalezli vhodné věci k odcizení, avšak způsobili mu škodu 400,- Kč rozbitím skleněné výplně okna, a nakonec i do chaty majitele P. B., jemuž rozbitím výplně okna způsobili škodu ve výši 400,- Kč a odcizením masových konzerv, rybiček, zavařenin, sušenek, čokolády, slaného pečiva, třech lahví alkoholu a teleskopického rybářského prutu další škodu 1.800,- Kč;
III. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, kterých se měl dopustit tím, že:
9/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne mezi 18. 3. a 23. 3. 2001 ve S., u rekreační chalupy majitele J. K. po neúspěšném páčení vstupních vrat rozbili okno vedoucí do sklepních prostor objektu, vnikli do obytných místností a na místě zkonzumovali či z objektu odcizili litrovou láhev vodky, láhev koňaku o obsahu 2,5 litru, nejméně dvě krabičky cigaret LM v ceně 1.380,- Kč, načež následně po tomto vloupání nejpozději dne 25. 3. 2001 znovu do téhož objektu vnikli a odcizili odtud stříbrnou tabatěrku, kovový zapalovač, tři lahve becherovky, láhev fernetu, půllitrovou láhev domácí pálenky, prošívanou vestu, pánskou bundu zn. Niké, černou kapuci, vojenskou maskáčovou bundu, stříbrnou láhev, pánské sportovní boty, pánskou mikinu, rifle, tričko, košili, sadu šroubováků, lovecký nůž, montážní klíče, sadu vrtáků, sadu nářadí v plastovém obalu, domácí klobásy, ananasovou konzervu, konzervu s vepřovým masem, dva domácí kompoty, pánský holící strojek, vše v ceně nejméně 5.034,- Kč, přičemž nejméně jednu noc v objektu přespali a použili při tomto pobytu domácí elektropřístroje, další škodu ve výši nejméně 1.950,- Kč při obou vloupáních způsobili poškozením vrat a rozbitím skleněných výplní několika oken,
10/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne od 7. 3. 2001 do 18. 3. 2001, po odstranění pletivových zábran vnikli ve S., do hospodářského objektu u domu a ke škodě P. S. odcizili ze skříně, u níž vytrhli petlici, čímž způsobili škodu 50,-Kč, přinejmenším montážní nářadí v ceně 500,- Kč,
11/ společně s již odsouzeným L. M .v noci z 24. 3. na 25. 3. 2001 v zahrádkářské kolonii u obce D., postupně vnikli odtržením mříže do obytné zahradní chaty patřící s. r. o. L. Z., odkud odcizili balíček rýže za 20,- Kč a na objektu způsobili škodu 80,- Kč, do obytné zahradní chaty majitele J. V., na níž přitom způsobili škodu ve výši 1.200,- Kč a z objektu odnesli kladivo, kombinační kleště a šroubovák, vše za 100,- Kč, do obytné zahradní chaty majitele K. S., jemuž tak rozbitím výplně okna a vytržením petlice u dveří způsobili škodu 150,- Kč a další škodu 1.500,- Kč mu způsobili odcizením elektrického hoblíku a konečně do obytné zahradní chaty majitele I. na jehož objektu přitom způsobili škodu 350,- Kč a zkonzumovali tam oplatky a mléko za celkem 55,- Kč;
IV. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, kterých se měl dopustit tím, že:
12/ společně s již odsouzeným L. M. v noci z 25. 3. na 26. 3. 2001 ve V., po rozbití skleněné výplně dveří a páčení vchodových dveří, přičemž způsobili škodu 650,- Kč, vnikli do rekreační chaty majitele M. Ž., při páčení dveří do koupelny způsobili další škodu 150,- Kč, a z objektu vynesli sekerku a polní lopatku za 200,- Kč a odcizili odtud přinejmenším jízdní kolo zn. Liberta v ceně 1.000,- Kč, načež se vzápětí vloupali do rekreační chaty patřící a. s. J. e. B., odkud sice nic neodcizili, ale při vloupání na objektu způsobili škodu, jejíž odstranění si vyžádalo náklady 3.423,- Kč,
13/ společně s již odsouzeným L. M. v noci z 29. 3. na 30. 3. 2001 v M., po rozbití skleněné výplně okna, čímž způsobili škodu ve výši 500,- Kč, vnikli do rekreační chalupy majitele J. Č., odkud odcizili pracovní rukavice a svítilnu, vše za 180,- Kč,
14/ společně s již odsouzeným L. M. dne 30. 3. 2001 ve S., po přelezení zdi vnikli na dvůr u domu majitele P. R. a nezajištěným střešním oknem, k němuž se dostali po žebříku, vnikli přes půdu do obytné části domu a odcizili odtud obraz s kresbou J. Š. v ceně 14.000,- Kč, přičemž na místě ještě zkonzumovali šumivé víno a krupicovou kaši,
15/ společně s již odsouzeným L. M. krátce po poledni dne 31. 3. 2001 poblíž obce H., vnikli do osamocené rekreační chaty majitele F. S., a to po vypáčení dřevěné okenice, rozbití skleněné výplně okna a vytržení petlice u dveří, čímž způsobili škodu 420,- Kč, v objektu zkonzumovali dvě konzervy, uvařili si kávu, načež byli vyrušeni náhodnou svědkyní, takže při útěku z chaty odnesli toliko zrcátko a medailonek za 170,- Kč,
16/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne koncem března 2001 u obce A., v rekreační oblasti u rybníka O., vnikli do rekreační chaty majitele J. Š., přitom rozbitím skleněné výplně podkrovního okna způsobili škodu 150,- Kč, avšak v objektu nenašli vhodné věci k odcizení, dále po vytlačení okenice a uvolnění rámu okna vnikli do rekreační chaty majitele J. P., odkud ze stejného důvodu nic neodcizili, a konečně do rekreační chaty spolumajitelů L. K. a L. H., odkud odcizili 8 ks tatranek, rybičky a maso, vše za 150,- Kč a poškozením dveří a okna způsobili další škodu ve výši 1.500,- Kč,
17/ společně s již odsouzeným L. M. přesně nezjištěného dne koncem března 2001, mezi obcemi K. a F., vnikli po uražení visacího zámku do odstavené maringotky majitele K. J., jemuž tak způsobili škodu ve výši 50,- Kč, další škodu 360,- Kč mu způsobili odcizením zavíracího nože, krabičky s tabákem, papírky a zapalovačem, tří pilníků a zkonzumováním kávy, přičemž škodu ve výši 200,- Kč ke škodě uživatele maringotky Z. H. způsobili odcizením podomácku vyrobeného nože a zkonzumováním čalamády a domácí slivovice,
18/ společně s již odsouzeným L. M. v téže době v obci D., dále vnikli do chaty majitele J. H., u níž nejprve vypáčili vstupní dveře, pak rozbili skleněnou výplň okna v podkroví, čímž způsobili škodu ve výši 850,- Kč, načež uvnitř zkonzumovali či odtud odcizili dvě lahve piva a načatou bonboniéru, vše za 46,- Kč;
a shora uvedené trestné činnosti se obviněný M. M. dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. 6 T 155/97, za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 5. 8. 1998.
Za uvedené trestné činy byl obviněný M. M. odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 a §37a tr. zák. ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo již odsouzenému L. M. a obviněnému M. M. uloženo, aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili na náhradě škody poškozeným PhDr. P. R. částku 14.000,- Kč, J. Č. částku 475,- Kč, K. J.i částku 200,- Kč, J. H. částku 145,-Kč, a. s. J. e. B. částku 3.420,- Kč a L. H. částku 298,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému M. M. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným E. S. částku 3.974,- Kč, Ing. arch. V. R. částku 20.000,- Kč, Ing. J.u P. částku 9.510,- Kč, P. S. částku 550,- Kč, A. Š. částku 2.130,- Kč, Ing. M. D. částku 400,- Kč, s. r. o. L. Z. částku 520,- Kč, a to společně a nerozdílně s již odsouzeným L. M., kterému tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 1 T 419/2001. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození PhDr. P. R., Ing. arch. V. R., Ing. J. P., P. S. a A. Š. s nepřiznanými zbytky uplatněných nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl s celým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních odkázán poškozený R. Š .
Jinak zůstal napadený rozsudek okresního soudu nedotčen.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 23. 5. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Jindřichově Hradci, dne 24. 5. 2002 obhájci obviněného, JUDr. L. Z., a dne 27. 5. 2002 obviněnému M. M.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala nejvyšší státní zástupkyně dne 10. 7. 2002 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve prospěch obviněného M. M. dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek dovolatelka výslovně opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť podle jejího názoru bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a dále o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V úvodu svého podání dovolatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, kdy především konstatovala, že Okresní soud v Jindřichově Hradci vydal dotčený rozsudek ještě před nabytím účinnosti zákona č. 265/2001 Sb., kterým byl novelizován trestní zákon. V uvedené souvislosti uvedla, že trestná činnost obviněného spočívala v řadě majetkových útoků, a tudíž odvolací soud správně zohlednil posun hranic výše škody u majetkových trestných činů podle novelizovaného §89 odst. 11 tr. zák., což se promítlo jednak v bodech 3/ a 4/ rozsudku soudu prvého stupně, kde s ohledem na způsobenou škodu nedosahující 5.000,- Kč bylo jednání obviněného kvalifikováno toliko podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., a dále v bodech 14/ až 20/ citovaného rozsudku, kdy z důvodu škody nedosahující 25.000,- Kč nebylo možno aplikovat §247 odst. 2 tr. zák., přičemž odvolací soud důvodně postupoval podle §261 tr. řádu i ve prospěch již odsouzeného L. M.
Dovolatelka dále uvedla, že hlavním úkolem odvolacího řízení bylo procesně náležitým způsobem se vypořádat s předchozím odsouzením obviněného M. M., který byl trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 13 T 135/2001, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil dne 6. 3. 2001 vloupáním do domu v T., kde se pokusil ke škodě R. Š. odcizit různé předměty v hodnotě 5.830,80 Kč, neboť tento majetkový útok vůči stejnému poškozenému s nepatrným časovým odstupem tvoří pokračování ve vztahu k vloupání do téhož objektu, jak je popsáno v bodě 6/ rozsudku soudu prvého stupně. V tomto směru bylo nutno posoudit, zda má být ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. postupováno podle znění trestního zákona účinného do 31. 12. 2001 nebo podle znění účinného od 1. 1. 2002, přičemž při aplikaci novelizovaného znění trestního zákona by bylo namístě řešit věc uložením společného trestu podle §37a tr. zák. za předpokladu, že by to bylo pro obviněného výhodnější. Při uložení společného trestu však odvolací soud musel zohlednit z hlediska §12 odst. 11 tr. řádu i sdělení obvinění v předchozí trestní věci Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 135/2001.
V případě aplikace trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2001 by však podle názoru nejvyšší státní zástupkyně výše uvedené odsouzení mělo pro obviněného dvojí příznivý význam. Jednak by zakládalo překážku věci rozsouzené ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, přinejmenším ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 6/ rozsudku soudu prvního stupně, přičemž poté, co soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení upřesnil skutková zjištění soudu nalézacího co do doby spáchání jednotlivých majetkových útoků, by se překážka věci rozsouzené týkala několika dalších majetkových útoků, předcházejících sdělení obvinění dne 7. 3. 2001 v trestní věci Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 135/2001. Kromě toho odvolací soud podle dovolatelky opomenul vzít v úvahu, že veškeré majetkové útoky, pro které byl obviněný odsouzen, časově předcházejí dni 6. 8. 2001, kdy byl obviněnému doručen shora citovaný trestní příkaz (správně: 28. 6. 2001, dne 6. 8. 2001 byl trestní příkaz doručen obhájci obviněného), v důsledku čehož by pak bylo nutno při aplikaci trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2001 za ty majetkové útoky, na které by se nevztahovala překážka věci rozsouzené, ukládat podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest ve vztahu k uvedenému trestnímu příkazu. V tomto směru tedy neobstojí argumentace odvolacího soudu, že aplikace dřívějšího znění trestního zákona by pro obviněného znamenala uložení dvou trestů.
Dovolatelka kromě toho uvedla, že pokud odhlédneme od ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, aplikace dřívějšího či nového znění trestního zákona by byla pro obviněného v podstatě stejně výhodná, neboť trest společný i trest souhrnný jsou ukládány podle stejných zásad a ve stejné výměře a v této souvislosti nastolila otázku, zda při ukládání souhrnného trestu podle dříve platného znění trestního zákona by bylo možno současně aplikovat novelizované znění podle §89 odst. 11 tr. zák. Dovolatelka poukázala rovněž na nepatrné zpřísnění právní kvalifikace v případě zrušeného trestního příkazu, což se může jevit sporné z hlediska zákazu reformace in peius.
V závěru svého podání uplatnila nejvyšší státní zástupkyně názor, že jako rozhodující pro posouzení věci se jeví možnost aplikace §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, avšak v souvislosti s tím poukázala na novelizované ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu, podle něhož by již odsouzení obviněného citovaným trestním příkazem netvořilo překážku věci rozsouzené a dále na zásadu, že aplikace zákona ve znění účinném v době spáchání činu je možná jen v trestním právu hmotném za podmínek uvedených v §16 odst. 1 tr. zák., zatímco v trestním právu procesním je vždy trestní řád aplikován v aktuálním znění.
Dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 11 Tz 294/2002, v němž je problematika ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu a §11 odst. 2 tr. řádu řešena tak, že tato ustanovení nemají pouze procesní, ale i hmotněprávní účinky, v důsledku čehož nelze ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu ve znění zákona č. 265/2001 Sb. aplikovat zpětně, tedy na rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu ohledně některého dílčího útoku pokračujícího trestného činu, která nabyla právní moci před 1. 1. 2002. Odvolací soud v napadeném rozsudku zohlednil výše naznačenou skutečnost, avšak dospěl k nesprávným závěrům, neboť nevzal v úvahu podmínky pro ukládání souhrnného trestu. Správná aplikace trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2001 by pro obviněného M. M. znamenala, že by mu byl uložen souhrnný trest podle stejných zásad, podle kterých mu odvolací soud uložil trest společný; zastavení trestního stíhání z důvodu podle §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu pro několik majetkových útoků s celkovou škodou přes 50.000,- Kč by pak bylo pro obviněného podstatně výhodnější než aplikace novelizovaného znění trestního zákona.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky ve veřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 125/2002, v částech týkajících se obviněného M. M. a dále postupoval podle §265m odst. 1 tr. řádu a sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou podat dovolání, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a proto se dovolací soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje. Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněného M. M. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 17. 4. 2002, přičemž opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen Okresnímu státnímu zástupci v Jindřichově Hradci dne 23. 5. 2002. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 10. 7. 2002, z čehož je patrno zachování dvouměsíční dovolací lhůty ve smyslu §265e odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky rovněž posuzoval, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal zákonné podmínky pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) až f) tr. řádu, postupoval podle §265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Pokud nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, je nutno uvést, že podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, pokud bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, tedy jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Uvedený dovolací důvod tedy spočívá v určitých procesních právních vadách, jimiž je zatíženo rozhodnutí napadené dovoláním nebo jemu předcházející řízení a dopadá na ty případy, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2, §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu a místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé. Trestní stíhání však není nepřípustné, je-li vedeno jen pro dílčí útok jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu považován za samostatný skutek, pokud o tomto skutku nebylo pravomocně rozhodnuto.
V kontextu se shora namítaným dovolacím důvodem lze z odůvodnění dovolání vyvodit, že dovolatelka nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3/ napadeného rozsudku, popřípadě i některých dalších, v dovolání blíže nespecifikovaných majetkových útoků, nepostupoval podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu a nezastavil trestní stíhání, ačkoliv shledal, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvého stupně.
Pokud jde o posouzení důvodnosti podaného dovolání, je třeba poukázat na zjištění, která vyplývají jak z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 125/2002, tak z obsahu spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 1 T 419/2001 a přílohového spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 135/2001.
Z přílohového spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 13 T 135/2001, vyplývá, že obviněný M. M. byl trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 13 T 135/2001, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na základě zjištění, že dne 6. března 2001 kolem 13.00 hod. vnikl vypáčením petlice na dvůr a poté vypáčením zámku dveří do domu v T., kde ke škodě majitele R. Š. si připravil k odcizení značné množství různých věcí, jako např. různé mince, sošky, pamětní medaile, znaky, hodinky, digitální posuvné měřítko apod., vše v celkové hodnotě 5.830,80 Kč, odcizit věci se mu však nepodařilo, neboť byl na místě zadržen občanem a předán policii. Tohoto jednání se přitom obviněný dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. 6 T 155/97, který nabyl právní moci dne 12. 11. 1997, odsouzen za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 5. 8. 1998, přičemž poškozením dveří a zámku způsobil R. Š. další škodu ve výši nejméně 800,- Kč (srov. číslo listu 53 spisu), za což byl odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. a s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. řádu k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému R. Š. škodu ve výši 800,- Kč. Pro shora uvedený skutek bylo obviněnému sděleno obvinění dne 7. 3. 2001 (č. l. 20 spisu). Trestní příkaz byl obviněnému M. M. doručen dne 28. 6. 2001 a jeho obhájci Mgr. T. B. dne 6. 8. 2001 (č. l. 55 spisu) a téhož dne také nabyl právní moci.
Ze spisového materiálu dále vyplývá, že následně byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 3 To 125/2002, za použití §37a tr. zák. zrušen výrok o vině a trestu ze shora citovaného trestního příkazu a obviněný M. M. byl v bodě 4/ výroku o vině rozsudku na podkladě shora popsaného skutkového zjištění uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neboť čin, pro který byl obviněný uvedeným trestním příkazem odsouzen, je dílčím útokem pokračujícího skutku, jak je tento skutek popsán v bodech 3/ až 8/ odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně.
Konečně z obsahu spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 1 T 419/2001, plyne, že obviněnému M. M. bylo sděleno obvinění pro jednotlivé majetkové útoky popsané v napadeném rozsudku dne 19. 1. 2001 (č. l. 2 spisu), 7. 2. 2001 (č. l. 3 spisu), 25. 3. 2001 (č. l. 5 spisu), 1. 4. 2001 (č. l. 6 spisu), 2. 4. 2001 (č. l. 14 spisu), 24. 4. 2001 (č. l. 16 spisu) a 28. 6. 2001 (č. l. 9 spisu). Ve smyslu §12 odst. 11 tr. řádu, kdy obviněný ve svém jednání, pro nějž byl stíhán, pokračoval i po sdělení obvinění, bylo takové jednání nutno vždy posuzovat od tohoto úkonu jako nový skutek.
V rámci doplnění dokazování odvolací soud upřesnil časové vymezení dotčených dílčích útoků trestného jednání obviněného a s ohledem na ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. a §12 odst. 11 tr. řádu dospěl k závěru, že jednání obviněného, které bylo postiženo shora citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě, tvoří s některými jinými jednáními, popsanými v napadeném rozsudku pod body 3/ až 8/ výroku o vině, pokračující skutek, tedy ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. je jedním z dílčích útoků pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., dílem spáchaným ve spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002.
V důsledku shora uvedeného postupu bylo tedy v jednání obviněného M. M. nutno spatřovat čtyři samostatné skutky. Za takto spáchanou trestnou činnost odvolací soud uložil za použití §35 odst. 1, §37a tr. zák. obviněnému společný úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na patnáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud zvažoval, zda v posuzované věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit a bylo-li zahájeno, musí být zastaveno.
Z příslušných ustanovení trestního řádu účinných v době vydání napadeného rozhodnutí (tj. po 1. 1. 2002) je třeba poukázat především na ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, podle něhož je nepřípustné trestní stíhání proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno, a dále ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2002, podle něhož, týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to tomu, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
Podle §12 odst. 11 tr. řádu platí, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Podle §12 odst. 12 tr. řádu ve znění zákona č. 265/2001 Sb. je skutkem podle trestního řádu též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jedině tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Při zvážení shora uvedených ustanovení trestního zákona a trestního řádu lze konstatovat, že s ohledem na novelizované znění ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu lze od 1. 1. 2002 konat trestní stíhání ohledně zbylé části pokračujícího trestného činu i v případě, kdy existuje důvod uvedený v §11 odst. 1 tr. řádu, týkající se jen některého dílčího útoku takového činu, jenž zakládá nepřípustnost trestního stíhání. V uvedeném ohledu je nutno rovněž připomenout, že pokud tomu nebrání ustanovení §12 odst. 11 tr. řádu, všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu představují jediný trestný čin podle trestního zákona, avšak z hlediska procesního, na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy byly veškeré dílčí útoky pokračujícího trestného činu pokládány za jediný skutek, lze s účinností zákona č. 265/2001 Sb. pokládat za samostatný skutek též dílčí útok pokračujícího trestného činu. To umožňuje procesně rozdělit pokračující trestný čin do více skutků, na což zpětně navazuje již zmiňované ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu a dále hmotněprávní úprava §37a tr. zák.
Došlo-li by však k pravomocnému meritornímu rozhodnutí o dílčím útoku pokračujícího trestného činu před účinností zmiňované novely trestního řádu, bylo by vyloučeno konat trestní stíhání o zbylé části pokračujícího trestného činu (kromě případu zrušení rozhodnutí v řízení o mimořádném opravném prostředku), neboť by se jednalo o týž skutek ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu.
V projednávané věci došlo ke spáchání všech dílčích útoků pokračujících trestných činů před 1. 1. 2002, a tudíž bylo nutno s ohledem na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. zvážit, zda je pro obviněného M. M. v dané situaci příznivější aplikace zákona pozdějšího, ve znění novely č. 265/2001 Sb., včetně možnosti případného použití ustanovení §37a tr. zák. o společném trestu, či novelizovaného ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., nově upravujícího rozsah jednotlivých kategorií škod, anebo zákona účinného v době spáchání činu, se zvážením případného zastavení trestního stíhání pro překážku věci rozsouzené ohledně dílčích útoků ve vztahu k jednání, za něž byl obviněný M. M. shora zmíněným trestním příkazem odsouzen.
Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích je patrno, že se soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení zabýval shora naznačenými otázkami a v uvedeném ohledu srovnával, jaké právní důsledky by mělo pro obviněného zastavení trestního stíhání ohledně dotčených útoků pro překážku věci rozsouzené ve srovnání s důsledky při použití ustanovení §37a tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, přičemž se rovněž zaměřil na případnou změnu právní kvalifikace jednání obviněného při aplikaci novelizovaného ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. Odvolací soud dospěl k závěru, že z hlediska skutkového i z hlediska právní kvalifikace je pro obviněného M. M. příznivější užití novelizovaného trestního zákona a trestního řádu, neboť při zohlednění ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002 některá jednání obviněného popsaná v rozsudku soudu prvého stupně již nebudou trestným činem a některá další jednání budou trestným činem podle mírnějšího ustanovení trestního zákona.
V návaznosti na tuto úvahu odvolací soud rovněž z hlediska ustanovení §37a tr. zák. o společném trestu považoval aplikaci nového znění zákona pro obviněného za příznivější. Jedinou nedůslednost na straně odvolacího soudu lze spatřovat v tom, že tento soud v rámci svých úvah nevzal v potaz možnost uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. při užití předchozí právní úpravy (tj. před 1. 1. 2002) za současného zastavení trestního stíhání ohledně dotčených pěti dílčích útoků pokračujícího trestného činu.
V daném ohledu se však dovolací soud ztotožnil s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že z hlediska ukládání souhrnného či společného trestu je aplikace dřívějšího či pozdějšího zákona pro obviněného v podstatě stejně výhodná, neboť oba tyto tresty jsou ukládány podle stejných zásad a ve stejné výměře.
Otázku, kterého zákona bude v daném případě použito, je nutno zkoumat komplexně, po porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro obviněného nejpříznivější. Dovolací soud se v tomto ohledu ztotožnil s názorem odvolacího soudu. Za předpokladu, že z hlediska viny je pro obviněného příznivější novelizovaná právní úprava, neboť s ohledem na ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., jež nově vymezuje hranice škody způsobených trestným činem, některá jednání obviněného již nebudou trestným činem a některá další jednání budou právně kvalifikována podle mírnějšího ustanovení trestního zákona, přičemž z hlediska trestu je aplikace dřívějšího či pozdějšího zákona pro obviněného v podstatě stejně výhodná, lze uzavřít, že užití zákona účinného po 1. 1. 2002 bude pro obviněného příznivější. Z toho je následně patrno, že otázka zastavení trestního stíhání pro překážku věci rozsouzené ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu ve znění účinném do 1. 1. 2002 je zcela bezpředmětná, a tudíž v kontextu s namítaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu nelze přisvědčit nejvyšší státní zástupkyni, že proti obviněnému M. M. bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné.
V souvislosti s namítaným dovolací důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení.
Dovolatelka vytkla napadenému rozhodnutí, že spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž z tohoto zřetele její námitky směřují vůči chybné aplikaci ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. odvolacím soudem a dále zákonných podmínek pro ukládání souhrnného trestu tak, jak jsou vymezeny v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Pokud jde o námitku nejvyšší státní zástupkyně stran chybné aplikace ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., třeba připomenout, že při posuzování trestnosti činu s ohledem na §16 odst. 1 tr. zák. platí, že pozdější zákon lze použít pouze tehdy, pokud je pro pachatele příznivější ve srovnání se zákonem účinným v době spáchání trestného činu, přičemž dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít vždy jako celku. Otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je přitom nutno posuzovat na základě komplexního porovnání aplikace obou těchto zákonů. Jestliže by byl výsledek celkového srovnání trestnosti činu v otázce viny i trestu pro pachatele méně příznivý než při použití zákona účinného v době spáchání činu, aplikace pozdějšího zákona je vyloučena.
Nejvyšší státní zástupkyně přitom v uvedeném ohledu ne zcela případně reprodukovala právní názor vyjádřený ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 22. 1. 2002, sp. zn. 11 Tz 294/2001. V trestní věci, které se toto rozhodnutí týkalo, bylo totiž o jednom z dílčích útoků pokračujícího trestného činu rozhodnuto rozsudkem, který nabyl právní moci(!) před 1. 1. 2002 a v důsledku toho bylo před účinností novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb. konání pro další dílčí útok téhož pokračujícího trestného činu vyloučeno, protože se jednalo o týž skutek ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Nejvyšší soud v této souvislosti v prvé řadě odkázal jak na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, tak na Listinu základních práv a svobod, neboť v obou těchto právních dokumentech je zakotven princip ne bis in idem, resp. právo nebýt souzen či trestán dvakrát. Podle článku 4 Protokolu č. 7 citované Úmluvy, který vstoupil pro Českou republiku v platnost dnem 1. 6. 1992, přitom nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu. Ostatně také v článku 40 odst. 5 Listiny je obdobně stanoveno, že nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby, s výjimkou uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
V zákonných ustanoveních o pokračování v trestném činu a překážce věci rozsouzené (srov. zejména §3 odst. 1, §89 odst. 3 tr. zák., §11 odst. 1 písm. f), §12 odst. 11 tr. řádu) byl až do 31. 12. 2001 vymezen rozsah ústavního principu zákazu ne bis in idem v zásadě tak, že došlo-li k pravomocnému meritornímu rozhodnutí o dílčím útoku pokračujícího trestného činu, bylo kromě případu zrušení tohoto rozhodnutí v řízení o mimořádných opravných prostředcích vyloučeno konat trestní stíhání o zbylé části tohoto pokračujícího trestného činu.
Nynější ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu však vymezuje u pokračující trestné činnosti dosah zásady ne bis in idem jinak, a to konkrétně tak, že v porovnání se stavem před 1. 1. 2002 se neuplatní ve vztahu k pravomocným meritorním rozhodnutím týkajícím se jen některého z dílčích útoků takové trestné činnosti. Došlo tedy k evidentním zúžení dosahu a možnosti aplikace zásady ne bis in idem.
A ve vzpomenutém rozhodnutí sp. zn. 11 Tz 294/2001 vyslovil Nejvyšší soud v této souvislosti především ten právní názor, že s ohledem na princip právní jistoty vyplývající z existence pravomocného rozhodnutí v trestní věci a ústavní zakotvení rozsahu principu ne bis in idem, jemuž odpovídala i zákonná úprava pojetí pokračujícího trestného činu v trestním zákoně a v trestním řádu, nelze ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu ve znění zákona č. 265/2001 Sb. aplikovat zpětně, tj. na rozhodnutí zakládající překážku konání trestního stíhání uvedenou v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu ohledně některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, která nabyla právní moci před 1. 1. 2002. Účinky ustanovení §11 odst. 2 tr. řádu se tudíž mohou vztahovat jen na meritorní rozhodnutí o takové trestné činnosti, která nabyla či nabudou právní moci po 1. 1. 2002.
S ohledem na to nemohou výhrady nejvyšší státní zástupkyně obstát, neboť z napadeného rozsudku vyplývá, že soud druhého stupně učinil závěry o aplikaci pozdějšího, tj. novelizovaného zákona po pečlivém uvážení všech právních důsledků pro obviněného jak z hlediska viny, tak trestu, přičemž tyto důsledky zvažoval jako celek, zejména ovšem ve věci rozhodoval již v době účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., a rozhodnutí soudu prvního stupně o vině obviněného M. M. bylo až do té doby nepravomocné.
Pokud pak jde o výtku dovolatelky vztahující se k nesprávným závěrům odvolacího soudu ohledně zákonných podmínek ukládání souhrnného trestu, i v tomto případě dospěl dovolací soud k názoru, že v posuzovaném případě napadené rozhodnutí nespočívá na jiném hmotně právním posouzení. Jak již bylo řečeno, odvolací soud se dopustil jediného pochybení, když do svých úvah nezahrnul i možnost uložení souhrnného trestu při aplikaci právní úpravy ve znění do 31. 12. 2001. Vzhledem k tomu, že se však rozhodl pro aplikaci novelizovaného znění trestního zákona a trestního řádu, jež je podle jeho názoru pro obviněného M. M. příznivější, je tato výtka, směřující ostatně pouze do odůvodnění napadeného rozsudku, za dané situace rovněž bezpředmětná.
Pro úplnost je nutno uvést, že odvolací soud z hlediska podmínek pro ukládání trestu uložil obviněnému M. M. za celkově spáchanou trestnou činnost (čtyři samostatné skutky) jediný trest, neboť tato činnost byla spáchaná ve vícečinném souběhu. Vzhledem k tomu, že v průběhu vymezeného období došlo ohledně části trestné činnosti obviněného k doručení trestního příkazu obviněnému, odvolací soud měl uložit za veškerou trestnou činnost obviněného jediný souhrnný trest ve vztahu právě k tomuto trestnímu příkazu, avšak v době rozhodování byl zároveň nucen respektovat již účinné znění §37a tr. zák. a §12 odst. 12 tr. řádu.
Odvolací soud v napadeném rozsudku správně a v souladu se zákonem zrušil podle §37a tr. zák. výrok o vině a trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 13 T 135/2001, a při vázanosti skutkovými zjištěními učiněnými v uvedeném trestním příkazu rozhodl o vině pokračujícím trestným činem spočívajícím v dílčích útocích označených pod bodem 3/ až 8/ výroku o vině rozsudku, přičemž zmíněné útoky pod bodem 3/ až 8/ tvořily vícečinný souběh trestných činů obviněného s útoky, za které byl odsouzen pod body 1/ až 2/, 9/ až 11/, 12/ až 18/ napadeného rozsudku. Odvolací soud přitom rovněž správně uložil za veškerou výše uvedenou trestnou činnost obviněného společný úhrnný trest ve smyslu §37a tr. zák. s odkazem na §35 odst. 1 tr. zák.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání napadeného rozhodnutí i předcházejícího řízení v intencích §265i odst. 3 až odst. 5 tr. řádu shledal, že dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní z důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr řádu není důvodné, neboť napadené rozhodnutí ani řízení, jež mu předcházelo, není zatíženo dovoláním vytýkanými vadami, a tudíž dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného M. M. podle §265j tr. řádu zamítl, přičemž toto rozhodnutí učinil ve veřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k