ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.202.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 202/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2003 dovolání obviněných P. M t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., J. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., a K. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., které podali proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 23 To 355/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2T 301/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. M., J. L. a K. R. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 2T 301/2001, byli obvinění P. M., J. L. a K. R.uznáni vinnými:
obviněný K. R.
trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. jednáním popsaným pod body 1/ - 6/ výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně, trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., popsaným pod body 1/ - 5/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., popsaným pod body 3/ - 5/ výroku, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., který obviněný spáchal dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. jednáním popsaným pod body 7/ - 10/ výroku, trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr zák. jednáním popsaným pod bodem 8/, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., popsaným pod bodem 11/ výroku, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., kterého se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. jednáním popsaným pod body 22/ a 24/ výroku, trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst 1, odst. 2 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr zák. jednáním popsaným pod bodem 22/ výroku rozsudku a trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr zák. jednáním popsaným pod bodem 23/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně,
obviněný P. M.
trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., které tento obviněný spáchal dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr zák., a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák, které rovněž spáchal dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a obou těchto deliktů se dopustil jednáním popsaným pod body 13/ - 17/ a 22/ výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. jednáním popsaným pod body 13/ - 15/, 17/ a 22/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu,
obviněný J. L.
trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 15/, 16/, 19/ a 20/ výroku a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. jednáním popsaným pod body 15/, 19/ a 20/ výroku rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný K. R. odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, obviněný P. M. podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců a obviněný J. L. podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jejichž výkon byli všichni tři obvinění zařazeni podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému K. R. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Č. p. a. s. částku 10.870,- Kč, J. M. částku 52.000,- Kč, ZD R. částku 6.750,- Kč a firmě Š.s. r. o. částku 7.203,- Kč a obviněnému P. M. byla uložena povinnost zaplatit poškozené Č. p. a. s. na náhradě škody částku 7.444,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Č. p.a a. s.odkázána se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl podle §226 písm. c) tr. řádu obviněný K. R. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. Zt 816/2001, pro skutky popsané v bodech 10/ a 11/ obžaloby, obviněný P. M. pro skutky popsané v bodech 14/ b), c), 15/, 16/ a), c), d), 17/ a 23/ obžaloby a obviněný J. L. pro skutek popsaný v bodě 23/ obžaloby.
Proti shora citovanému rozsudku okresního soudu podali obvinění J. L., P. M. i K. R. odvolání, na základě kterých Krajský soud v Českých Budějovicích věc projednal v odvolacím řízení a rozsudkem ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 23 To 355/2002, k odvolání obviněného K. R. podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil v té části, pokud byl obviněný K. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. pod bodem 11/ výroku rozsudku a v důsledku toho i v celém výroku o trestu, týkajícím se tohoto obviněného a ve výroku o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody poškozené firmě s. r. o. Š., se sídlem Č. B., a podle §259 odst. 3 tr. řádu krajský soudu znovu rozhodl tak, že obviněného K. R. odsoudil za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 31 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc ve zrušené části vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání obviněných J. L. a P. M. byla podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, byl shora uvedený rozsudek odvolacího soudu doručen dne 17. 6. 2002 obviněnému J. L., jeho obhájci Mgr. P. Š., obviněnému P. M., jeho obhájci JUDr. J. S. (i. s. JUDr. P. F., Ph.D.) a obviněnému K. R. a dne 18. 6. 2002 obhájci obviněného K. R., JUDr. J. Š. a Okresnímu státnímu zastupitelství v Písku.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 23 To 355/2002, podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. F., Ph.D. dovolání, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu v Písku dne 7. 8. 2002. Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. Š., rovněž obviněný J. L., přičemž toto dovolání bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu v Písku dne 14. 8. 2002. Konečně také obviněný K. R. napadl shora citovaný rozsudek prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Š. dovoláním, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Písku dne 16. 8. 2002. Dne 29. 10. 2002 bylo Okresnímu soudu v Písku doručeno podání obviněného P. M., označené jako oprava písařské chyby v dovolání. Nejvyššímu soudu České republiky byla všechna dovolání doručena spolu se spisovým materiálem dne 17. 2. 2003.
Obviněný P. M. zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek do výroku o vině i trestu a opřel jej o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť napadeným rozhodnutím bylo podle jeho názoru rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nesprávnost napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v tom, že existují pochybnosti o správnosti a neúplnosti skutkových zjištění a soudy obou stupňů se proto nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. V odůvodnění svého podání pak dovolatel polemizuje se skutkovými zjištěními a hodnocením provedených důkazů soudem prvého a druhého stupně a namítá, že soudy neprovedly obhajobou navrhované důkazy svědčící v jeho prospěch. V tomto směru upřesnil, že pokud se jedná o skutky pod body 13/ a 14/ rozsudku soudu prvého stupně, nebylo jednoznačně prokázáno, že by se na nich podílel, přičemž soudy obou stupňů neprovedly důkazy obhajobou navržené k prokázání tvrzení, že v rozhodné době pobýval na jiném místě. Obdobné námitky vznesl obviněný ohledně skutku pod body 15/ a 16/ výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, z nichž byl usvědčen pouze na základě nevěrohodné výpovědi spoluobviněného J. L. Pokud jde o skutek pod bodem 17/ rozsudku, nelze jeho vinu jednoznačně vyvodit z nálezu krevní stopy v předmětné chalupě. Rovněž ohledně skutku pod bodem 22/ napadeného rozsudku je přesvědčen, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by se na něm podílel, přičemž v uvedeném směru poukázal na výpověď svědka G. Dovolatel dále vznesl námitku, že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie k prokázání pravosti podpisu na obálce s kontrolními vzorky biologických stop, jejichž odběr obviněný popírá, stejně jako krajský soud neakceptoval návrh obhajoby na vyšetření duševního stavu obviněného. V závěru vyslovil dovolatel přesvědčení, že soud prvého i druhého stupně nepostupovaly ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a v petitu dovolání proto navrhl, aby byl napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušen a věc podle §265l odst. 1 tr. řádu vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. řádu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
Obviněný J. L. napadl svým dovoláním výrok o zamítnutí odvolání pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu, přičemž jako dovolací důvod uvedl ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť má za to, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku (směřujícího do výroku o trestu), jímž byl obviněnému uložen trest, aniž byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uložení. V uvedeném ohledu dovolatel uvedl, že výrok o výši uloženého trestu, proti němuž podal v zákonné lhůtě odvolání, je nepřiměřeně přísný. Obviněný se ke své trestné činnosti na rozdíl od ostatních spoluobviněných doznal a vzhledem ke svému věku a částečné invaliditě velmi těžce snáší pobyt ve věznici. Soudy obou stupňů se však nevypořádaly s okolnostmi pro rozhodnutí významnými a vyměřily mu trest při horní hranici zákonné trestní sazby. Pokud jde o výkon trestu, dovolatel vznesl výhradu proti zařazení pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když podle jeho názoru by s ohledem na jeho věk, zdravotní stav a charakter trestné činnosti postačovalo zařazení do věznice s dozorem. Obviněný též zpochybnil závěr odvolacího soudu, že okresní soud zhodnotil všechny nabízející se důkazy způsobem odpovídajícím §2 odst. 6 tr. řádu a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, o nichž nemohou vzniknout důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu. V petitu dovolání pak navrhl, aby byl napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušen a aby mu byl uložen trest mírnější v polovině zákonné trestní sazby se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem.
Obviněný K. R. podal dovolání proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu, kterým byl obviněný odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 31 měsíců, a to z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí ve výroku o trestu spočívá na nesprávném právním posouzení hmotně právních ustanovení o trestu. V odůvodnění svého podání dovolatel upřesnil, že rozsudkem nalézacího soudu mu byl uložen trest ve výměře 32 měsíců, když při úvaze o výši trestu soud vycházel zejména z celkové výše způsobené škody, ze skutečnosti, že společenská nebezpečnost je zvyšována tím, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán, pokračoval v trestné činnosti po delší dobu a spáchal více trestných činů; jako polehčující okolnost pak zohlednil doznání obviněného. Odvolací soud však nesprávně posoudil hmotně právní ustanovení trestního zákona v hlavě čtvrté o trestech, a to zejména ustanovení §31 a §33 tr. zák., neboť poté, co zrušil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o vině v bodě 11/ rozsudku, došlo k zásadní změně skutečností rozhodných pro úvahu o výši trestu, neboť jednak došlo k podstatnému snížení celkové škody a dále obviněnému svědčila polehčující okolnost úplného doznání, přičemž soud druhého stupně zcela neadekvátně těmto změnám snížil obviněnému trest odnětí svobody o pouhý jeden měsíc. V petitu svého podání tudíž dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek v odstavci druhém zrušil a buď sám vydal rozsudek ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu, kterým by za trestné činy, ohledně kterých byl obviněný pravomocně uznán vinným, uložil podstatně mírnější trest odnětí svobody nebo aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu dne 27. 1. 2003 opis dovolání Nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovoláním obviněných písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaných dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané obviněným K. R. je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest a dovolání podaná obviněným J. L. a P. M. jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadají rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli tito obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byly zachovány též lhůty a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných J. L., P. M. a K. R. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 31. 5. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému J. L. dne 17. 6. 2002, jeho obhájci Mgr. P. Š. dne 17. 6. 2002, obviněnému P. M. dne 17. 6. 2002 a jeho obhájci JUDr. P. F., Ph.D. dne 17. 6. 2002, obviněnému K. R. dne 17. 6. 2002 a jeho obhájci JUDr. J. Š. dne 18. 6. 2002. Dovolání podali všichni tři obvinění prostřednictvím svých obhájců, a to dovolatel P. M. u Okresního soudu v Písku dne 7. 8. 2002, dovolatel J. L. u téhož soudu dne 14. 8. 2002 a dovolatel K. R. tamtéž dne 16. 8. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu u všech třech dovolatelů zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněných splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislost Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za některý nebo některé z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obvinění J. L. a P. M. opřeli svá dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V souvislosti s tímto namítaným dovolacím důvodem Nejvyšší soud zjistil, že se obviněný J. L. dopustil formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvedl §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ačkoliv z citace dovolacího důvodu jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Třeba přitom připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 je dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uveden v novém znění pod ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nicméně i přes toto pochybení se dovolací soud dovoláním podaným obviněným J. L. zabýval a dospěl k následujícímu závěru:
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. řádu u odvolání a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu.
V tomto případě by pak dovolatelé museli tvrdit a náležitě odůvodnit svá dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci však obvinění J. L. a P. M. v rámci svých dovolání neuplatnili jiné dovolací důvody vyjma shora citovaného důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s ohledem na shora rozvedené argumenty námitky obviněných materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž je nutno dovolání těchto obviněných podané z dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
Obviněný K. R. podal své dovolání z důvodu vymezeném v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Citovaný důvod lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Jiné hmotně právní posouzení než posouzení skutku se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. I takové hmotně právní posouzení se však většinou nepřímo týká posouzení skutku, neboť trestní stíhání je vždy vedeno pro určitý skutek; pokud se hmotně právní posouzení vztahuje k trestu nebo k ochrannému opatření, zpravidla půjde o zvláštní dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) až j) tr. řádu. Nesprávnost jiné skutkové okolnosti pak spočívá v tom, že soud myslně aplikoval určitou normu hmotného práva, a to tím, že použil jiný právní předpis nebo jiné jeho ustanovení, než které měl správně použít nebo sice aplikoval správný právní předpis nebo jeho odpovídající ustanovení, ale nesprávně jej vyložil. Jiná skutková okolnost je přitom v rámci dovolacího řízení posuzována pouze z toho hlediska, zda byla správně právně posouzena, resp. zda byla právně kvalifikována v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V kontextu takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr řádu. Tento závěr ostatně odpovídá i skutečnosti, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další, v pořadí již třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Proto Nejvyšší soud nemůže nikterak zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy, a to ani na základě případného doplňování dokazování; je povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení. Z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád ostatně další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z výroku o trestu napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud stanovil obviněnému K. R. druh trestu a jeho výměru při splnění podmínek ustanovení §31 odst. 1, odst. 2, odst. 3, §33 a §34 tr. zák., přičemž výměra trestu byla obviněnému stanovena v rámci zákonné trestní sazby na trestné činy, za něž byl obviněný napadeným rozsudkem odsouzen. S ohledem na shora rozvedené argumenty Nejvyšší soud je povinen i v tomto případě vycházet ze zjištění soudu prvého, popřípadě druhého stupně a v návaznosti na tato zjištění následně hodnotit splnění zákonných podmínek pro ukládání trestů. Samotnou skutečností, že odvolací soud podle přesvědčení obviněného nepřihlédl při výměře trestu k údajné změně okolností rozhodných pro úvahu o výši trestu, nelze ve světle shora rozvedené argumentace podmiňovat aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť správnost a úplnost zjištění všech polehčujících a přitěžujících okolností, jakož i zhodnocení stupně jejich intenzity ve vztahu k ostatním okolnostem, které se týkají činu a osoby pachatele a ve svém souhrnu tvoří nebezpečnost činu pro společnost, není podmínkou přezkumu výroku o trestu ze stran dovolacího soudu. V otázce případné přiměřenosti, respektive nepřiměřenosti trestu je nutno odkázat na další mimořádné opravné prostředky určené zákonem k případné nápravě vadného postupu řízení či rozhodnutí.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V posuzovaném dovolání však obviněný K. R. sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl ve skutečnosti materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti hodnocení okolností rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu, resp. pochybnosti o správnosti vyměření zákonem stanoveného trestu odnětí svobody. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není, a tudíž Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného K. R., formálně podané z důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněných J. L., P. M. a K. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v §265b tr. řádu. O dovoláních všech tří obviněných rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného P. M. na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, neboť podle §265h odst. 3 tr. řádu rozhoduje Nejvyšší soud o odložení výkonu rozhodnutí jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoliv k návrhu dovolatele. Nejvyšší soud by mohl o odkladu výkonu trestu rozhodnout podle vlastní úvahy ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu, avšak s ohledem na shora uvedené skutečnosti a konkrétní charakter rozhodnutí dovolacího soudu neshledal k tomuto rozhodnutí důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k