ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.204.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 204/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2003 o dovolání podaném obviněným Ing. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 To 181/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 80/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. N.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 1 T 80/99, byl obviněný Ing. J. N. uznán vinným, že dne 19. 10. 1998 kolem 23.10 hodin na dálnici D-1 v km 134,5 ve směru jízdy P. – B. v k. ú. obce M., okr. Ž. n. S. jako řidič osobního automobilu nepřizpůsobil rychlost jízdy vzdálenosti, na kterou měl dohled, takže včas nereagoval na osobní automobil stojící bezprostředně po dopravní nehodě nárazem do středových svodidel napříč přes pravý i levý jízdní pruh dálnice, ani na člena osádky uvedeného vozidla ing. K. P., nacházejícího se v této době před havarovaným vozidlem, kterého přední částí svého vozidla ve vysoké rychlosti srazil, čímž mu způsobil vážné, život ohrožující zranění nitrobřišních orgánů, zlomeninu III. až V. záprstní kosti levé ruky, zlomeninu horních článků III. a IV. prstu levé ruky, tříštivou zlomeninu kostí levého bérce, zlomeninu křížové kosti, roztržení stydké spony, subluxaci skloubení mezi křížovou kostí a kostrčí, zhmoždění hrudníku vlevo, zhmoždění měkkých tkání pánevního dna, trhlinu svěračů konečníku a parézu (ochrnutí) nervové pleteně pánve oboustranně, to vše ve spojení s traumatickým šokem, když tato zranění jmenovaného poškozeného omezila podstatným způsobem v obvyklém způsobu života dosud a toto omezení pokračuje s tím, že jeho léčení není dosud ukončeno a přetrvávají následky v podobě potíží s udržením stolice – inkontinence, trvalé omezení úchopové funkce levé ruky, omezené hybnosti obou dolních končetin ve spojení s poškozením nervů, přetrvávající poruchy sexuálních funkcí ve spojení s poraněním pánevního nervového pletence a přetrvávajících bolestí a omezení pohyblivosti páteře.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu za to podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p.ČR, okresní pobočka Ž. n. S., se sídlem v N. M. na M., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 To 181/2002, a usnesením podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody; jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému Ing. J. N. dne 4. 11. 2002, jeho obhájci JUDr. I. N. dne 18. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou dne 17. 10. 2002.
Dne 9. 12. 2002 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 To 181/2002, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru Krajský soud v Brně jako soud odvolací své rozhodnutí učinil na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení, a to v základní otázce, zda se vůbec jako řidič motorového vozidla jednáním popsaným ve výroku rozsudku dopustil trestného činu byť z nedbalosti.
Takto vymezený dovolací důvod pak obviněný podpořil argumentací směřující zejména proti závěrům znalců, kteří podle něj jednak nesprávně stanovili nárazovou rychlost jízdy jeho vozidla, jednak nesprávně použili koeficient reakční doby na 1.3 s., přičemž poukázal na to, že znalecký posudek znalce ing. Ť. vyvrátil kategorické závěry znaleckého posudku vypracovaného v rámci přípravného řízení a vyplynulo z něj, že dopravní nehodu a zranění ing. P. nezavinil; v tomto směru specifikoval údaje a závěry v něm obsažené. Nesprávnost právního posouzení skutku podle názoru obviněného spočívala dále v tom, že neporušil žádné pravidlo silničního provozu a naopak to byl právě poškozený ing. P., který se zachoval nejen naprosto nelogicky, ale zejména neprofesionálně v rozporu s pravidly silničního provozu; již v přípravném řízení se měly činné orgány zabývat tím, zda ing. P. je rovněž řidičem, zda tedy zná pravidla silničního provozu a své povinnosti, a zejména otázkou, zda vozidlo stojící napříč dálnicí bylo schopno ihned po střetu z místa odjet a nevytvářet neočekávanou překážku v noci na dálnici. Podle mínění dovolatele je nepochybné, že zranění ing. P. bylo přinejmenším způsobeno jeho přičiněním a zdůraznil, že za situace, kdy byl odvolacímu soudu předložen znalecký posudek ing. Ť. a sám odvolací soud nehodlal dokazování doplňovat, měl vrátit věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování, přičemž konkretizoval, jak by pak měl nalézací soud postupovat (zabývat se protichůdnými závěry znalců, provést výslech ing. Ť., vyslechnout již slyšené znalce a tyto rozpory odstranit, event. vyžádat expertní posudek ústavu, zjistit, zda vozidlo řidičky Š. bylo po střetu pojízdné a zabývat se otázkou, proč nebylo ihned odstraněno).
Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a „podle §265 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Předmětný přípis s opisem dovolání byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen dne 7. 1. 2003. Ke dni svého rozhodnutí však Nejvyšší soud takové vyjádření nejvyššího státního zástupce neměl k dispozici.
Obviněného Ing. J. N., resp. jeho obhájce pak předsedkyně senátu soudu prvního stupně vyzvala, aby se vyjádřil k možnému projednání dovolání v neveřejném zasedání; přípisem ze dne 9. 1. 2003 (který byl Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou doručen dne 13. 1. 2003) obviněný prostřednictvím svého obhájce k takovému způsobu projednání věci vyslovil souhlas.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.) a bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění sodu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
V daném případě obviněný Ing. J. N. uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat (obviněný požaduje vyslechnout již slyšené znalce), provádět důkazy další (především vyslechnout ing. Ť., event. vyžádat expertní posudek ústavu), popř. jinak hodnotit důkazy již provedené (zejména znalecký posudek vypracovaný v rámci přípravného řízení), a z tohoto dovozovat, že obviněný neměl být uznán vinným jednáním popsaným ve výroku rozhodnutí, resp. že se takovým jednáním nedopustil trestného činu, jak to činí obviněný v této věci (nesprávnost právního posouzení skutku spočívá podle obviněného v tom, že žádné pravidlo silničního provozu neporušil, výrok o vině je založen na nesprávných závěrech znalců, ze znaleckého posudku znalce ing. Ť. vyplývá, že dopravní nehodu a zranění ing. P. nezavinil). Takové jeho námitky nejsou v žádném případě námitkami, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), ale jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav, jak jím byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V takovém případě nebyl ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, z nichž obviněný dovodil nesprávnost posouzení jeho jednání jako trestného činu (byť spáchaného z nedbalosti). Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a