ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.217.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 217/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2002, sp. zn. 11 To 427/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 116/2002, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 11 To 427/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 3 T 116/2002 byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák, jehož se měl dopustit tím, že dne 30. března 2002 kolem 3.15 hodin v H. K., řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní vozidlo zn. Ford Probe, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 151/97 z 1. 9. 1997, který nabyl právní moci dne 13. 10. 1997, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 7 let. Odsouzen byl za tento trestný čin podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání tří roků.
Krajský soud v Hradci Králové, který k odvolání obviněného rozhodoval jako soud odvolací, usnesením ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 11 To 427/2002 podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupil Okresnímu úřadu v H. K. k vyřízení jako přestupek.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala nejvyšší státní zástupkyně dne 10. 12. 2002 dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Hradci Králové doručeno dne 19. 12. 2002. Dovolání podala v neprospěch obviněného J. K. z důvodů §265b odst. 1 písm. f) a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 11 To 427/2002, jako soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu mimořádného opravného prostředku zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a konstatovala způsob rozhodnutí soudů obou stupňů. Usnesení odvolacího soudu napadá proto, že zákonným znakem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák není závažnost jednání, ale zjištění, zda účel trestu je mařen nebo ztížen podstatně, a je při tom vykonávána činnost, která byla pachateli tohoto trestného činu zakázána. V daném případě bylo kladeno obviněnému za vinu maření soudního rozhodnutí. Pokud soud druhého stupně ve svém rozhodnutí argumentoval tím, že závažnost takového jednání je třeba posuzovat podle jeho povahy, rozsahu, intenzity, trvání a následku ve vztahu ke stupni narušení zájmu chráněného trestním zákonem, neakceptoval účel novelizace ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. č. 175/1990 Sb., kdy byla podstatně rozšířena trestní odpovědnost za jednání takto kvalifikované, a to po zrušení zákona o přečinech č. 150/69 Sb. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že je nutné vycházet ze stupně společenské nebezpečnosti daného jednání, který je určován významem chráněného zájmu, což znamená, že ojedinělá jízda může být posouzena jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí ve smyslu §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., zvláště, když nejde o mimořádnou jízdu za takových okolností, jakou je tíseň či krajní nouze. Poukázala na to, že v projednávaném případě omezení spočívající v zákazu řízení motorových vozidel není obviněným dodržováno, a svědčí o tom jeho opakovaný postih z dřívější doby. I když je obviněný stíhán pro jednu jízdu, nelze přehlédnout, že společenská nebezpečnost je v tomto případě výrazně zvyšována skutečností, že obviněný řídil vozidlo po požití alkoholu v době, kdy měl v krvi 1,36 g/kg alkoholu. Byl navíc v roce 1997 odsouzen pro trestné činy podle §224 odst. 1, 2 tr. zák a §201 písm. d) tr. zák. Stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání koresponduje se stupněm trestněprávní ochrany jak vyžaduje ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. Dovolatelka dále konstatovala, že napadené rozhodnutí trpí i formálními vadami, především, že věc nebyla postoupena příslušnému orgánu. Připomenula, že podle §257 tr. ř. a §222 odst. 2 tr. ř. soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že jde (správně nejde) o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Podle §53 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb. v platném znění platí, že okresní úřady projednávají přestupky ve věcech, které spravují a ostatní přestupky, pokud k jejich projednání nejsou příslušné jiné orgány. Okresní úřady projednávají podle §124 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. v platném znění přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích, podle zvláštního předpisu, kterým je již citovaný zákon o přestupcích, když přestupky proti bezpečnosti silničního provozu jsou uvedeny v §22 tohoto zákona. V tomto ani v jiném ustanovení není skutková podstata spočívající v maření soudního zákazu činnosti zahrnuta.
V závěru navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 11 To 427/2002, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. Navrhla i to, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve druhém stupni ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni o postoupení věci jinému orgánu. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou podat ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání. Dovolací soud se proto mohl v návaznosti na to zabývat otázkou, zda bylo dovolání podáno včas ve smyslu §265e tr. ř.
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že opisy rozhodnutí soudu druhého stupně byly obviněnému, jeho obhájci JUDr. Z. R. i Okresnímu státnímu zástupci v Hradci Králové doručeny dne 11. 11. 2002. Dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní bylo Okresnímu soudu v Hradci Králové doručeno dne 20. 12. 2002, z čehož je zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla zachována.
Nejvyšší soud se zabýval dále tím, zda dovolání splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Všechny tyto náležitosti splněny byly.
Dovolací soud poté zkoumal, zda dovolatelkou uplatněné dovolací důvody lze považovat za některé z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, a zjistil, že dovolání je důvodné a je podáno z hledisek zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
V souladu s podmínkami §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovoláním vytýkáno, že Krajský soud v Hradci Králové u skutku, jímž byl obviněný J. K. rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové uznán vinným, neshledal naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. po materiální stránce. Je nepochybné, že stupeň společenské nebezpečnosti trestného jednání pachatele je pojmem hmotného práva, a jde o jiné nesprávné hmotně právní posouzení, který je jedním z atributů deklarovaného dovolacího důvodu.
Dovolání bylo podáno i z důvodu §265b odst. 1 písm. f) tř. ř., který také na daný případ dopadá, neboť dovolatelka se ve shodě s ním domáhá nápravy v postupu Krajského soudu v Hradci Králové, který napadeným usnesením podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného K. postoupil k vyřízení jako přestupek Okresnímu úřadu v H. K.
Nejvyšší soud neshledal zákonné podmínky pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) až f) tr. ř. a postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. Přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Okresní soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 3 T 116/2002, obviněného uznal vinným skutkem, jak je shora popsán, a shledal v něm naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V odůvodnění tohoto rozhodnutí rozvedl konkrétní skutečnosti, které na základě provedeného dokazování v souvislosti se spáchaných skutkem zjistil. Zaměřil se především na rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 151/97, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. a kterým byla obviněnému předmětná činnost zakázána. Tímto způsobem soud prvního stupně vyjádřil závažnost tehdy spáchaného trestného jednání, spočívajícího v zavinění dopravní nehody, při které obviněný v důsledku požití alkoholu a jízdy nepřiměřenou rychlostí usmrtil spolujezdkyni. Uložený trest odnětí svobody v trvání tří roků vykonal jen zčásti, neboť byl dne 2. 6. 1999 podmíněně propuštěn, se stanovením zkušební doby na dva roky (usnesení Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Pp 30/99). Trest zákazu činnosti mu byl uložen na dobu 7 let. Nalézací soud dále zdůraznil, že obviněný i přes tyto skutečnosti dne 30. 3. 2002 kolem 3.15 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, když jeho krev obsahovala 1.36 g/kg, řídil automobil. V důsledku toho snížená způsobilost ovládat motorové vozidlo se projevila i ve způsobu jízdy, která upoutala pozornost hlídky Policie ČR. Tato svá zjištění soud prvního stupně shrnuje do závěru, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu, ve kterém žádný řidič není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo. Činil tak za trvání trestu zákazu činnosti. Nalézací soud z těchto důvodů správně dovodil, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. V této souvislosti je nutné připomenout, že objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Představuje tím povinnost rozhodnutí státu po všech stránkách naplňovat a řídit se podle nich. Nejsou-li respektována, dochází k narušení stability, a postavení státních orgánů, což vede k porušování z nich vycházejících povinností a možnosti vzniku dalších důsledků v podobě narušování soužití občanů. Dochází tím i k jiným závažným ohrožením ať již na lidském zdraví nebo životech, či na majetku občanů i státu, a pod. Je proto nutné k posuzování těchto trestných jednání přistupovat zodpovědně a zvažovat všechny známé a rozhodné skutečnosti.
Znak maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí znamená, že rozhodnutí, které má být v době činu vykonáváno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáváno není a vykonat ho nelze, nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek.
Soud prvního stupně výstižně vyjádřil, v čem obviněný mařil výkon citovaného rozhodnutí soudu a vyjádřil tím současně i závažnost trestného jednání obviněného. Promítá v něm, že obviněný se choval nezodpovědně, když přikročil k jízdě vozidlem, přestože tuto činnost vykonávat nesměl. Navíc se tak stalo v nočních hodinách, pod výrazným ovlivněním alkoholickými nápoji. Obviněný nejenom, že nesměl vozidlo řídit, protože mu tato činnost byla zakázána, ale obviněný tak konal navíc za stavu, kdy byl k takové činnosti nezpůsobilý. Tyto skutečnosti rozhodně zvýrazňují nebezpečnost takového jednání obviněného, které v důsledku toho podstatným způsobem převyšuje obvyklou nebezpečnost tohoto trestného činu. Nelze ji ztotožňovat s případem jedné krátkodobé jízdy, jak ve svém rozhodnutí vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové. V daném případě se jedná o podstatně závažnější charakter chování, protože předmětné porušení zakázané činnosti bylo konáno v návaznosti na nakumulované přitěžující podmínky, které podstatně zvyšují stupeň takového jednání obviněného pro společnost.
Soud prvního stupně správně zdůraznil v odůvodnění svého rozhodnutí, že pachateli byla předmětná činnost zakázána proto, že již dříve se jako řidič projevil nezodpovědně, když nerespektoval pravidla silničního provozu, a v důsledku předchozího požití alkoholických nápojů usmrtil jiného člověka. Zájem společnosti, aby taková osoba byla vyloučena z dopravy na pozemních komunikacích, je realizován prostřednictvím rozhodnutí soudu, jímž je taková činnost zakázána. Správně proto tento soud posoudil trestné jednání obviněného v projednávaném případě za natolik závažné, že v něm shledal naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Vysoký stupeň společenské nebezpečnosti dovodil z jízdy pod vlivem alkoholu a v nočních hodinách, což plně koresponduje s ustanovením §3 odst. 4 tr. zák.
Nejvyšší soud s ohledem na tyto skutečnosti dospěl k závěru, že právní posouzení skutku ve výroku rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 3 T 116/2002, jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je správné, přesvědčivé a odpovídající zákonu. Neshledal-li Krajský soud v Hradci Králové v tomto skutku uvedený trestný čin, pak takové rozhodnutí učinil bez přihlédnutí ke všem skutečnostem, ať již právním nebo skutkových, které se v daném případě vyskytují, ač se jimi zabývat měl. Dostatečně neuvážil a nezhodnotil všechny okolnosti vztahující se k nebezpečnosti činu pro společnost jako materiálnímu znaku předmětného trestného činu, která u dospělých pachatelů musí být vyšší než nepatrná. Nezohlednil význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, ani způsob provedení činu, a jeho následky a neměl dostatečně na paměti ani všechny okolnosti čin doprovázející. Na základě toho, v rozporu se zásadami určujícími stupeň společenské nebezpečnosti (§3 odst. 4 tr. zák.), rozhodl napadeným usnesením, že se nejedná o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a postoupil tuto věc Okresnímu úřadu v H. K. k vyřízení jako přestupek.
Ze všech důvodů výše rozvedených Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně za opodstatněné. Nemohl přehlédnout nedostatky, jichž se soud druhého stupně v rámci svých úvah ohledně závěrů o nenaplnění znaků trestného činu dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dopustil, když pouze jednostranně ve vztahu k jedné krátkodobé jízdě popsané trestné jednání obviněného vyhodnotil. Nejvyšší soud shledal odůvodnění jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným, protože postrádá posouzení všech znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu a téměř bez povšimnutí ponechal otázku společenské nebezpečnosti takového jednání. Ve svých úvahách se nevypořádal ani s okolnostmi, na které ve svém rozsudku pamatoval soud prvního stupně.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem a právním názorům dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové neodpovídá zjištěným okolnostem z hlediska právní kvalifikace skutku, pokud v něm nebyl shledán trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s ustanovením §265k odst. l tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 11 To 427/2002. Současně ve smyslu §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, a to podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť vzhledem ke zjištěným nedostatkům, se bude muset Krajský soud v Hradci Králové vypořádat se všemi rozhodnými okolnostmi. Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém řádném opravném prostředku namítal skutečnosti, rozhodné pro ukládání trestu, s poukazem na požadavek uložení podmíněného trestu, a rozváděl i další skutečnosti vztahující se k provedenému dokazování, s nimž se soud druhého stupně nevypořádal, je nutné, aby se těmito okolnostmi v dalším řízení zabýval. Vytýkané vady i z tohoto důvodu nejsou odstranitelné dovolacím soudem v rámci veřejného zasedání.
Po zrušení rozhodnutí soudu druhého stupně se trestní věc obviněného J. K. vrací do stadia po podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Povinností odvolacího soudu proto bude podané odvolání obviněného projednat, věcně ho podle hledisek stanovených zákonem přezkoumat, a následně o nim rozhodnout. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná ustanovení §265s odst. 1 tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud na závěr poznamenává, že pokud byly v rámci dovolání nejvyšší státní zástupkyně vzneseny námitky proti napadenému usnesení pro jeho formální vady, týkající se otázky, zda jde o přestupek nebo kárné provinění, a jaký orgán má o něm rozhodovat, nezaujal k nim Nejvyšší soud žádné stanovisko, protože je lze považovat za bezpředmětné, v případě, kdy postoupení věci podle vysloveného názoru Nejvyššího soudu nepřichází do úvahy.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání n e n í s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová