ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.236.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 236/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2003 o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 7 To 256/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 163/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 11 T 163/99, uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému B. Z., škodu ve výši 295.000,-Kč s 19% úrokem z prodlení z dlužné částky od 16. 9. 1995 do zaplacení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Brně a usnesením ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 7 To 256/2001, je podle §256 tr. ř. zamítl. Opis rozhodnutí soudu druhého stupně byl doručen obviněnému J. S. a jeho obhájci JUDr. V. P. shodného dne 30. 1. 2002 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 25. 1. 2002.
Dne 29. 3. 2002 učinil obviněný J. S. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání, které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 7 To 256/2001. Jako dovolací důvod obviněný uplatnil jednak nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jednak důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k a 2651 tr. ř. zrušil citované usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Jak vyplývá z referátu založeného na č. l. 237 spisu, předseda senátu soudu prvního stupně zaslal opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání; obviněného pak upozornil, že rovněž může souhlasit s projednáním věci v neveřejném zasedání, přičemž k takovému vyjádření mu určil lhůtu deseti dnů. Příslušné tzv. dodejky potvrzující doručení uvedených listin jmenovaným adresátům jsou k č. l. 237 připojeny.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 21. 5. 2002 navrhl, aby dovolání obviněného J. S. bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto jako nepřípustné, přičemž poukázal na stanovisko Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 2/2002. Uvedl, že skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo oprávněným osobám doručeno už za účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb., je irelevantní, neboť napadený rozsudek nabyl právní moci ještě v době, kdy trestní řád tento opravný prostředek neznal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že dovolání jako zcela nový institut a jako další mimořádný opravný prostředek bylo začleněno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Je proto zásadní otázkou, zda s ohledem na uvedený časový sled je dovolání obviněného J. S. vůbec přípustné.
Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle které se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z této zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti novelizovaného trestního řádu), jestliže je zapotřebí upřednostnit v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu dřívější procesní právo před právem pozdějším. Takové výjimky trestní řád zpravidla upravuje v přechodných a závěrečných ustanoveních novelizovaného zákona.
Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento novelizovaný zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci ještě za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Absence takové výjimky má nepochybně význam i z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, které se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Z toho pak vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.
V tomto konkrétním případě bylo trestní stíhání obviněného J. S. pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Brně dne 15. 11. 2001, sp. zn. 7 To 256/2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před citovanou novelou. V poučení připojeném k tomuto rozsudku proto ani obviněný nemohl být poučen ve smyslu §125 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002, o možnosti podat dovolání, když tento institut v té době ještě nebyl součástí trestního řádu. I z toho vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že toto rozhodnutí bylo učiněno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tedy až po
1. lednu 2002.
Jelikož v dané věci došlo ke specifické situaci záležející v tom, že usnesení Krajského soudu v Brně bylo doručeno v opisech obviněnému J. S. a jeho obhájci JUDr. V. P. již za účinnosti citované novely trestního řádu (oběma dne 30. 1. 2002), nabízela se otázka, zda tato skutečnost nemohla mít na úvahy o přípustnosti dovolání dopad. Datum doručení opisu rozhodnutí odvolacího soudu má totiž význam pro počátek běhu lhůty k podání dovolání, neboť podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že takováto skutečnost je právně irelevantní a nemůže mít význam pro posouzení otázky, zda dovolání je přípustné. Všichni obvinění, jejichž trestní věci byly pravomocně skončeny před dnem 1. 1. 2002, by totiž zásadně měli být (i z hlediska možnosti či nemožnosti podat dovolání) v rovném postavení. Pokud by se obecně připustila možnost podání dovolání i proti rozhodnutím soudu druhého stupně učiněným sice před dnem 1. 1. 2002, ovšem doručeným v opise stranám až po tomto datu, pak by buď mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí, nebo naopak znevýhodněni ti obvinění (v případě podání dovolání nejvyšším státním zástupcem v jejich neprospěch), v jejichž trestních věcech rozhodnutí nebylo ve stanovených lhůtách písemně vyhotoveno a doručeno. Takovýto stav by nepochybně nebylo možno považovat z hlediska právní jistoty za únosný. Proto je třeba i za uvedené situace trvat na shora uvedeném závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé pouze tehdy, bylo-li učiněno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v trestní věci obviněného J. S. nejsou splněny zákonné podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ rozhodl, že dovolání obviněného se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a