ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.249.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 249/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2003 dovolání obviněné M. Č., podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 44 To 225/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 154/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. Č.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná M. Č. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 2 T 154/2000, uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že v době od 14. 8. 1994 do 2. 10. 1994 v P., v restauraci S. h., v sázkových týdnech č. 31 - 38 jako provozovatelka ON-LINE terminálu neodevzdala společnosti S., a. s., se sídlem P., sázkové vklady v celkové výši 50.017,- Kč, ačkoli terminál provozovala na základě ústní dohody s jeho pronajímatelem, takto získanou částku použila dílem pro svoji potřebu a dílem pro provoz restaurace, kterou společně se svým manželem provozovala na základě ústní nájemní smlouvy s vlastníky objektu.
Za uvedený trestný čin byla obviněná M. Č. odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost nahradit ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobila.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost S., a. s., se sídlem P., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněné M. Č. a poškozené společnosti S., a. s., Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 44 To 225/2002, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušil ve výroku, jímž byla poškozená společnost S., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a ve vztahu k obviněné M. Č. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněné povinnost nahradit poškozené společnosti Sazka, a. s., škodu ve výši 50.017,- Kč. Odvolání obviněné M. Č. bylo podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen obviněné M. Č., tehdejšímu obhájci obviněné, JUDr. V. V., i Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 dne 3. 6. 2002.
Proti shora citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze podala obviněná M. Č. prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce JUDr. P. F. u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2. 8. 2002 dovolání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu České republiky dne 10. 12. 2002. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, dovolací soud přípisem ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 5 Tdo 1047/2002, vrátil spis soudu prvého stupně za účelem dodržení postupu ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu. Dne 4. 2. 2003 pak obviněná podala u Obvodního soudu pro Prahu 9 prostřednictvím svého obhájce podání označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo se spisovým materiálem opětovně předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 27. 2. 2003.
Dovolatelka napadla mimořádným opravným prostředkem shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a podané dovolání výslovně opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť má za to, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, podaného obviněnou M. Č. proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž v řízení předcházejícím rozsudku odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve svém podání ze dne 2. 8. 2002 obviněná namítla, že se trestného jednání nedopustila. Svědecké výpovědi i její obhajoba byly soudem hodnoceny účelově v její neprospěch, přičemž soud nepřihlédl ke skutečnosti, že pro delší časový odstup nebyla obviněná schopna uvést jména svědků, kteří by její obhajobu potvrdili a dále v důsledku skartace účetních dokladů nebylo možno provést dokazování přehledem účetnictví za rozhodnou dobu. V podání ze dne 4. 2. 2003 pak obviněná polemizuje s otázkou, zda byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. V tomto ohledu vyslovila přesvědčení, že druhotná platební neschopnost nemůže být posuzována jako trestný čin zpronevěry, navíc si nemohla přisvojit cizí věc, kterou neměla nikdy v držení, neboť předmětný finanční obnos nepřevzala. Dovolatelka dále uvedla, že pokud provozovala terminál, faktury řádně platila, v inkriminované době se v restauraci střídali zaměstnanci a docházelo ke krádežím a krácení tržby, přičemž již v přípravném řízení navrhovala provést šetření přímo v restauraci, kterým by bylo možno tyto skutečnosti doložit. Rovněž škoda způsobená poškozené společnosti S., a. s., jednáním obviněné nebyla dostatečně prokázána; chybí zde příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Z těchto důvodů dospěla dovolatelka k závěru, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu zpronevěry a rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V petitu dovolání obviněná M. Č. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu a ve smyslu §265l tr. řádu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Předseda senátu soudu prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 19. 9. 2002 opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 1 NZo 695/2002, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu České republiky dne 1. 11. 2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství upozornila, že dovolání obviněné nesplňuje předepsané obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu a v uvedeném směru navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyzval dovolatelku ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu k odstranění vad podání. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolatelka v rozporu s tvrzeným dovolacím důvodem uplatnila pouze námitky proti způsobu hodnocení provedeného dokazování podmíněného omezenými důkazními možnostmi a touto cestou zpochybnila přisouzená skutková zjištění, aniž by uplatnila konkrétní hmotně právní výtky ke správnosti právního posouzení jejího jednání. Pravomocně přisouzený skutkový stav však v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat nelze, a tudíž argumentace dovolatelky nespadá pod některý z dovolacích důvodů uvedených pod §265b odst. 1 tr. řádu.; proto státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud ve smyslu §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, event. §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněné M. Č. odmítl a aby takto ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Předseda senátu soudu prvého stupně rovněž zaslal ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu dne 19. 9. 2002 obhájci obviněné a dne 20. 9. 2002 samotné obviněné přípis s upozorněním, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Obviněná svým přípisem dne 3. 10. 2002 sdělila soudu, že tento souhlas uděluje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněné M. Č. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněné M. Č. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 6. 5. 2002, přičemž opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněné M. Č. i jejímu obhájci, JUDr. V. V., dne 3. 6. 2002. Dovolání podala obviněná prostřednictvím svého obhájce u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2. 8. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněné M. Č. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. V uvedeném směru Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
V kontextu obviněnou namítaného dovolacího důvodu je třeba uvést, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. řádu u odvolání a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu.
V tomto případě pak dovolatel musí tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci obviněná M. Č. v rámci dovolání uplatnila vyjma shora citovaného důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu i dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvého, event. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, bude-li právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží. V uvedeném ohledu pak napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla uplatněna v dovolání.
Z tohoto zřetele dovolání obviněné M. Č. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, její námitky směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněná sice formálně citovala jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněnou namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněné M. Č., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
V návaznosti na tento závěr pak dovolací soud konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je v případě dovolatelky opírán o skutkové vady spočívající v nesprávných skutkových zjištěních soudů obou stupňů, přičemž v důsledku těchto obviněnou namítaných nedostatků dovolatelka spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Takový důvod však zákon v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí, neboť v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu musí dovolatel odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu a současně obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu musí odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora rozvedeným tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu §256 tr. řádu, přičemž v řízení zamítavému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněné M. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 trestního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k