ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.252.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 252/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2003 o dovolání obviněného Ing. M. F., CSc., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 2 To 362/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 T 16/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. M. F., CSc.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. M. F., CSc. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 T 16/2002 uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2002. Za tento trestný čin byl podle §147 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oborech truhlářství, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelské činnosti, poradenské a konzultační činnosti a provozování pily včetně zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v podnicích a družstvech touto činností se zabývající, na dobu 4 (čtyř) let.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 2 To 362/2002, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 2 To 362/2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. Š. dne 6. 1. 2003 dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 1. 2003. V jeho písemném vyhotovení označuje jako dovolací důvod „§265b písm. f) tr. řádu“, ačkoli dále konstatuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném právním posouzení. Nejvyšší soud i z dalšího textu dovolání jednoznačně dovodil, že obviněný měl na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jeho nesprávné označení v úvodu dovolání považoval za písařskou chybu. Vycházel proto nikoliv z toho, jak byl dovolací důvod označen, ale podle jeho obsahu.
Obviněný v odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku konstatuje, že měl v úmyslu splatné neuhrazené závazky společnosti F., spol. s r. o. uhradit. Uvedená společnost měla dostatek likvidního kapitálu a majetku, rozpracovaných i hotových výrobků určených k prodeji, které překračovaly splatné pohledávky. Jelikož však byl na tuto společnost prohlášen konkurz, bylo mu znemožněno jakýmkoli způsobem nakládat s veškerým majetkem. Nemohl proto využít ustanovení §147a tr. zákona (účinná lítost), tedy dodatečně svou povinnost splnit tak, aby trestnost jeho jednání zanikla. Je proto přesvědčen, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, které je zaručováno článkem 36 Listiny základních práv a svobod a současně, že byla porušena i zásada vyslovená v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle které jsou si všichni účastníci v řízení rovni. Nerovnost spatřuje v tom, že oproti jiným občanům mu bylo znemožněno, a to dokonce soudním rozhodnutím, využít ustanovení zákona o účinné lítosti. Obviněný dovozuje, že bylo-li mu znemožněno využít účinné lítosti zákazem nakládat s veškerým majetkem společnosti, ačkoliv této účinné lítosti využít chtěl a měl by i možnosti, nelze jej za trestný čin odsoudit, neboť mu bylo znemožněno postarat se o zánik trestnosti.
V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby, případně, aby podle §265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, ve svém podání učinil návrh, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Domnívá se, že v napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou mimořádného opravného prostředku. Poukazuje na to, že prohlášení konkurzu nemohlo být pro obviněného žádnou nečekanou skutečností, neboť návrh na prohlášení konkurzu byl podán již v roce 1995, zatímco posuzovaného deliktu se obviněný dopustil v letech 1997 a 1998.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu.
Z obsahu shora citovaného dovolání vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém opravném prostředku formálně dostál, byť se závadou v označení dovolacího důvodu (podrobně viz. shora), která byla odstraněna posouzením dovolání podle jeho obsahu (§59 tr. řádu). Domáhá se dovolacího důvodu pro nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tedy dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Argumenty, jimiž dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek odůvodňuje, se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu nekorespondují. Dovoláním totiž nevytýká právní vady, na které je předmětné dovolání zaměřeno, ale poukazuje na skutečnost, že neměl možnost využít ustanovení trestního zákona o účinné lítosti.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že při uplatnění tohoto dovolacího důvodu je dovolání určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Poukazem na tento dovolací důvod není možno se domáhat ani přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Z toho je zřejmé, že Nejvyšší soud je, při posuzování dovolání z hlediska tohoto dovolacího důvodu, zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. S tím koresponduje to, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu.
U důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který musí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) dán a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívajícím v nesprávném právním posouzení skutku tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Právní posouzení skutku tedy spočívá jednak v řešení otázky, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a jednak v otázce, o který trestný čin podle příslušného ustanovení jde, tedy zda trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, odpovídá skutku popsanému ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Jiné hmotně právní posouzení skutku se pak může týkat některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Takovou okolností je zvláštní ustanovení o účinné lítosti dle §147a tr. zák., protože jde o hmotně právní institut a bylo by jej možné, v případě, že by byly splněny podmínky, s nimiž je jejich vznik spojen, za uvedený dovolací důvod považovat. Stalo by se však tak jedině tehdy, jestliže by v rámci dovolání byly ve spojitosti s tímto institutem řešeny otázky týkající se jeho hmotně právní existence.
Není tomu však v tomto konkrétním případě, protože obviněný se prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu domáhá přezkoumání stavu věci po skutkové stránce (tedy nikoliv právní). Jak z obsahu rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, ale i z textu samotného dovolání vyplývá, obviněný nyní uváděné námitky a výhrady uplatňoval i v předchozích stadiích trestního řízení. Nutné je konstatovat, že oba soudy se s jeho výhradami v dostatečné míře vypořádaly a dostatečně na ně reagovaly. Oba dva soudy v rámci svých rozhodnutí shodně konstatovaly, že podmínky pro aplikaci ustanovení §147a tr. zák. nejsou dány. V důsledku tohoto závěru bylo o vině obviněného (při neexistenci podmínek pro použití zvláštního ustanovení o účinné lítosti) rozhodnuto.
Obviněný své dovolání opírá o argument, že „nebyla vyslyšena jeho obhajoba“. Toto jeho tvrzení je těžištěm jeho dovolání, čímž vystihuje jeho vlastní a konkrétní obsah. Soudům obou stupňů také vytýká,že se postavily na stanovisko, že skutková podstata trestného činu, za který byl obžalován, byla po všech stránkách naplněna. Z toho plyne, že obviněný se v rámci svého dovolání domáhá přehodnocení skutkového stavu věci a požaduje, aby dovolací soud zaujal jiné hodnotící stanovisko, než bylo předchozími soudy bráno do úvahy. Tím se snaží domoci, vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím podávanou obhajobou. Takovéto řešení zmíněné okolnosti (byť je svou povahou hmotně právním institutem), neodpovídá požadavku vyjádřenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které předpokládá nápravu právní vady. Obviněný totiž nepožaduje odstranit právní nedostatek, ale chce, aby dovolací soud na základě zjištění, která vyplynula z provedeného dokazování, vyhodnotil zjištěné souvislosti takovým způsobem, který by založil stav, jež by odpovídal zákonným hlediskům pro určení možnosti aplikace zvláštního ustanovení o účinné lítosti dle §147a tr. řádu.
Jeho požadavek takto vyjádřený, nespočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale má zasahuje do skutkového stavu věci tím, že se domáhá jiného způsobu hodnocení důkazů, a proto jej nelze podřadit pod důvod §265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. /Již vůbec se nemůže jednat o §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, jak byl v dovolání označen, neboť tento důvod spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž by byly splněny podmínky pro taková rozhodnutí, o což se v přezkoumávaném dovolání vůbec nejedná/.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že dovolatel se nedomáhá nápravy nedostatků spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, nýbrž pouze namítá některé objektivní okolnosti (prohlášení konkurzu na společnost F., spol. s r. o. a z toho vyplývající nemožnost nakládat s jejím majetkem), za kterých došlo ke spáchání trestného činu, a které soudy dle jeho názoru dostatečně nezohlednily. Takové důvody v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání zakotveny nejsou a skutečné požadavky obviněného, kterých se dovolává, tak stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu, jehož se formálně domáhá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. M. F., CSc. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 2 To 362/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 4 T 16/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová