ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.267.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 267/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2003 dovolání obviněného V. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 6 To 386/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 60/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. S.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný V. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 1 T 60/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 9. 1. 2001 po 23.00 hodině po předchozím požití alkoholických nápojů řídil z L. do H., dodávkové vozidlo značky Mercedes 207 D, a kolem 23.45 hodin v H. u penzionu R. couval s vozidlem, aniž by viděl za vozidlo a aniž by se přesvědčil o situaci za vozidlem, a zadní částí vozidla zachytil a pod vozidlo srazil shýbajícího se chodce L. M. a levou boční částí vozidla narazil do k němu sklánějícího se chodce I. D., přičemž při střetu utrpěli L. M. zhmoždění a otok mozku a mozkového kmene při mnohočetných zlomeninách lebních kostí, kterým na místě podlehl, a I. D. otřes mozku, povrchovou oděrku v pravé oblasti temenní a čelní krajiny, rozsáhlejší krvácení do kůže na vnitřní straně hrudníku a povrchový šrám v krajině pravé lopatky, povrchové oděrky na obou patách a plošně krvácející oděrku na zadní straně horní části paže, což si vyžádalo léčení do 15. 1. 2001, včetně pracovní neschopnosti jeden den (10. 1. 2001).
Za tento trestný čin byl obviněný V. S. podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti – řízení všech motorových vozidel na šest let.
Odvolání obviněného V. S., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 6 To 386/2001, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno shodně dne 2. 5. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku a tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. J. S., a dne 6. 5. 2002 obviněnému V. S.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. S. u Okresního soudu v Šumperku dne 14. 5. 2002 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 1. 2003. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl plně dodržen postup podle §265h odst. 2 tr. řádu, dovolací soud přípisem ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 6 Tdo 121/2003 vrátil spis soudu prvého stupně za účelem odstranění uvedeného nedostatku, což se obratem stalo. Dovolání bylo se spisovým materiálem opětovně předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 4. 3. 2003.
Obviněný V. S. opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá podle jeho názoru na nesprávném právním posouzení skutku a odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, aniž byly splněny stanovené podmínky dané pro takové rozhodnutí trestním řádem.
V odůvodnění podaného dovolání obviněný V. S. v prvé řadě podrobně reprodukoval své námitky proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu, uplatněné v podaném odvolání, upozornil i na svůj právní závěr, že v řízení před Okresním soudem v Šumperku nebylo dovolateli prokázáno spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a vyslovil názor, že krajský soud zamítl odvolání obviněného, aniž by se náležitým a přesvědčivým způsobem vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami.
Obviněný V. S. však má za to, že jeho odvolací námitky byly věcně a srozumitelně formulovány, takže bylo povinností krajského soudu tyto námitky přezkoumat, konkrétně se k nim vyjádřit a v odůvodnění svého usnesení vyložit, proč tyto odvolací námitky neuznal za oprávněné. Přesto, že v daném případě byly podle obviněného splněny zákonné podmínky pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. řádu, krajský soud napadený rozsudek nezrušil a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, stejně jako rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku tak podle přesvědčení obviněného V. S. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť přímé vyvolání kolizní situace poškozeným zpravidla již samo o sobě vylučuje s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. použití kvalifikované skutkové podstaty spočívající v porušení důležité povinnosti, nehledě k tomu, že nehodový děj, spočívající v samovolném pádu poškozeného pod přijíždějící vozidlo, byl pro obviněného v podstatě neodvratitelný a nelze tudíž hovořit ani o naplnění základní skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák.
V petitu svého dovolání obviněný V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně.
Předseda senátu soudu prvého stupně na základě vzpomenutého pokynu Nejvyššího soudu z 29. 1. 2003 v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 13. 2. 2003 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 1 NZo 983/2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že porovnáním obsahu dovolání obviněného V. S. s textem jím podaného odvolání je zřejmé, že dovolatel za použití totožné a formulačně shodné argumentace formálně označené za „dovolání“ opakovaně uplatnil do té doby neúspěšné odvolací námitky (patrně) v domnění, že dovolací soud má postavení soudu třetího stupně a zcela tak nahradí výsledky dosavadního řízení, aby tak obviněný mohl dosáhnout jiné kvality rozhodnutí o vině.
Opírá-li se přitom dovolání obviněného o důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, pak ve skutečnosti podle mínění státní zástupkyně nejde o jeho věcné odůvodnění, jestliže napadenému rozhodnutí není vytýkáno, že některý z jeho výroků chybí nebo je neúplný. Věcný rozpor je podle státní zástupkyně zřejmý také s obsahem a účelem dále použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když jej dovolatel odůvodňuje pouze námitkami skutkového rázu, týkajícími se mechanismu smrtelného zranění poškozeného L. M. a s tím souvisejících okolností, za kterých se dostal do dovolatelovy jízdní dráhy, na které tento pro výhledové poměry podle svého tvrzení již nemohl zareagovat.
Podle mínění státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství je tedy zřejmé, že dovolací argumentace se s oběma použitými dovolacími důvody zcela míjí a nenaplňuje ani žádný ze zbývajících dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného V. S. rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu tak, že se toto dovolání odmítá, přičemž současně státní zástupkyně navrhla, aby takto Nejvyšší soud ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného V. S., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 3. 4. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému V. S. doručen dne 6. 5. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci, JUDr. J. S., dne 2. 5. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Šumperku dne 14. 5. 2002, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvého, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
V naznačeném ohledu dovolání obviněného V. S. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů nalézacím a následně i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud navíc dospěl k závěru, že popis skutku uvedený ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 1 T 60/2001, s nímž se ve svém usnesení ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 6 To 386/2001, ztotožnil i soud odvolací, odpovídá použité právní kvalifikaci, přičemž nezbývá než souhlasit se stanoviskem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, že obviněný prakticky pouze opakuje námitky v řízení již dříve uplatněné.
V kontextu druhého obviněným namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu Nejvyšší soud pouze pro úplnost připomíná, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 je dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uveden v novém znění pod ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu; dovolatel nicméně podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dne 14. 5. 2002, tj. ještě za účinnosti předchozího znění trestního řádu. V tomto ohledu nelze tudíž argumentaci státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství přisvědčit.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu ve znění účinném do 24. 5. 2002 je ovšem existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu ve znění účinném do 24. 5. 2002 lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Z obsahu podání obviněného V. S. však vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu ve znění účinném do 24. 5. 2002, v tomto směru není žádné pochybení v napadených rozhodnutí soudům důvodně vytýkáno. S ohledem na shora rozvedené argumenty námitky obviněného materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, a tudíž je nutno dovolání obviněného podané z posledně namítaného důvodu odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky přitom nerozhodoval o žádosti obviněného V. S. o odložení výkonu, resp. o propuštění z trestu odnětí svobody, v současné době již vykonávaného právě v této trestní věci, neboť podle §265h odst. 3 tr. řádu rozhoduje Nejvyšší soud o odložení nebo o přerušení výkonu rozhodnutí, v daném případě o propuštění z vykonávaného trestu odnětí svobody, jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoliv k návrhu dovolatele, a předložený spisový materiál podobný návrh neobsahoval.
Nejvyšší soud České republiky by i za tohoto procesního stavu mohl o odkladu nebo o přerušení výkonu trestu rozhodnout podle vlastní úvahy ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu, avšak s ohledem na specifický konkrétní charakter rozhodnutí dovolacího soudu bylo podobné rozhodování bezpředmětné.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k