ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.285.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 285/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2003dovolání podané obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 233/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 7/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 7/2002, uznán vinným jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona a jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §185 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení a nošení střelných zbraní na dobu pěti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, podomácku vyrobené jednoranné pušky, ráže 8x57 JS, bez výrobního čísla, včetně záměrného dalekohledu, výrobního čísla 184160, s montáží a jednoranné pušky – malorážky, nezjištěné značky, ráže 5,6 mm LR, bez výrobního čísla, včetně podomácku vyrobeného tlumiče hluku, dále 10 kusů brokových nábojů, ráže 12 SB, 70 mm, Fortuna a 1 kusu brokového náboje, ráže 12 SB, 70 mm, Corona. Tímto rozsudkem byl obviněný současně podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zákona, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný i státní zástupce. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 233/2002, oba opravné prostředky podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 9. 10. 2002, jeho obhájci JUDr. PhDr. S. B. dne 7. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zástupci dne 7. 10. 2002
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 233/2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. PhDr. S. B. dne 2. 12. 2002 dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne 4. 12. 2002. Dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V písemném odůvodnění obviněný zejména namítá, že ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu tento uvedl, že tam popsané zbraně obviněný „používal ke střelbě“ a „používal k lovu zvěře“, ač pro to nesvědčí žádné důkazy. Byla tak porušena zásada in dubio pro reo, což se mohlo odrazit i ve výši trestu. Navíc výše uloženého trestu byla soudem I. stupně odůvodněna toliko nekonkrétně. Dovolatel poukazuje na skutečnost, že podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, avšak o jejím vyřízení nebyl dosud vyrozuměn. Má dále zato, že jeho návrhům na postup podle §307 event. podle §309 tr. řádu mělo být vyhověno. Soudy obou stupňů se při rozhodování o trestu jeho kroky (omluva, použití plnění) nezabývaly z pohledu §33 písm. h) a ch) tr. zákona, ani neodůvodnily, proč §33 tr. zákona nebyl aplikován.
Dovolatel vzhledem ke shora uvedenému v závěru navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení podle §265l tr. řádu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání dne 24. 2. 2003 doručeno, se ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.) a bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Dále Nejvyšší soud musel posoudit otázku, zda dovolací důvod, obviněným uplatněný, lze považovat za důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř., neboť jeho existence podmiňuje provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné jednak namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Nelze však v jeho rámci napadat nesprávnost skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, není oprávněn přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť naopak je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit hmotně právní posouzení skutku.
Z citovaného zákonného ustanovení dále vyplývá, že dovolatel může ve svém podání uplatnit i výhrady k jinému hmotně právnímu posouzení. Jiné hmotně právní posouzení než posouzení skutku může být nesprávné, pokud se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, přičemž toto posouzení se může týkat zejména otázek trestního práva hmotného, ale i otázek jiných právních odvětví.
Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom, podle jeho obsahu napadá zčásti nesprávnost skutkových zjištění obsažených ve výroku o vině a zčásti výrok o trestu. Poukazuje ve vztahu k němu na nedostatečné zhodnocení všech, pro něho významných okolností, které by mohly vést k rozhodnutí o narovnání nebo o podmíněném zastavení v dřívějších stadiích trestního řízení a nebyly v potřebném rozsahu zváženy jako polehčující okolnosti při určení výměry trestu v napadených rozhodnutích.
Nejvyšší soud považuje za nutné nejprve v obecné rovině uvést, že koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku představuje průlom do právní moci rozhodnutí a ve svém důsledku narušuje stabilitu konečného a vykonatelného (někdy dokonce již vykonaného) rozhodnutí soudu. Z toho vyplývá, že dovolání slouží k nápravě skutečně zásadních a podstatných vad, pro které napadené rozhodnutí nemůže obstát, a kdy na právní moci rozhodnutí není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování. To je třeba mít na zřeteli v každém konkrétním případě a při posuzování každého ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
Jestliže se obviněný svým dovoláním domáhá změn ve výroku o trestu (aniž by konkrétněji rozvedl, v čem ho považuje co do jeho výše a druhu za nesprávný), a podřazuje tento požadavek k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265 b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba poukázat na celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. a vztah předmětného dovolacího důvodu k ostatním důvodům dovolání formulovaným v §265b odst. 1 tr. ř.
Především je potřeba se zaměřit na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého je možné podat dovolání, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jeho systematickým výkladem lze dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je (pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu) v rámci ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy dovolatel má výhrady k druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř.; k jeho naplnění pak dojde, bude-li odůvodněn existencí alespoň jedné z alternativně stanovených podmínek v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Výklad opačný /tj., že jiná pochybení soudu vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu je možno namítat prostřednictvím některého z dalších dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvodu podle písm. g)/ by nezbytně vedl k závěru o nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což jistě nebylo legislativním záměrem zákonodárce. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu umožnit dovolatelům podat dovolání i z jiných důvodů vztahujících se k druhu a výměře trestu, lze důvodně předpokládat, že by tak učinil právě širším vymezením dovolacích důvodů pod písm. h) citovaného ustanovení.
Na základě uvedených okolností Nejvyšší soud uzavřel, že námitky obviněného k výměře trestu (tak, jak je tento v podaném dovolání formuloval) nenaplňují ani jím specifikovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., a s ohledem na uložený trest ani podle §265b odst. 2 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Jen formální poukaz na příslušné ustanovení zákona, obsahující některý z dovolacích důvodů, postačovat nemůže.
Pokud obviněný ve svém dovolání (v jeho bodě II.) vytýká napadenému rozhodnutí, že byl uznán vinným také tím, že používal ke střelbě malorážku nezjištěné značky a že podomácku vyrobenou jednoranovou pušku používal k lovu zvěře, přestože pro to nesvědčí žádné důkazy, brojí proti skutkovým zjištěním. Takovýto argument rovněž nelze pod dovolací důvod dle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za potřebné zdůraznit, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Takovéto nedostatky však v dovolání obviněného Josefa Sobotky uplatněny nejsou. Pouze stručně se omezil na konstatování výhrad, jak jsou výše popsány.
Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat postup soudů při hodnocení důkazů, naopak je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a teprve v návaznosti na skutkový stav věci může hodnotit hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Z hlediska nápravy skutkových vad ostatně obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání a jeho náležitostí ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. a především ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého (event. některých) z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na příslušné zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky právně irelevantní, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Poukazuje-li obviněný na to, že podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve věci Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 1 T 517/97 dne 25. 3. 2002 a nebyl dosud vyrozuměn o způsobu jeho vyřízení, jde o skutečnost, která na nyní učiněných závěrech Nejvyššího soudu nemůže nic změnit.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a proto jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová