ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.316.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 316/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 8 To 129/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 252/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. 15 T 252/2001, byl obviněný J. V. uznán vinným, že dne 15. 12. 2000 ve večerních až nočních hodinách v H. na ulici C. v pivnici „M.“, za přítomnosti nejméně 7 dalších osob – hosté restaurace, bezdůvodně fyzicky napadl R. L., tak, že jej nejprve z nenadání uhodil pěstí do obličeje až tento upadl, poté jej znovu ještě dvakrát uhodil pěstí do obličeje.
Takto zjištěné (a oproti obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně zúžené) jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a uložil mu za to podle §202 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození R. L. a VZP, O. p., H., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali jak obviněný, tak okresní státní zástupce v Hodoníně v jeho neprospěch odvolání, která projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2002, sp. zn. 8 To 129/2002, a rozsudkem
I. podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3, věta prvá, tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že dne 15. 12. 2000 ve večerních až nočních hodinách v H. na ul. C. v pivnici „M.“, za přítomnosti nejméně 7 dalších osob, bezdůvodně fyzicky napadl R. L., tak, že jej nejprve znenadání uhodil pěstí do obličeje až tento upadl, znovu jej uhodil pěstí do obličeje, přičemž v důsledku těchto úderů a vlastní obrany před dalším napadáním ze strany obžalovaného R. L. opět upadl na zem, přičemž při pádu si způsobil zranění – zlomeninu obou kotníků, tzn. zevního i vnitřního, vpravo s podvrtnutím hlezna a přetržením deltového vatu (správně má být „vazu“), v důsledku čehož byl hospitalizován od 15. 12. 2000 do 21. 12. 2000 s provedením operativního zákroku a byl v pracovní neschopnosti po dobu nejméně 3,5 měsíců, po kterou byl omezen v obvyklém způsobu života. Takto ve shodě s obžalobou zjištěné a oproti rozsudku nalézacího soudu rozšířené jednání obviněného (přičemž z porovnání skutku popsaného v rozhodnutích soudů obou stupňů je zřejmé, kterou část nalézací soud do výroku rozsudku oproti obžalobě nepojal, resp. vypustil) odvolací soud kvalifikoval jako trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za což mu uložil podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození R. L. a VZP, O. p., H., odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních;
II. podle §256 tr. ř. odvolání obviněného J. V. zamítl.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl jak obviněnému J. V., tak jeho obhájci JUDr. J. N. a Okresnímu státnímu zastupitelství v Hodoníně doručen dne 21. 11. 2002.
Dne 17. 1. 2003 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Hodoníně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 8 To 129/2002, a to proti jeho výroku o vině v části, kterou byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., přičemž jako dovolací důvod uplatnil ten, který je vymezen v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v podání zjevně nesprávně odkázal na §256b odst. 1 pís. g), navíc bez citace příslušného zákona/. V obecné rovině uvedl, že podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto vymezený dovolací důvod pak obviněný podpořil argumentací směřující proti závěru odvolacího soudu o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví, který neodpovídá rozhodnutí soudu nalézacího v této otázce, když poukázal na to, že soud druhého stupně přitom v odvolacím řízení neprovedl žádný nový důkaz a plně se opřel o dokazování provedené soudem prvního stupně. V této souvislosti zdůraznil, že okresní soud vycházel jednak ze závěrů znaleckého posudku a jednak z výslechu znalce, z nichž vyplynulo, že mechanismus vzniku zranění u poškozeného vzniká přímým násilím z pouhého našlápnutí, přičemž je irelevantní, zda poškozený spadne sám nebo do něj někdo žduchne, a že u osob ovlivněných alkoholem v takovém množství, jaké bylo prokázáno u poškozeného, tato skutečnost může mít jednoznačně vliv na poruchy rovnováhy; z uvedeného nalézací soud dovodil, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví, neboť nebyl beze všech pochybností prokázán příčinný vztah mezi jednáním obviněného a následkem, kterým bylo zranění poškozeného; podle názoru obviněného měl na základě uvedených skutečností vyplývajících z předmětných důkazů dospět ke stejnému závěru i soud odvolací. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek soudu druhého stupně v napadené části zrušil a sám rozhodl tak, že jej v této části obžaloby zprostí.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Předmětný přípis s opisem dovolání byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen dne 5. 2. 2003. Ke dni svého rozhodnutí však Nejvyšší soud neměl takové vyjádření nejvyššího státního zástupce k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Výhrady obviněného, o něž byl v jeho dovolání opřen názor, že soud druhého stupně pochybil, pokud oproti soudu prvního stupně odlišně hodnotil provedené důkazy – především znalecký posudek a výpověď znalce, na základě čehož jej uznal vinným i trestným činem ublížení na zdraví (za situace, kdy sám žádný nový důkaz neprovedl), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl v odvolacím řízení krajským soudem zjištěn (nově, resp. ve shodě s obžalobou) skutkový stav, který se obviněný jejich prostřednictvím snažil zvrátit. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jde o dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a