ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.317.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 317/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2003 dovolání, které podal B. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 9 To 376/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 163/2001, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 9 To 376/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. května 2002, sp. zn. 25 T 163/2001, byl obviněný B. Z. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák., protože:
dne 19. 12. 2000 v době kolem 20.00 hodin v P., v přízemí svého bytu v pokoji, kdy před vchodem zapomněl hořící cigaretu v popelníku umístěném na stolku u postele, došlo v době kolem 23.00 hodin k požáru. Na místo byl povolán Hasičský záchranný sbor hl. m. P., bylo evakuováno 25 nájemníků domu, z toho D. S., J. J., L. K., paní F. a děti T. B., za pomocí dýchacích přístrojů a rodina pana J. Ž. pomocí speciální vysokozdvižné plošiny, dále došlo k poškození domu, kdy náklady na opravu a uvedení v předešlý stav dosáhly výše škody 415.840,- Kč. Z toho byla způsobena majiteli domu K. J. škoda ve výši 326.319,- Kč, J. J. škoda ve výši 34.953,- Kč, K. H. ve výši 6.140,- Kč, H. D. ve výši 5.682,- Kč, R. S. ve výši 10.970,- Kč, Mgr. D. S. ve výši 4.735,- Kč, T. B. ve výši 23.070,- Kč, J. Ž. ve výši 16.644,- Kč, P. J. ve výši 1.314,- Kč, J. S. ve výši 1.000,- Kč, ing. V. R. ve výši 250,- Kč, M. Š. ve výši 1.400,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §180 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Č. p., a. s., částku 85.557,- Kč, pojišťovně K., a. s., částku 247.848,- Kč, p. G., a. s., částku 16.640,- Kč a J. S. částku 1.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. Z. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 9 To 376/2002, podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 dne 27. 11. 2002, obviněnému B. Z. dne 30. 11. 2002 a jeho obhájci JUDr. V. V. dne 18. 2. 2003.
Proti usnesení Městského soudu v Praze 7 podal obviněný B. Z. prostřednictvím jmenovaného obhájce dne 6. 1. 2003 dovolání, které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 7 doručeno dne 9. 1. 2003. Učinil tak z důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V podrobnostech uvedl, že dovolání směřuje výhradně proti rozhodnutí (nesprávně je uvedeno, že tak činí proti rozsudku) soudu druhého stupně a vysvětlil, že opatřením předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2002 mu byl podle §251 odst. 2 tr. řádu ustanoven advokát JUDr. V. V. k odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení. Obhájce odvolání odůvodnil, avšak veřejného zasedání u odvolacího soudu se nezúčastnil, neboť o něm nebyl vyrozuměn. V tom spatřuje jednak porušení ustanovení §41 odst. 3 tr. řádu zaručující obhájci účast u všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný a jednak porušení ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu ukládající předsedovi senátu vyrozumět o veřejném zasedání též obhájce. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí (nesprávně rozsudek) Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 9 To 376/2002 ve výroku o vině a trestu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V písemném vyjádření ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 1 NZo 87/2003, jež bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 21. 2. 2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musí Nejvyšší soud posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody zakotvené ve zmíněném ustanovení zákona. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a odst. 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a ) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání, a procesní strana je tak zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel v podstatě namítá, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, což nelze subsumovat pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, nýbrž pod dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265 odst. 1 písm. c) tr. řádu , který však obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nezmiňuje. Navrhl v závěru, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného z důvodů §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože nelze napadenému rozhodnutí vytknout vadu, která by zakládala důvod dovolání zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Toto rozhodnutí může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas Nejvyššího státní zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. 1) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.).
Ta část citovaného ustanovení, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se na posuzovaný případ nevztahuje. O tento dovolací důvod by šlo jedině tehdy, pokud by odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., tedy pokud by rozsudek obvodního soudu nebyl přezkoumán soudem druhého stupně z hledisek stanovených v §254 odst. 1 tr. ř. a obviněnému byl tudíž odepřen přístup k odvolací instanci. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 však byl v odvolacím řízení meritorně přezkoumán podle §254 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněného bylo Městským soudem v Praze zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné teprve po tomto přezkumu. Nejednalo se tedy o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z procesních důvodů, proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci předtím již výslovně vzala zpět (§253 odst. 1 tr. ř.), resp. proto, že by šlo o odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.).
Při posuzování otázky, zda se na projednávaný případ vztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., se Nejvyšší soud musel vypořádat především s tím, zda námitky dovolatele v obsahu dovolání uvedené na některý z uvedených důvodů dopadají, a pokud ano, zda je lze akceptovat, když tento konkrétní důvod v dovolání není zmíněn.
Z vymezení obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dovodil, že lze považovat tuto náležitost obsahu dovolání spočívající v odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu za splněnu. Dovolatel uplatnil jako dovolací důvod pouze §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, aniž by ještě ve vztahu k němu citoval i důvod spočívající v tom, že byl v řízení předcházejícím dán důvod uvedený v písmenech a) až k). V daném konkrétním případě přichází v úvahu dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, jehož existenci lze dovodit bez jakýchkoli pochybností z obsahu dovolání a z argumentace tam uvedené. Správné, úplné a ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu odpovídající by bylo, kdyby důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu byl v dovolání citován. Jestliže uveden není a je dostatečně argumentačně v dovolání rozveden, není nutné tuto okolnost považovat za takovou vadu dovolání, pro kterou by je bylo nutné odmítnout dle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. Postačuje jen odkaz na zákonné ustanovení (jak vyžaduje §265f odst. 1 tr. řádu) omezený pouze na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejde o nedostatek náležitostí obsahu dovolání a dovolací soud vzniklou neúplnost vysvětlil použitím analogie, když vycházel ze zásady uvedené v ustanovení §59 odst. 1 tr. řádu, že podání se posuzuje vždy podle svého obsahu.
Jak je již výše rozvedeno, je v obsahu dovolání výstižně popsáno, v čem dovolatel shledává vadu napadeného rozhodnutí. Popisuje situaci, kdy obviněnému byl obvodním soudem ustanoven obhájce pro odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení podle §251 odst. 2 tr. řádu. Obhájce však nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o odvolání před Městským soudem v Praze, a proto se tohoto jednání nezúčastnil a zúčastnit nemohl. Z dovolatelem rozvedené argumentace je zcela zřejmé, že uvedený nedostatek dopadá na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
Ustanovení §251 odst. 2 tr. řádu bylo do trestního řádu zakotveno na základě novely č. 265/2001 Sb., v souvislosti s novou konstrukcí odvolacího řízení při sledování posílení prvků apelace a rozšíření možnosti doplnit dokazování odvolacím soudem. Tím je otevřen i větší prostor pro možnost uplatnění obhajovacích práv obviněných v rámci odvolacího řízení, než tomu bylo před novelou tr. řádu. Proto, aby tato práva bylo možné řádně realizovat i u obviněných, kteří prozatím obhájce neměli, dává zákon možnost, aby předseda senátu posoudil, zda bude obviněný schopen bez obhájce v odvolacím řízení svá práva dostatečně uplatnit. Předseda senátu, vyžaduje-li to povaha projednávané věci, obviněnému pro takový případ ustanoví obhájce. Se zřetelem na povahu věci a i osobu obviněného, může uvážit, zda obhájce obviněnému ustanoví jen pro odůvodnění odvolání, a nebo i pro obhajování v odvolacím řízení. V praxi jde o případy, kdy s ohledem na podané odvolání a namítané vady je zřejmé, že obviněný není schopen reálně uplatnit své právo na obhajobu. V případě, že předseda senátu obhájce určí rozsah zastoupení obviněného i pro obhajování v odvolacím řízení, jde o obhajobu, kterou lze postavit na roveň obhajobě nutné (§39 tr. řádu). Probíhalo–li poté trestní řízení (a má se na mysli i odvolací řízení) bez přítomnosti takto ustanoveného obhájce, jde o vadu tohoto řízení, na níž dopadá dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a jde i v tomto konkrétním případě o porušení ustanovení o nutné obhajobě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů nemohl dovolání obviněného odmítnout s odkazem na neexistenci dovolacího důvodu, neboť dovodil, že dovolací důvod je dán, a proto mohl podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a to v rozsahu a z důvodu v dovolání uplatněného.
Po tomto na základě přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v uvedeném případě je podané dovolání opodstatněné a jeho důvodnost dovozuje na podkladě těchto skutečností:
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 163/2001 je zřejmé, že opatřením ze dne 11. 6. 2002 byl obviněnému B. Z., podle §251 odst. 2 tr. řádu ustanoven k odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení advokát JUDr. V. V., advokátní kancelář se sídlem P. Obhájci, obviněnému i státnímu zastupitelství bylo toto opatření řádně doručeno, jak o tom svědčí doručenky založené u č. l. 232. Poté, co takto ustanovený obhájce dne 21. 6. 2002 prostudoval spis, vypracoval odůvodnění odvolání, které Obvodnímu soudu pro Prahu 7 došlo dne 26. 6. 2002. Když Městský soud v Praze obdržel spis s odvoláním obviněného, dle referátu ze dne 13. 9. 2002 nařídil veřejné zasedání na 7. 10. 2002. Předvolal k němu obviněného, Městského státního zástupce a poškozené. Dle protokolu o tomto veřejném zasedání, které se konalo dne 7. 10. 2002, lze zjistit, že bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, protože ten se nedostavil bez omluvy, ač byl řádně a včas předvolán a byly splněny zákonné podmínky §263 odst. 4 tr. řádu. Obhájce přítomen veřejnému zasedání nebyl. Při tomto veřejném zasedání bylo vyhlášeno dovoláním napadené rozhodnutí.
Z obsahu spisu je patrno, že obhájci poté, co vypracoval a podal ve stanovené lhůtě odůvodnění odvolání, nebylo umožněno, aby v rozsahu, jak byla obhajoba vymezena opatřením, jímž byl ustanoven k zastupování obviněného Z., vykonával své povinnosti a hájil v odvolacím řízení práva svého klienta jak zakotvuje ustanovení §41 tr. řádu, §263 odst. 3 tr. řádu. Nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání a tudíž se ho neúčastnil a nebyl proto přítomen vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu. (Rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 18. 2. 2003, tedy až poté, co již vypracoval dovolání, s nímž byl spis dne 10. 2. 2003 předložen Nejvyššímu soudu, který zjistil nedostatek v doručení rozhodnutí II. stupně obhájci a spis vrátil k odstranění této vady zpět bez věcného rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 7).
Ustanovení §251 odst. 2 tr. řádu, jak je již shora poznamenáno, zakotvuje mimo jiné, že předseda senátu, jestliže si obviněný sám obhájce nezvolil a nevedla–li předchozí snaha soudu (míněno prvního stupně) k odstranění vad odvolání k nápravě, ustanoví mu obhájce za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení.
Obhájce byl obviněnému ve smyslu §251 odst. 2 tr. řádu ustanoven pro oba tyto případy. Odůvodnění odvolání splnil a obvodní soud v tomto směru nikterak při zajištění obhajoby obviněného nepochybil a dovoláním není v tomto směru také nic vytýkáno. Těžištěm dovolání je skutečnost, že obhájci nebylo umožněno, aby obhajobu obviněného zajistil v odvolacím řízení, pro které byl ustanoven.
Obhajování v odvolacím řízení zcela nekoresponduje s dosavadním (míněno před účinností zák. č. 265/2001 Sb.) chápáním obhajoby, jak ji vymezuje ustanovení §36 a §39 tr. řádu. Přesto, jak již bylo výše rozvedeno, pokud je v ustanovení obhájce předsedou senátu rozsah obhajoby takto vymezen, jde o obhajobu deklarovanou rozhodnutím předsedy senátu a tudíž má stejný procesní význam jako obhajoba nutná, která dle §39 odst. 1 tr. řádu je též vázána na ustanovení obhájce předsedou senátu, který, pominou–li její důvody, takové ustanovení i sám zruší. Zahrnuje kromě povinnosti výzvy a povinnosti poučení i povinnost zajistit kvalifikovanou právní pomoc nejen pro odůvodnění odvolání, ale i pro obhajování před odvolacím soudem. S obhájcem takto ustanoveným jedná předseda senátu stejně jako s obhájcem, který již obviněného zatupoval v době podání odvolání. Tím je nepochybně míněn obhájce ať již zvolený (§37 tr. řádu) nebo ustanovený (§39 tr. řádu). Proto také je takovému obhájci nutné přiznat práva a povinnosti vyplývající z ustanovení §41 tr. řádu. Významná jsou pro toto konkrétní řízení ta práva obhájce, jak je zakotvuje ustanovení §41 odst. 2, 3 tr. řádu. Kde je obhájce oprávněn činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky. V řízení před soudem je oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.
Podle těchto zákonných pravidel má obhájce obviněného i v odvolacím řízení prostor pro uplatnění práv obviněného. Pokud se obhájce nemohl veřejného zasedání účastnit, nemohl zajišťovat všechna práva obviněného a nemohl dostát svým povinnostem, k nimž je ze zákona povinován.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem těmto skutečnostem dospěl k závěru, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 9 To 376/2002, bylo vydáno na základě řízení, v němž bylo porušeno právo na obhajobu obviněného B. Z., když bylo veřejné zasedání dne 7. 10. 2002 konáno bez přítomnosti obhájce, který mu byl předsedou senátu postupem dle §251 odst. 2 tr. řádu ustanoven. Obviněný tak neměl obhájce v odvolacím řízení, ač ho podle ustanovení §251 odst. 2 tr. řádu měl mít. Proto, po zjištění, že dovolání je opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 9 To 376/2002, a současně také zrušil podle §265k odst. 2 tr. řádu další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Po zrušení uvedeného rozhodnutí se trestní věc obviněného B. Z. vrací do stadia po podání odvolání obviněným do rozsudku soudu prvního stupně. Povinností odvolací soudu bude, aby v souladu s ustanovením §251 odst. 2 tr. řádu respektoval, že obhájce byl obviněnému ustanoven i pro řízení před odvolacím soudem, ve věci nařídil veřejné zasedání při dodržení ustanovení §233 tr. řádu i ve vztahu k obhájci JUDr. V. V. a umožnil mu realizaci zákonem mu daných práv.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání n e n í s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. března 2003
Předseda senátu: JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová