ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.332.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 332/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2003 dovolání obviněného M. P., t. č. ve VTOS O.-H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 5 To 298/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 72/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 7 T 72/2002, uznán vinným jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 2. 2002 v době kolem 23.45 hod. v O.–Z., v prvním podlaží domu, v bytě uživatelů manželů K., z důvodu předchozího napadení jeho družky poškozeným K., tohoto spícího fyzicky napadl v obývacím pokoji předmětného bytu tak, že poškozeného jedenkráte silně udeřil pěstí do obličeje a takto mu způsobil krevní podlitinu s otokem v oblasti levého oka s dobou léčení v délce sedmi dnů, přičemž s ohledem na intenzitu a způsob vedení útoku směřujícího proti obličeji poškozeného jen náhodou nedošlo ke vzniku zranění, jež by si vyžádalo dobu léčení delší sedmi dnů, jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se měl obviněný dopustit tím, že dne 24. 2. 2002 v době kolem 09.00 hod. v O. – Z., před domem za přítomnosti dalších dvou osob, veden zištným záměrem, prohledával poškozeného A. S. a požadoval po něm peníze, a poté, co mu poškozený sdělil, že peníze nemá, udeřil ho pěstí a kopl do břicha a opětovně do hlavy v oblasti spánku a takto mu způsobil zhmoždění hlavy v oblasti spánku a zhmoždění břicha s dobou léčení v délce sedmi dnů.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný M. P. podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného M. P., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 5 To 298/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno shodně dne 6. 9. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě i tehdejšímu obhájci obviněného, Mgr. P. D., a dne 12. 9. 2002 obviněnému M. P.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. D. u Okresního soudu v Ostravě dne 5. 11. 2002 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 18. 3. 2003.
Obviněný M. P. opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu.
Pokud jde o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, je podle dovolatele zřejmé, že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o to, že odvolání obviněného M. P. mimo zásadních skutkových pochybností vzneslo námitku neprocesního postupu soudu prvního stupně, který ještě před zahájením odročeného hlavního líčení odmítl neprocesním způsobem bez účasti obviněného návrhy na provedení důkazů, které sám v předchozím hlavním líčení akceptoval. Podle názoru dovolatele šlo o zřejmé porušení práva na obhajobu, přičemž takový postup je v zásadním rozporu s účelem trestního řízení a právem každého obviněného bez ohledu na jeho trestní minulost na tzv. spravedlivý proces. Ačkoliv postupem soudu prvního stupně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, soud druhého stupně se tímto procesním nedostatkem v napadeném usnesení vůbec nezabývá a naopak ve zdůvodnění zamítavého usnesení uvádí, že soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout, pokud návrh na doplnění dokazování zamítl. Podle dovolatele je tedy zcela evidentní, že soud druhého stupně se v napadeném usnesení nevypořádává se zásadní námitkou obhajoby o porušení procesních předpisů soudem prvního stupně a tím porušil ustanovení §134 odst. 2 tr. řádu.
Bez ohledu na další zásadní námitky obhajoby ve vztahu k hodnověrnosti jednotlivých důkazů i přetrvávající pochybnosti o vině obviněného M. P. i o právní kvalifikaci, má dovolatel za to, že shora uvedený důvod dovolání je dostatečným důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i vadného řízení, které mu předcházelo.
V petitu svého dovolání obviněný M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ve smyslu §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle §265k odst. 1, odst. 3 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl a aby tento pokyn dovolacího soudu ve smyslu §265k odst. 3 tr. řádu provedl soud prvního stupně v jiném složení senátu, popř. aby další řízení konal v procesním postavení soudu prvního stupně jiný okresní soud. Současně obviněný požádal, aby ve smyslu §265l odst. 4 tr. řádu Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozhodnutí rozhodl o vazbě tak, že z důvodů neexistence vazebních důvodů podle §67 tr. řádu se obviněný M. P. propouští z vazby na svobodu.
Předsedkyně senátu soudu prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručila dne 6. 12. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného M. P., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 9. 8. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému M. P. doručen dne 12. 9. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. P. D. dne 6. 9. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Ostravě dne 5. 11. 2002, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pokud obviněný M. P. výslovně v podaném mimořádném opravném prostředku uplatnil jako jeden z dovolacích zákonných důvodů důvod dovolání zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, třeba zdůraznit, že podle zákonné dikce je tento důvod naplněn výhradně tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V konkrétních případech tedy půjde o to, že v rozporu se zákonem bylo hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv mu měla být jeho přítomnost u takového jednání umožněna nebo dokonce měla být zajištěna. Podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného jsou přitom striktně vymezeny zejména v ustanoveních §202 odst. 2 až odst. 5, §204 odst. 2, §209 odst. 1, §211 odst. 1, odst. 5 a §263 odst. 4 tr. řádu.
Z pohledu soudní praxe možno doplnit, že soud kupř. nemůže porušit ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod této nepřítomnosti uvedl svou pracovní neschopnost, protože zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti.
Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. (Srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 421/2002).
Z obsahu spisového materiálu v této trestní věci je patrno, že obviněnému M. P. i jeho obhájci Mgr. P. D. byl dne 10. 5. 2002 do vlastních rukou doručen opis obžaloby spolu s vyrozuměním o konání hlavního líčení dne 20. 5. 2002. Tohoto jednání se podle protokolu o hlavním líčení osobně zúčastnili jak obviněný, tak jeho obhájce, který v závěru hlavního líčení navrhl, aby bylo dokazování doplněno výslechy svědků R. B. a M. R. a dále aby byl ohledně poškozeného A. S. ve vztahu ke zjištění, že byl dotyčný odsouzen pro trestný čin křivého obvinění, vyžádán příslušný trestní spis a opis rejstříku trestů. Hlavní líčení bylo poté za účelem předvolání svědků navržených obhajobou odročeno na 5. 6. 2002, což obviněný i jeho obhájce vzali na vědomí (viz číslo listu 106 spisu).
Rovněž odročeného jednání dne 5. 6. 2002 se osobně zúčastnil jak obviněný M. P., tak jeho obhájce Mgr. P. D. V hlavním líčení byli vyslechnuti svědci R. B. a M. R. a byly přečteny listinné důkazy, uvedené na číslech listů 109 p.v. a 110. Obhájce setrval na svém návrhu na doplnění dokazování obsahem trestního spisu Krajského soudu v Ostravě ohledně poškozeného A. S., okresní soud však s poukazem na důkazní situaci tento návrh zamítl, dokazování ukončil a ve věci posléze rozhodl shora citovaným odsuzujícím rozsudkem.
Obviněný M. P. napadl rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, k veřejnému zasedání konanému o podaném odvolání Krajským soudem v Ostravě byli obviněný i jeho obhájce řádně obesláni obsílkou, kterou oba převzali do vlastních rukou dne 30. 7. 2002, veřejného zasedání dne 9. 8. 2002 oba osobně zúčastnili a měli právo se k věci vyjádřit, kterého podle obsahu protokolu o veřejném zasedání oba využili (srov. čísla listu 138 a 139 spisu).
Z uvedeného je patrno, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu nebyl naplněn, neboť k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání nedošlo.
Pokud dovolatel dále uplatnil v podaném dovolání, byť velmi kuse, dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvého, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
V naznačeném ohledu dovolání obviněného M. P. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení hodnověrnosti provedených důkazů nalézacím a následně i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je patrně až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud navíc dospěl k závěru, že popis skutku uvedený ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 7 T 72/2002, s nímž se ve svém usnesení ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 5 To 298/2002, ztotožnil i soud odvolací, odpovídá použité právní kvalifikaci, přičemž obviněný prakticky pouze opakuje námitky v řízení již dříve uplatněné.
V kontextu třetího obviněným namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud podotýká, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Z obsahu podání obviněného M. P. však vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, v tomto směru není žádné pochybení v napadených rozhodnutí soudům důvodně vytýkáno. S ohledem na shora rozvedené argumenty námitky obviněného materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž je nutno rovněž dovolání obviněného podané z posledně namítaného důvodu odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky přitom nerozhodoval o žádosti obviněného M. P. o propuštění z vazby na svobodu, ani o případném odkladu nebo o přerušení výkonu trestu na základě vlastní úvahy ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu, neboť s ohledem na specifický konkrétní charakter rozhodnutí dovolacího soudu bylo podobné rozhodování bezpředmětné.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k