ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.347.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 347/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2003 dovolání obviněného I. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 373/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 137/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného I. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný I. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 11 T 137/2001, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 5. 1998 v B. oznámil Č. p., a. s., dopravní nehodu k zákonnému pojištění odpovědnosti za škodu způsobené provozem motorového vozidla, k níž mělo dojít dne 6. 5. 1998 v B. na parkovišti u OD B., kdy do osobního motorového vozidla zn. AUDI 80, které řídil obviněný, při couvání narazil nákladní automobil Mercedes 208D, který řídil T. K., a při této kolizi mělo dojít k poškození vozidla AUDI 80, které obviněný specifikoval v „Dotazníku pro poškozeného“ pro Č. p., a. s. Obviněný následně dne 16. 6. 1998 předložil Č. p., a. s., falešnou fakturu č. 001407/98 ze dne 11. 5. 1998 na částku 120.670,20 Kč, kterou měla vystavit firma A. R. Č., B., za dodání náhradních dílů na předmětné vozidlo a falešnou fakturu č. 0498/1998 ze dne 21. 5. 1998 na částku 30.870,- Kč, kterou měla vystavit firma A. A., N., za provedenou opravu vozidla AUDI 80, přičemž obě předložené faktury uvedenými firmami vystaveny nebyly. Na základě těchto falešných faktur však Č. p., a. s., vyplatila obviněnému pojistné plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla ve výši 99.591,- Kč a obviněný tak svým jednáním způsobil poškozené Č. p., a. s., se sídlem P., škodu v uvedené výši.
Za uvedený trestný čin byl obviněný I. K. odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému dále uložena povinnost nahradit poškozené Č. p., a. s., se sídlem P., škodu ve výši 99.591,- Kč.
Obviněný I. K. podal proti rozsudku soudu prvého stupně odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 373/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 12. 12. 2002 Městskému státnímu zastupitelství v Brně a dne 16. 12. 2002 obviněnému I. K. i jeho obhájkyni, JUDr. A. P.
Proti shora citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný I. K. prostřednictvím své obhájkyně u Městského soudu v Brně dne 14. 2. 2003 dovolání, které bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 21. 3. 2003.
Dovolatel napadl podaným mimořádným opravným prostředkem shora uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i hmotně právním posouzení.
V písemném odůvodnění svého podání obviněný namítl, že v rámci dokazování nebylo bezpečně a jednoznačně prokázáno, že se vytýkaného jednání skutečně dopustil. V uvedeném směru dovolatel upřesnil, že nebylo prokázáno, že by při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a tím způsobil na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle jeho názoru škoda Č. p., a. s., nevznikla, naopak poškozeným je on, neboť na opravu vozidla vynaložil více peněz, než mu bylo pojišťovnou proplaceno. Dovolatel rovněž popřel, že by se na úkor poškozené pojišťovny obohatil či uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, neboť netušil, že předložené faktury byly falešné; pokud měl v tomto směru soud prvého stupně pochybnosti, měl rozhodnout podle zásady in dubio pro reo. Dovolatel proto vyslovil přesvědčení, že svým jednáním nenaplnil ani po stránce objektivní, ani i po stránce subjektivní zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pojišťovacího podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Své výhrady kromě toho zaměřil i proti znaleckým posudkům, respektive proti závěrům znalců stran rozsahu poškození vozidla, když uvedl, že závěry znalců se nezakládají na pravdě, neboť znalci neviděli poškozený automobil, vycházeli pouze z fotografií pořízených pojišťovnou, a tudíž se vyjadřovali pouze k předloženým fotografiím, znalec Ing. Š. se ve znaleckém posudku zaobírá právním posouzením, jež mu jako znalci nepřísluší apod. Ačkoliv znalci ve znaleckých posudcích nevyloučili, že k poškození vozidla došlo při malé dopravní nehodě, a stejně jako v hlavním líčení uvedli, že automobil sice mohl být poškozen následkem předmětné nehody, avšak vlivem této nehody nemohlo dojít k poškození určitých částí vozidla, tedy nevyloučili, že by škoda na vozidle mohla vzniknout předmětnou nehodou, soudy obou stupňů vycházely pouze ze znaleckých posudků, z nichž vyplývá, že k poškození vozidla nemohlo předmětnou nehodou dojít. Vzhledem k uvedeným důvodům považuje obviněný výrok o vině a na něj navazující výroky za nesprávné, a tudíž v petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení odvolacího soudu a obviněného obžaloby zprostil.
Předseda senátu soudu prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 26. 2. 2003 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu a dne 26. 2. 2003 doručil přípis s upozorněním, že může souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu, i obviněnému I. K., který svým přípisem ze dne 6. 3. 2003, doručeným Městskému soudu v Brně dne 7. 3. 2003, sdělil, že souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu neuděluje.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství zaujala ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 1 NZo 205/2003, názor, že dovolací důvod použitý obviněným I. K. nebyl zákonu odpovídajícím způsobem obsahově odůvodněn, ale pouze formálně tvrzen a tedy se podaným dovoláním nelze věcně zabývat. Z toho důvodu, že dovolání obviněného nenaplňuje ani žádný z dalších dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl tak, že se dovolání odmítá a současně navrhla, aby Nejvyšší soud takto podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného I. K. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.
Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného I. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 16. 10. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému I. K. i jeho obhájkyni, JUDr. A. P., dne 16. 12. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Městského soudu v Brně dne 14. 2. 2003. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného I. K. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. V uvedeném směru Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
V kontextu namítaného dovolacího důvodu je třeba uvést, že podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvého, event. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, je-li právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu, rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá, ani k nim nepřihlíží. V uvedeném ohledu pak napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla uplatněna v dovolání.
Z tohoto zřetele dovolání obviněného I. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv výslovně uvádí jako důvod svého dovolání právní vady předpokládané ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice formálně citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného I. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Na základě shora uvedených skutečností proto Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného I. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k