ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.348.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 348/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2003 dovolání, které podal obviněný L. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici O. n. O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 5 To 182/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 20/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 46 T 20/2001, byl obviněný L. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., protože dne 19. 5. 2001 v blíže nezjištěné době kolem 12.00 hod. v R., v rodinném domku, po předchozím požití většího množství alkoholu, za přesně nezjištěných okolností, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadl svou pratetu MUDr. M. H., která s ním bydlela ve společné domácnosti, opakovanými údery do obličeje, hlavy a hrudníku, čímž jí způsobil rozsáhlé oděrky, krevní podlitiny a tržné rány na obličeji, rozsáhlé prokrvácení měkkých lebních pokrývek, zhmoždění mozku s krvácením do mozkových komor, poranění hrudníku ve formě oděrek, krevních podlitin, zlomení hrudní kosti a žeber, když v důsledku zhmoždění mozku poškozená na místě zemřela.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. M. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 5 To 182/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. M. prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Brně dne 24. 1. 2003 dovolání. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný zdůrazňuje, že nikdy neměl v úmyslu poškozenou zabít, přičemž soudy se náležitě nevypořádaly s motivem jeho jednání. Konstatuje, že pokud by se jí chtěl zbavit, tak jí mohl umístit v domově důchodců. Navíc z jejího života profitoval, protože mu dávala celý důchod. Obviněný uvádí, že kritického dne došlo mezi nimi ke konfliktu, který z jeho strany skončil maximálně nikterak razantním napadením poškozené, neboť razantnějšího útoku pro velkou opilost nebyl schopen. Připouští, že mohl do poškozené strčit, popř. jí dát facku, ale rozhodně jí surově nezmlátil. Obviněný dále soudům obou stupňů vytýká, že se nesprávně vypořádaly s otázkou, kolik v předmětný den vypil alkoholu, konkrétně destilátu meruňka. Z policejního videozáznamu, který je přílohou dovolání, totiž vyplývá, že na místě činu se nacházelo pět lahví tohoto destilátu (jedna plná, jedna nedopitá a tři prázdné). Obviněný tvrdí, že soudy tento videozáznam nevyhodnotily a učinily nesprávné zjištění, že se na místě činu nacházelo o jednu prázdnou láhev méně. Podle jeho názoru z této skutečnosti, ale i ze svědeckých výpovědí a ze zpětného propočtu soudní znalkyně vyplývá, že se nacházel ve stavu těžké opilosti, blížící se otravě. Rovněž konstatuje, že se soudy důsledně nezabývaly znaleckým posudkem z oboru psychologie, který vypracoval PhDr. J. M., jenž u obviněného shledal emočně nestabilní poruchu osobnosti a závislost na alkoholu III. stupně. Podle znalce se emoční porucha projevuje výraznou tendencí jednat impulzivně, bez uvážení následků. Typická je afektní nestálost a podstatně snížená schopnost plánovat jednání dopředu. Obviněný tvrdí, že v důsledku této poruchy nebyl schopen dopředu plánovat úmyslné usmrcení poškozené. Také označuje za nevěrohodné svědecké výpovědi své bývalé manželky P. M. a J. P.
Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 5 To 182/2002, jakož i vadné řízení mu předcházející. Dále aby podle §265m odst. 1 věty první tr. ř. učinil vlastní rozhodnutí a obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. případně podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného směřují výlučně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, neboť se jimi domáhá odlišného hodnocení důkazů ohledně druhu a intenzity svého násilí vůči poškozené, popř. skutečností významných pro posouzení existence subjektivní stránky trestné činnosti. Státní zástupce konstatuje, že dovolání neobsahuje žádnou námitku týkající se nesouladu skutkových zjištění popsaných ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně s větou právní, přičemž ani k otázce svého ovlivnění alkoholem dovolatel neuplatňuje konkrétní hmotně právní námitku ohledně aplikace ustanovení §12 tr. zák. eventuálně §201a tr. zák. Výhrady obviněného jsou proto námitkami skutkovými a nekryjí se s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného L. M. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným L. M. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání popírá, že by měl úmysl poškozenou usmrtit a popisuje svoji verzi předmětné události. Namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, přičemž na základě těchto pochybení dospěly k nesprávným závěrům. Všechny tyto námitky ale výlučně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr ohledně zavinění jsou předmětem dokazování právě tak, jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný L. M. spáchal skutek tak, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, tedy mimo jiné že: „..v úmyslu usmrtit, fyzicky napadl svou pratetu MUDr. M. H. (...) opakovanými údery do obličeje, hlavy a hrudníku, čímž jí způsobil (v úvodu odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu již popsaná mnohočetná poranění), když v důsledku zhmoždění mozku poškozená na místě zemřela“. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde z jeho strany pouze o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod jiný zákonem stanovený dovolací důvod.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k