ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.365.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 365/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2003 dovolání, které podal obviněný J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 233/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 2 T 233/2001, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., protože dne 12. 11. 2000 kolem 18.00 hod. v B. před objektem G. a. s. B., po předchozí slovní neshodě, vyňal z tašky svoji legálně drženou střelnou a střelbyschopnou zbraň – pistoli ČZ, vz. 75B, ráže 9 mm, a dohonil po chodníku F. B., který odcházel ke svému vozidlu, v úmyslu ho fyzicky napadnout, klopýtnul a upadl na zem a z polohy vsedě nebo vleže na zemi s ústím zbraně ve výšce 80 cm až 90 cm nad chodníkem ze vzdálenosti 2 m, na něho opakovaně dvakrát v rozmezí 10-15 sekund vystřelil z pistole, přičemž prvním projektilem zasáhnul poškozeného F. B. do levé paže, čímž mu způsobil průstřel paže levé horní končetiny s tříštivou zlomeninou pažní kosti a poranění svalů s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 3 měsíců a dále zasáhnul okno kanceláře G. B., čímž způsobil škodu ve výši 5.889,60 Kč a druhým projektilem minul poškozeného F. B. a zasáhnul dveře skříně nákladového prostoru vozidla AVIA 31, majitele J. K., který proniknul a roztříštil se o plášť tlakové propanbutanové láhve.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pistole ČZ, vz. 75B, ráže 9 mm. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému F. B., částku ve výši 37.844,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne 13. 11. 2000 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. b. p. v O., z. z. p. se sídlem S. O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P. a poškozená R. b. p. v O., z. z. p. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o náhradě škody rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 2 T 233/2001. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému J. P. povinnost zaplatit poškozené R. b. p. v O., z. z. p. se sídlem S. O., částku ve výši 45.670,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dne 24. 1. 2003 dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Břeclavi doručeno dne 27. 1. 2003. Mimořádný opravný prostředek obviněný podal proti výrokům o vině a trestu, přičemž ho opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v dovolání uvádí, že jednal v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zák., protože v době, kdy na poškozeného vystřelil, tento prokazatelně a nevyvratitelně držel v levé ruce krátkou střelnou zbraň, kterou mu hrozil. Konstatuje, že k samotnému incidentu došlo ve velmi krátkém časovém úseku kolem jedné vteřiny, za špatných světelných podmínek, kdy se poškozený natáčel směrem k jeho osobě a v levé ruce držel pistoli, která se na tomto místě také našla. Tvrdí, že se soud nevypořádal s rozdíly mezi znaleckými posudky z oborů balistiky a zdravotnictví. Zdůrazňuje, že činem jinak trestným odvracel přímo hrozící útok na svůj život a zdraví, proto jednal v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zák., čímž se nemohl dopustit trestného činu. Vzhledem ke skutečnosti, že mu poškozený hrozil funkční krátkou palnou zbraní, nebyla jeho obrana zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Z těchto skutečností obviněný dovozuje, že se nemohl dopustit trestného činu. Pokud odvolací soud při právním posouzení věci neaplikoval ustanovení §13 tr. zák., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroku o vině a trestu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, a tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru mohl obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat dovolání pouze do výroku o náhradě škody, neboť jen v této otázce odvolací soud realizoval hmotně právní posouzení věci. O otázkách viny a trestu však nově nerozhodoval, a proto dovolatel mohl uplatnit ve vztahu k těmto výrokům pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že předchozí řízení bylo zatíženo vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani v tomto případě by však nebylo možné obviněnému přisvědčit, neboť v dovolání pouze opakuje námitky, které již uplatnil v rámci odvolání. Státní zástupce konstatuje, že dovolání není opakovanou možností podat řádný opravný prostředek, navíc argumentace obviněného neodpovídá skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. V této souvislosti zdůrazňuje, že s uplatněnými námitkami se soudy obou stupňů řádně vypořádaly a dovolání obviněného není opodstatněné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl. Pro případ, že by Nejvyšší soud učinil rozhodnutí jiné, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. P. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. V této souvislosti je potřebné konstatovat, že pokud obviněný neuvedl i dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud realizoval hmotně právní posouzení jen ve výroku o náhradě škody, jak správně připomíná státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve své písemném vyjádření, jde o zcela formální nedostatek, který nemá na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žádný vliv.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Závěr, zda obviněný J. P. jednal v době činu kladeného mu za vinu v nutné obraně podle §13 tr. zák. či nikoli, je sice otázkou hmotně právního posouzení, které ale musí vycházet ze skutkového zjištění učiněného na podkladě provedeného dokazování. V této trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující konečné skutkové zjištění, podle něhož obviněný skutek spáchal tak, jak ho ve výroku o vině v rozsudku popsal soud prvního stupně (viz výše) a podrobně rozvedl v jeho odůvodnění.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. P. deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání předkládá svou verzi průběhu kritické události. Tvrdí, že poškozený byl ozbrojen krátkou palnou zbraní, kterou jej bezprostředně ohrožoval na životě a zdraví. Dále soudům obou stupnů vytýká, že se náležitě nevypořádaly s rozpory v provedených důkazech. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku, neboť podle jeho názoru mělo být aplikováno ustanovení §13 tr. zák. o nutné obraně. V této souvislosti nutno zdůraznit, že samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Obviněný v dovolání nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k