ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.37.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 37/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 dovolání, která podali obvinění L. J. a M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 To 320/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 33/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. J. a M. K.
o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 3 T 33/2001, byli uznáni vinnými obviněný L. J. trestným činem podvodu podle §250 odst.1, 2 tr. zák. a obviněný M. K. trestným činem podvodu podle §250 odst.1, 2 tr. zák. spáchaný formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., protože L. J., spolumajitel firmy „D. M. v. o. s.“, Z., uplatnil dne 29. 12. 1998 u pojišťovny v P. nárok na náhradu škody na základě zfalšovaného „záznamu o malé dopravní nehodě“, který nechal vypracovat na MOP P. – B., pod č. j.: OR8-2734/MO4-DN-98, s pomocí vypůjčených dokladů od M. K. – obč. průkazu a osvědčení o technickém průkazu, na základě smyšlených údajů o nehodovém ději, ke kterému mělo dojít dne 4. 12. 1998 v P., mezi vozidlem zn. AVIA A 30 L, údajně řízeným M. K. a autem FORD TRANSIT, řízeným L. J., přestože oba věděli, že tato nehoda se nestala, Č. p., a. s., .P., poukázala L. J. v únoru 1999 náhradu ve výši 50.545,- Kč, ke své škodě.
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni a to obviněný L. J. podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo tomuto obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit poškozené Č. po., a. s., P., způsobenou škodu. Obviněný M. K. byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž jeho výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění L. J. a M. K. odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 To 320/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení Městského soudu v Praze podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, která byla osobně učiněna u Obvodního soudu pro Prahu 4 ve dnech 25. 9. 2002 (L. J.) a 7. 10. 2002 (M. K.). Obviněný L. J. podal mimořádný opravný prostředek do výroku o vině i trestu, obviněný M. K. do výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Oba obvinění opírají dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. /Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé měli nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání obou dovolání) nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tato zjevná písařská chyba však nemá na rozhodnutí dovolacího soudu žádný vliv./
Obviněný L. J. v dovolání namítá, že byl uznán vinným a odsouzen na základě nicotných důkazů, kdy provedené důkazy nedávají dostatečný obraz o skutkovém stavu. Spáchání trestného činu mu nebylo prokázáno a proto došlo i k nesprávnému právnímu posouzení. Obviněný zpochybňuje znalecký posudek z oboru dopravy. Tvrdí, že znalec Ing. J. Ť. předmětná vozidla neviděl a neznal jejich technický stav. Z těchto i dalších důvodů v dovolání uvedených, navrhli obhájci obou obviněných vypracování nového znaleckého posudku, který však nebyl soudem bez bližšího odůvodnění proveden. Obviněný rovněž namítá, že znalecký posudek z oboru písmoznalectví vypracovaný JUDr. J. S., se ve svých závěrech pohybuje v rovině pravděpodobností. Ze skutečnosti, že se Č. p., a. s., nepřihlásila se svým nárokem na náhradu škody v trestním řízení, obviněný dovozuje, že poškozená organizace nemá pochybnosti, že se předmětná dopravní nehoda stala. I přes tuto skutečnost mu byla uložena povinnost způsobenou škodu nahradit, s čímž nesouhlasí. Podle názoru obviněného je napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou objektivní pravdy. Odvolání bylo zcela na místě, jeho zamítnutí bylo nesprávné a došlo k porušení základních zásad trestního řízení. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž vadné řízení mu předcházející.
Obviněný M. K. v dovolání rovněž obsáhle zpochybňuje věrohodnost znaleckého posudku z oboru dopravy. V této souvislosti mimo jiné uvádí, že znalec Ing. J. Ť. ve svém posudku odkazuje na předprocesní úkon (protokol o podání vysvětlení ze dne 4. 4. 2000), ke kterému soudy nemohly přihlížet, a proto znalci neměl být vůbec předložen. Namítá, že znalec hodnotil i některé právní otázky, což mu nepřísluší. Tvrdí, že k předmětné dopravní nehodě došlo a označuje usnesení odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, jelikož nereagoval na jeho důvodné námitky uvedené v odvolání. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 věty první tr. ř. opisy dovolání obou obviněných státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovoláním písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř) předně shledal, že dovolání obviněných L. J. a M. K. jsou přípustná /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, byla podána oprávněnými osobami /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze tato podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody je možno považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněnými podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněných L. J. a M. K. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však nebyl obviněnými zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn, jak bude uvedeno níže.
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obvinění L. J. a M. K. uplatnili shora citované zákonné dovolací důvody, které ale musí být v dovolání skutečně, tj. materiálně tvrzeny a odůvodněny konkrétními vadami. Námitky v dovolání však obvinění zaměřili výlučně proti úplnosti provedeného dokazování včetně hodnocení důkazů, a tím vůči správnosti skutkových zjištění, přičemž v důsledku těchto jimi tvrzených nedostatků, až následně, spatřují chybné právní rozhodnutí ve věci. Obvinění nevznesli žádné výhrady, že by skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž neuplatnili ani konkrétní námitky, že by v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Pouze formálně v dovolání uvedli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V daném případě proto nebyly ve skutečnosti (t. j. materiálně) uplatněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných L. J. a M. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k