ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.381.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 381/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným L. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 173/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 207/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. L. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 5 T 207/2001, uznán vinným, že
dne 16. 11. 1999 v B. uzavřel darovací smlouvu, kterou bezúplatně převedl nemovitost v katastrálním území B. – P. v hodnotě 165.000,- Kč, s účinností převodu dnem 13. 12. 1999 na A. L. a to přesto, že ke dni 16. 11. 1999 měl z titulu své podnikatelské činnosti, kterou provozoval jako fyzická osoba, nesplacené závazky vůči L. T., s. r. o., se sídlem v B., ve výši 295.950,- Kč, JUDr. B. P., advokátovi se sídlem v B., ve výši 6.065,- Kč, E. P., s. r. o., se sídlem P., ve výši 17.615,53 Kč, M. p. H. B., a. s., se sídlem v H.B., ve výši 466.667,- Kč a vůči VZP ČR B. – m., se sídlem v B., ve výši 8.779,- Kč, a přesto, že dne 23. 11. 1999 byl na jeho majetek prohlášen konkurs.
Zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což jej odsoudil podle §256 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
Proti odsuzujícímu rozsudku obviněný podal odvolání, které projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 173/2002, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému L. L. dne 20. 12. 2002 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 2. 12. 2002.
Dne 18. 2. 2003 podal obviněný L. L. prostřednictvím obhájce JUDr. I. P. osobně u Městského soudu v Brně dovolání; ač výslovně neuvedl, proti kterému rozhodnutí podání směřuje, z jeho obsahu je zřejmé, že napadl rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť oběma soudům vytkl, že se dopustily pochybení (a to ve výroku o vině i o trestu), a navrhl, aby jejich rozhodnutí byla dovolacím soudem zrušena. Dovolací důvod vymezil ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Vytkl jak soudu prvního stupně, tak odvolacímu soudu, že nesprávně posoudily jeho chování a jednání v návaznosti na darovací smlouvu, jíž daroval své manželce nemovitost v k. ú. B. – P., když nevzaly v úvahu, že jejich dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů již z roku 1993 mezi nimi byl sjednán mechanismus vzájemného vypořádání majetkových vztahů, přičemž uvedl okolnosti, pro které dle jeho tvrzení nedošlo k podání návrhu na vklad vlastnického práva z dohody vyplývající do katastru nemovitostí; vyslovil přitom nesouhlas se závěry soudu prvního stupně o absolutní neúčinnosti této smlouvy. Existenci deklarovaného důvodu dovolání dále obviněný spatřoval v tom, že soudy neměly ve věci rozhodnout dříve, než specializovaný senát učinil rozhodnutí o zařazení, resp. vyloučení předmětné nemovitosti z konkursní podstaty; v případě rozhodnutí o vyloučení by pak nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (doručeno dne 3. 3. 2003). Současně zaslal přípis obhájci obviněného, v němž jej upozornil, že obviněný může souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./, který obhájce obdržel rovněž dne 3. 3. 2003.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2003 se po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci zaměřila na obsah dovolání obviněného. V něm uvedenou argumentaci ve vztahu k deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zhodnotila tak, že tato ani jej, ani jiný dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 tr. ř., nenaplňuje. Námitka obviněného týkající se zcizení části jeho majetku v rozhodné době (ač na první pohled může budit dojem, že ji lze pod citovaný důvod dovolání podřadit) totiž ve skutečnosti (vycházeje z konkrétně uplatněných výhrad – účinnost dohody o vypořádání SJM z roku 1993, námitka vydržení předmětné nemovitosti a tomu odpovídající návrh v rámci řízení o konkursu) jednoznačně směřuje ke zpochybnění té části přisouzené skutkové věty, která se týká uzavření bezúplatné darovací smlouvy ze dne 16. 11. 1999, kterou dovolatel s účinností převodu dnem 13. 12. 1999 převedl na svoji manželku A. L. tam blíže specifikovanou nemovitost, přičemž dále uvedené okolnosti, za kterých se tak stalo, dovolatel nezpochybňuje. Jestliže obviněný tímto způsobem přehodnocuje soudy dovozená zjištění o tom, že při vědomí prohlášeného konkursu na svůj majetek právně relevantně zcizil jeho část darovací smlouvou, na základě které se tento dostal mimo rámec majetku postižitelného v konkursním řízení, pak zcela nepřípustně zasahuje do sféry dovoláním neovlivnitelného skutkového stavu věci. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že dovolání obviněného L. L. odmítne, přičemž současně navrhla, aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Námitky obviněného L. L., které formálně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou v tomto ohledu obstát. Jeho výhrady totiž směřují jednak proti skutkovým zjištěním, která učinil na základě hodnocení provedených důkazů (zejména dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, darovací smlouvy, usnesení Krajského soudu v Brně o prohlášení konkursu, faktur a přihlášek pohledávek) nalézací soud, a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací (tak je tomu v případě jeho tvrzení ohledně okolností uzavření dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a darovací smlouvy a jeho námitek k hodnocení těchto důkazů soudy, včetně jejich závěru o absolutní neúčinnosti prvně jmenované dohody). Uvedený okruh výhrad navíc obviněný uplatnil již ve svém odvolání a rovněž předchozí obhajobě, přičemž soud druhého stupně se s nimi ve svém rozhodnutí vypořádal. Takové námitky nenaplňují materiálně jím uplatněný dovolací důvod, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Existenci citovaného dovolacího důvodu nezakládá ani jeho výtka, že soudy obou stupňů rozhodly o jeho vině trestným činem poškozování věřitele předčasně a tudíž nesprávně, když nevyčkaly rozhodnutí specializovaného senátu v otázce, zda předmětná nemovitost měla či neměla být zařazena do konkursní podstaty. Touto výhradou totiž obviněný brojí proti procedurálnímu postupu soudů ve věci rozhodujících (především proti postupu soudu nalézacího, který si tuto problematiku vyřešil v rámci posouzení tzv. předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř.), nikoliv proti „právnímu posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani proti „jinému hmotně právnímu posouzení“ (tj. jinému, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), a proto jde o námitku, která je ve vztahu k uvedenému důvodu dovolání právně irelevantní.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a