ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.39.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 39/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným R. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 3 To 491/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 8 T 74/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a ) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 8 T 74/2000 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Za tento trestný čin byl podle §250 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla dále uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené A.I.L. ČR s. r. o. se sídlem v P., a to v částce 694.783,- Kč.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný R. M. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 3 To 491/2001, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podáním ze dne 26. 2. 2002, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 1. 3. 2002, podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 3 To 491/2001. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
Dovolatel namítá, že Krajský soud v Ostravě jednal dne 7. 12. 2001 ve veřejném zasedání v jeho nepřítomnosti, což soud odůvodnil tím, že dle zjištění u lékařky obviněného MUDr. M. W. byl tento schopen účasti u veřejného zasedání a tím, že byly odvolacím soudem splněny podmínky ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu. Tímto postupem měl podle názoru obviněného Krajský soud v Ostravě porušit ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Z uvedených důvodů se obviněný domáhá, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a důvodnost výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě ve shodě s §265l odst. 1 tr. řádu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání obviněného R. M. doručeno v souladu s postupem uvedeným v ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 3 To 491/2001, podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. V odůvodnění pak uvedl, že dovolání směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002, tj. před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., přičemž však dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. řádu jen tehdy, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti výše uvedené novely.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání uvedené v §265a tr. řádu a shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.
Dovolání bylo do trestního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Pro časovou působnost trestního řádu obecně platí, že procesní úkony se v průběhu trestního řízení provádějí podle v tom okamžiku účinného znění tohoto zákona, přičemž však pokud je zakládáno právo na opravný prostředek, který je zaveden novým procesním předpisem, nelze nabýt takového práva k rozhodnutím, která nabyla právní moci dříve, než nabyla účinnosti nová právní úprava. Výjimku z uvedeného pravidla mohou v případě novelizace stanovit zejména příslušná přechodná ustanovení. Protože však uvedená novela trestního řádu žádná přechodná ustanovení, týkající se dovolání, neobsahuje, je třeba na posuzovaný případ aplikovat uvedené obecné zásady.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu je dovoláním možné napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé vymezené v §265a odst. 2 tr. řádu, jestliže soud rozhodl ve II. stupni a zákon to připouští. Toto ustanovení je ve smyslu výše uvedené zásady účinné do budoucna, to znamená, že rozhodnutí soudu ve věci samé učiněná ve II. stupni, proti kterým zákon podání dovolání připouští, jsou pouze ta, která jsou vydána a nabývají právní moci po účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., tj. po 1. 1. 2002.
V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného R. M. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 3 To 491/2001, jenž nabylo právní moci dne 7. 12. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Z tohoto hlediska nemá význam okamžik doručení tohoto rozhodnutí obviněnému, ke kterému v daném případě došlo podle připojené doručenky na č. l. 193 spisu dne 19. 2. 2002 (obhájci bylo doručeno dne 8. 1. 2002), který je jinak významný pro počátek běhu lhůty k podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. řádu, neboť podle §140 odst. 1 písm. a) tr. řádu je usnesení pravomocné a vykonatelné, jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští. Z ustanovení §141 odst. 1 tr. řádu je patrno, že opravným prostředkem proti usnesení je stížnost, přičemž z §141 odst. 2 se podává, že usnesení soudu lze stížností napadnout pouze pokud to zákon výslovně připouští a jestliže soud rozhodoval v prvním stupni. Dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je však rozhodnutím soudu druhého stupně a stížnost, jako řádný opravný prostředek, není proti němu přípustná, z čehož vyplývá, že právní moci nabylo toto usnesení již dnem vyhlášení tedy dne 7. 12. 2001 (tj. před účinností novely tr. řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.). Podle dřívějšího trestního řádu přicházelo v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu) a obnovy řízení (§277 a násl. tr. řádu), které je možné v zásadě uplatnit proti napadenému rozhodnutí i po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb. vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. řádu, nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového dřívějšího rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch, což zákonodárce zcela zjevně uvedenou právní úpravou nehodlal připustit a s ohledem na shora uvedené zásady ani připustit nemohl.
Z těchto důvodů, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající shora uvedené zásady Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného R. M. nepřípustným z hlediska podmínek stanovených v §265a odst. 1 tr. řádu, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl jako nepřípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová