ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.414.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 414/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2003 o dovolání podaném obviněným Ing. J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 123/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 5 T 197/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. N. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 2. 4. 1999, sp. zn. 5 T 197/98, uznán vinným, že
dne 13. 7. 1998 v 17.30 hodin řídil mimo obec S. V. n. O., osobní motorové vozidlo značky VAZ 2105, kdy ač přijížděl do křižovatky po silnici III. třídy, označené jako vedlejší, nedal přednost v jízdě po hlavní silnici I. třídy, jedoucímu osobnímu motorovému vozidlu značky Wartburg 351 Tourist, řízeného T. Z., který ve snaze zabránit čelnímu střetu se vyhýbal manévrem vlevo, přesto však došlo ke střetu vozidel a následné havárii vozidla značky Wartburg 351 Tourist mimo vozovku, když v důsledku dopravní nehody utrpěl T. Z. zranění spočívající v zlomenině 7. až 10. žebra vlevo bez posunu úlomků, pohmoždění krční páteře, hlavy, levé paže, břicha a tržnou ránu na levém stehně, s dobou léčení do 23. 8. 1998.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a uložil mu za to podle §223 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T. Z. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 123/2002, a rozsudkem rozhodl tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému Ing. J. N. dne 15. 6. 2002, jeho obhájci JUDr. P. Č. dne 13. 6. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Frýdku - Místku dne 10. 6. 2002.
Dne 13. 8. 2002 učinil obviněný Ing. J. N. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 123/2002, a jež adresoval Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku. V jeho úvodu zmínil obě shora citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů a jako důvod dovolání uplatnil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že odvolací soud rozhodl o jeho vině na podkladě nesprávného právního posouzení skutku a zejména nesprávného hmotně právního posouzení.
V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Vytkl soudu druhého stupně, že v rozporu se svou povinností danou mu čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a potažmo i §2 odst. 5, 6 tr. ř. provedl nesprávné hodnocení důkazů a v jeho důsledku i vadné hmotně právní posouzení věci. Své výhrady pak konkretizoval ve vztahu k reviznímu znaleckému posudku vypracovanému znalcem Ing. P. K., když podle jeho názoru znalec použil pro vyšetřovací pokus nesprávný vstupní údaj o místu zastavení a rozjezdu jeho vozidla (zdůraznil přitom, že nesprávnost předmětného údaje byla důsledkem jeho vadné orientace na místě v době vyšetřovacího pokusu zapříčiněné změnou vodorovného značení, k níž došlo v mezidobí od dopravní nehody do provedení vyšetřovacího pokusu; poukázal přitom na vyjádření svědka T. Z., které podle něj nepřímo jeho omyl potvrzuje). Současně namítl, že nebyl brán zřetel ani na výšku křovin za svodidly, když v měsíci červenci (kdy k dopravní nehodě došlo) dosahovaly nejvyššího vzrůstu, a tudíž mu bránily ve výhledu, zatímco v dubnu (v době provedení vyšetřovacího pokusu) teprve vegetační období začínalo a křoviny svého obvyklého růstu proto nedosahovaly. Neobjektivnost znaleckého posudku dále spočívala v tom, že znalec při jeho zpracování použil nevhodnou metodiku, zcela ignoroval ve věci dříve provedené důkazy a vyšetřovacím pokusem neprověřil další verze a výpovědi účastníků a svědků dopravní nehody (obviněný přitom podrobně specifikoval, jakými dalšími vadami a nepřesnostmi posudek trpí). Všechny uvedené nedostatky pak vedly zákonitě k nesprávným závěrům, které znalec v předmětném posudku učinil a na nichž výlučně soudy obou stupňů, ale zejména soud odvolací postavil své rozhodnutí, čímž porušil svou povinnost pečlivě zvážit všechny okolnosti případu jednotlivě i v kontextu s důkazy ostatními. Způsob a rozsah ve věci provedeného dokazování obviněný označil za nesouladný a nepřesvědčivý, neodpovídající ani minimálním nárokům spravedlivého procesu. Závěrem shrnul, že znalecký posudek neodstranil ani pochybnosti o správnosti jeho obhajoby, a soud druhého stupně, pokud se s jeho závěry zcela ztotožnil, nesprávně posoudil provedené důkazy (v rozporu se svou povinností hodnotit je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech), v důsledku čehož potom nesprávně posoudil i hmotně právní stránku věci, když zejména shledal naplněnu i subjektivní stránku trestného činu ublížení na zdraví a uznal jej vinným; vyjádřil současně názor, že je nutno nechat zpracovat dodatek ke znaleckému posudku ústavu A. (jenž zpracoval Ing. P. K.). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (doručeno dne 5. 12. 2002).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 30. 1. 2003 úvodem zrekapitulovala dosavadní řízení ve věci. Dále uvedla, že dovoláním podaným z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž obviněný uplatnil, nelze napadat skutková zjištění, hodnocení důkazů, postup při dokazování apod., tj. námitky skutkové, nýbrž pouze námitky k právní kvalifikaci skutku zjištěnému soudem. V posuzovaném případě obviněný uvedl výhradně jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily; neuplatnil však žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku. Pokud obviněný v návaznosti na skutkové námitky vytkl, že soudy posoudily skutek nesprávně po právní stránce, sledoval ve skutečnosti změnu skutkových zjištění, a teprve v návaznosti i změnu právního posouzení, a proto takto pojaté námitky nekorespondují s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jej obsahově nenaplňují. Navrhla tudíž, aby dovolací soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného Ing. J. N. nemůže obstát, neboť jeho námitky, o něž formálně opřel důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují ve skutečnosti výlučně proti způsobu hodnocení důkazů soudy, především správnosti revizního znaleckého posudku Ing. P. K. (když tento posudek považuje za neobjektivní, vycházející z nesprávného vstupního údaje o místu zastavení a rozjezdu jeho vozidla, založený na nevhodné metodice, kdy znalec nerespektoval ostatní ve věci provedené důkazy a neprověřil další verze a výpovědi účastníků a svědků dopravní nehody), a proti skutkovým zjištěním, která z nich učinily soudy obou stupňů, zejména soud odvolací (jenž podle názoru obviněného porušil svou povinnost posuzovat všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech). Takové výhrady však materiálně nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, nýbrž jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. Z těchto tvrzených nedostatků až následně obviněný dovodil (jak i navíc sám výslovně formuloval: Soud … nesprávně posoudil provedené důkazy … v důsledku toho … nesprávně posoudil i hmotněprávní stránku věci, když zejména shledal naplněnu i subjektivní stránku trestného činu ublížení na zdraví a uznal mě vinným) nesprávné právní posouzení skutku (včetně subjektivní stránky) a nesprávné hmotně právní posouzení soudy obou stupňů. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že závěr o existenci zavinění ve smyslu trestního zákona a jeho formě (§4, §5 tr. zák. - obviněný však na tato zákonná ustanovení ani neodkázal) je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Soudy obou stupňů učinily závěr, že subjektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. byla jednáním obviněného ve vztahu ke způsobenému následku naplněna (v případě tohoto trestného činu vyžadována nedbalost). Konečně Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedený výklad k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatuje, že požadavek obviněného na zpracování dodatku ke znaleckému posudku znaleckého ústavu A. není relevantní, neboť se jedná o návrh na provedení dalšího důkazu za účelem jiné (pro dovolatele příznivější) stabilizace skutkových zjištění.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a