ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.415.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 415/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2003 dovolání podané obviněným J. T, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 3 To 523/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 262/2001 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 71 T 262/2001, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal dvěma skutky, a to jednak v době od 18. 1. 2001 do 23. 1. 2002, společně s J. K., jehož stíhání je vedeno odděleně a jednak v době od 11. 1. 2001 do 16. 1. 2001 společně se spoluobviněmým K. M. Odsouzen byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval jako soud odvolací, z podnětu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, rozsudkem ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 3 To 523/2002, rozsudek Okresního soudu v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněnému J. T. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o obviněném J. T. tak, že podle §250 odst. 2 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změny.
Obviněný J. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti tomuto rozsudku v části, která se jej dotýká, dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že dva popsané útoky, které mají tvořit jediný skutek, neodpovídají dispozici §250 tr. zák. o trestném činu podvodu. Popis těchto činů ve výroku rozsudku považuje za zmatečný a neodpovídající ustanovení §120 odst. 2 tr. ř. a použité formulace shledává nesrozumitelnými. Vytýká rozsudku, že z výroku u skutku pod bodem 1) vůbec nevyplývá, jaké jednání je mu kladeno za vinu. V bodě 2) rozsudečného výroku není podle jeho vyjádření zřejmé, jakým způsobem měla vyčíslená škoda vzniknout a jakou roli mají mít blíže nespecifikované speciální podmínky, když se nikde o uzavření takové smlouvy nehovoří. Vyslovil také názor, že v popsaném trestném jednání není vyjádřena ve vztahu k jeho osobě subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. a skutek je proto vadně hmotně kvalifikován. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na podmínky ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a na jejich základě shledal, že dovolání zčásti na tento důvod dopadá. Pokud obviněný namítá nesoulad popisu přisouzených skutkových okolností s navazující právní větou a právní kvalifikací, jakož i zpochybnění, že jeho skutek je tvořen dvěma dílčími podvodnými útoky, jde o okolnosti, na jejichž základě je dovolání způsobilé k věcnému přezkoumání. Považuje je však za nemístné, neboť znaky pokračujícího trestného jednání dle §89 odst. 3 tr. zák. podle předchozí právní úpravy jsou v dané trestní věci splněny. Oba činy se vyznačují shodným způsobem vylákání zboží a zapadají do období ledna 2001. O tom, že by se nejednalo o pokračující skutek, žádné pochybnosti nevznikají. Ve vztahu k ostatním dovolatelovým výhradám státní zástupce uvedl, že na ně dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá a dovolání v této části není důvodné. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání dle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou dle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit, jak určuje ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.
Podané dovolání Nejvyšší soud dále posuzoval ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu a zjistil, že bylo podáno mimo důvody obsažené v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dle takto vymezeného rozsahu dovolacího důvodu je možné namítat pouze to, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní. Uvedený dovolací důvod proto nepřipouští, aby byly vznášeny výhrady proti vadám skutkové povahy. Nelze se proto domáhat změny v provedení důkazů nebo navrhovat provádění důkazů dalších. Není možné vytýkat vadné hodnocení důkazů ani neúplná či nedostatečná skutková zjištění, na jejichž základě je rozsudek proti němuž dovolání směřuje, založen, atd.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit. Nemůže tak učinit ani na základě případného doplnění dokazování ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení.
Pokud jde o dovolání obviněného J. T., veškeré jeho argumenty směřují k tomu, aby byl změněn skutkový stav obou dílčích trestných jednání, jimiž byl uznán vinným. Formálně sice volí argumenty mající hmotně právní povahu, avšak materiálně jsou jeho námitky výhradně skutkové povahy, neboť nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů rozhodly na základě provedených důkazů o míře jeho zavinění. Svůj podíl na společně spáchané trestné činnosti považuje za nedostatečně zjištěný a prokázaný a nejasná je podle něho i výše vzniklé škody. Svým mimořádným opravným prostředkem nesměřuje ke změně právních nesprávností, ale žádá změnu skutkových zjištění, což vyplývá i z jeho vlastního způsobu použité argumentace, když vytýká výroku o vině „formulační nesrozumitelnost“. Uvádí-li konkrétní nejasnosti, pak je potřeba poznamenat, že se nejedná o nedostatek náležitostí rozsudku ve smyslu §120 tr. ř. Takové vady by též na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm.g) tr. ř. nedopadaly, protože se jedná o procesně právní problematiku, na kterou se deklarovaný dovolací důvod rovněž nevztahuje.
Dovolání obviněného T. směřuje výlučně proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Z údajných namítaných nedostatků obviněný až následně dovozuje nesprávné právní závěry soudu prvního stupně, převzaté i soudem druhého stupně. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že pokud obviněný poukazuje na údajné nedostatky v subjektivní stránce či naplnění znaků pokračujícího činu, jde sice o závěry právní povahy, avšak odvíjející se podle dovolatele od nesprávných skutkových zjištění. Není proto v podaném dovolání těžiště namítaného problému v problematice hmotně právní úpravy založené na správně zjištěném skutkovém stavu věci, ale v neúplných a nejasných skutkových okolnostech, které požaduje změnit, a až na základě takové změny žádá nově tyto hmotně právní otázky posoudit. Hmotně právní problematika má v dovolání až druhotné postavení a dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je uváděn jen formálně bez toho, aniž by byl obsahově naplněn.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. T. bylo podáno z jiných důvodů než jsou zákonem v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotveny, a proto toto dovolání jako nedůvodné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a napadené rozhodnutí ani řízení mu předcházející dle §265i odst. 3 tr. ř. nepřezkoumával. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr.Milada Kodysová