ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.462.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 462/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2003 dovolání, které podal obviněný JUDr. L. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 12 To 374/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 20/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 6 T 20/2002, byl obviněný JUDr. L. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., protože v době od 14. 9. 1998 do 18. 9. 1998 jako majitel realitní a komerční kanceláře N. se sídlem v H. K., Š. ulici a zároveň jako správce domu v H. K., R. ulici nechal uzavřít prodejnu umístěnou v přízemí tohoto domu s vchodem z třídy K., kterou v té době užívala G. D., a následně odvezl bez souhlasu vlastníků či držitelů zde umístěné zboží, a to konkrétně 84 ks triček, 17 ks roláků, 64 ks mikin, 10 tepláků, 24 teplákových souprav, 30 ks krátkých kalhot, 2 ks bolerka, 4 ks kalhot, 6 ks triček do pasu, 8 ks čelenek, 3 ks dresů, 4 ks nátělníků, 4 ks plavek, 34 ks bund, 31 ks šusťákových tepláků, 17 ks šusťákových souprav, 5 ks šusťákových bund, 19 ks tašek, 3 ks vesty, 155 párů bot, 7 ks kosmetiky značky Adidas, 25 ks kosmetiky zn. Nike, a to ke škodě G. D., Mgr. V. B., M. S., a dále zařízení prodejny, když se konkrétně jednalo o prodejní pult, skříňku se 4 šuplíky, počítač, monitor značky KPC, myš značky Genius, podložku pod myš, klávesnici, 2 pokladny, tiskárnu zn. Star, umělohmotnou židli, židli s reklamou Nike, 7 ks stojanů na oděvy ve tvaru osob, uzamykatelnou skříňku na kosmetiku, 2 ks čtyřstranné stojany na oděvy, obouvací stojan, hliníkový žebřík, 3 ks stojanů u stěny, šestipatrovou polici, 2 ks nástěnných držáků na boty, 3 ks stropních osvětlovacích těles, 12 ks bodových halogenových lamp, kabinky (plenta na kovovém kruhu), 2 ks etiketovacích kleští, děrovačku, sešívačku, radiomagnetofon s CD zn. Philips, rychlovarnou konvici zn. Tescoma, zabezpečovací dveřní stojan, kalkulačku zn. Casio, červený skládací deštník, drobné kancelářské potřeby, relaxační podložku na sedadlo v autě, a to ke škodě G. D., a M. S., když většinu odvezených věcí následně prodal, přičemž svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 316.607,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný JUDr. L. P. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 12 To 374/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný JUDr. L. P. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Hradci Králové dne 24. 3. 2003 dovolání. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání obviněný opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný zdůrazňuje, že nejednal v úmyslu přisvojit si věc tím, že by se jí zmocnil. Jelikož takový úmysl je znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., soudy obou stupňů pochybily v závěru, že se tohoto trestného činu dopustil. V této souvislosti obviněný uvádí, že jako správce domu neúspěšně vymáhal dlužnou částku od G. D. za užívání nebytového prostoru a posléze využil svého práva ve smyslu §672 obč. zák. a zadržel věci, které se v prodejně nacházely. Následným prodejem získal částku, kterou mu G. D. dlužila; byl přitom přesvědčen, že cena z prodeje věcí odpovídá jejich hodnotě a škoda tak nikomu nevznikne. Když zjistil, že část věcí z prodejny patří M. S., jeho věci mu vrátil. Obviněný zdůrazňuje, že nechtěl nikomu způsobit škodu, ale pouze získat částku patřící jeho klientům (vlastníkům nemovitosti). Byť i nepřesně vyhodnotil ustanovení §672 obč. zák., zejména povinnosti vyplývající z odstavce 3 (dovolatel má zjevně na mysli odstavec 2) v části upravující požádání o soupis věcí ve stanovené lhůtě soudním vykonavatelem, není tato okolnost v rozporu s jeho obhajobou o chybějícím úmyslu spáchat trestný čin, byť i v nepřímé formě podle §4 písm. b) tr. zák. Obviněný vytýká soudům obou stupňů, že pochybily, pokud z formálního výkladu zmíněného ustanovení občanského zákoníku dovodily jeho úmysl spáchat trestnou činnost.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 12 To 374/2002, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a podle §265l tr. ř. Okresnímu soudu v Hradci Králové věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nejsou důvodné. V této souvislosti uvádí, že trestní odpovědnost obviněného by byla vyloučena jen tehdy, pokud by vykonával oprávnění vyplývající z občanského zákoníku či jiné mimo trestní normy. Tak tomu však v dané věci nebylo. Státní zástupce zdůrazňuje, že obviněný nenaplnil požadavky stanovené v §672 obč. zák. a rovněž nebyl oprávněn věci prodat, neboť toto oprávnění nevyplývalo ani z ustanovení §151a až §151g obč. zák., ve znění platném v době spáchání činu. V dovolání vznesenou námitku, že JUDr. L. P. jednal v právním omylu, když připouští, že ustanovení §672 obč. zák. zhodnotil nepřesně, nelze akceptovat. Soud prvního stupně učinil dostatečné závěry ohledně skutečností subjektivní povahy na straně obviněného. Tyto závěry jsou skutkového charakteru a nelze je v dovolacím řízení zpochybňovat. Podle státního zástupce se soudy měly v rámci hodnocení materiálních podmínek (§88 odst. 1 tr. zák.) zabývat z hlediska aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §247 odst. 2 tr. zák. okolností, že předmětné jednání směřovalo k vymožení pohledávky. Tuto námitku ale obviněný v dovolání neuplatnil. Státní zástupce konstatuje, že jednání popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně odpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného JUDr. L. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z výše konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Obviněný v dovolání v podrobnostech namítá, že využil práva podle §672 obč. zák. a byť toto ustanovení ne zcela přesně zhodnotil, nebyl v jeho jednání, kterým chtěl získat částku, jíž G. D. dlužila na nájemném, úmysl trestný čin podle §247 tr. zák. spáchat. Jde o námitku, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle Nejvyššího soudu je v tomto směru podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000,- Kč.
Podle §672 odst. 1 obč. zák. má na zajištění nájemného pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí. Podle §672 odst. 2 obč. zák. zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly sepsány soudním vykonavatelem, ledaže by byly odstraněny na úřední příkaz a pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu. Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno, může pronajímatel zadržet věci na vlastní nebezpečí, do osmi dnů však musí žádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze soudu prvního stupně (následně i odvolacímu soudu) vytknout pochybení, když skutek uvedený ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku a podrobně rozvedený v jeho odůvodnění, právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný si přisvojil cizí věci vypočtené ve výroku o vině napadeného rozsudku a nakládal s nimi způsobem vyhrazeným vlastníkovi či oprávněnému držiteli, přičemž většinu z nich prodal (zboží z prodejny). Okolnost, že zařízení prodejny M. S. nakonec vrátil, nemá na právní kvalifikaci jeho jednání vliv, neboť i s těmito věcmi před tím nakládal způsobem, jako by patřily G. D., která dlužila na nájemném. Ze zjištěného skutkového stavu rovněž vyplývá, že obviněný nejednal v souladu s ustanovením §672 obč. zák., a proto na aplikaci tohoto ustanovení se nemůže důvodně odvolávat. Soudy obou stupňů se s touto námitkou dostatečně vypořádaly. Lze připomenout, že pronajímatel nemovitosti, jehož zájmy obviněný jako její správce zastupoval, měl na zajištění nájemného zástavní právo k movitým věcem ve smyslu §672 odst. 1 obč. zák. Pokud však chtěl tento institut JUDr. L. P. uplatnit, musel by postupovat podle §672 odst. 2 obč. zák. mimo jiné - věci nechat sepsat soudním vykonavatelem. Případné zadržení předmětných věcí bylo možné pouze z důvodů a při respektování postupu uvedeného §672 odst. 2 věty druhé obč. zák. Nutno zdůraznit, že i při důsledném dodržení postupu, jež zákon v §672 obč. zák. k zajištění nájemného pronajímateli stanovil, nebyl obviněný oprávněn věci prodat. Takový postup by byl možný jen v případě, že by soud akceptoval návrh zástavního věřitele podle §151f odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000. Obviněný rovněž nebyl oprávněn k jednání popsanému ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ani jiným ustanovením občanského zákoníku či jinou právní normou. Pokud na základě provedených a zhodnocených důkazů soud prvního stupně učinil skutkové zjištění (jímž je dovolací soud vázán), že: „Obžalovaný si byl vědom, a jako osoba s právnickým vzděláním o to více, že nakládá s věcmi, které nejsou v jeho vlastnictví a zasahuje tím do majetkové sféry jiných osob“ (str. 3 napadeného rozsudku), v čemž spatřoval u jeho osoby naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §247 tr. zák., včetně úmyslu v jeho jednání, nelze tomuto právnímu posouzení vytýkat pochybení.
Je skutečností, že v dovoláním napadených soudních rozhodnutích chybí zdůvodnění materiálních podmínek ohledně právní kvalifikace jednání obviněného podle §247 odst. 2 tr. zák. Protože jednáním JUDr. L. P. byla způsobena škoda, jejíž výše několikanásobně převyšuje zákonem požadovanou minimální výši pro škodu nikoli malou, byla v daném případě i s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. použita zmíněná kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže důvodně. Právní kvalifikaci skutku odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně uvedená právní věta.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného JUDr. L. P. odmítl, neboť ho shledal zjevně neopodstatněným. Z toho důvodu nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k