ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.464.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 464/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2003 dovolání podané obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 14 To 101/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 64/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře dne 26. 6. 2002, sp. zn. 13 T 64/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Odsouzen byl podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněnému byla uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. poškozenému V. F. uhradit na náhradě škody částku 7.200,- Kč a se zbytkem nároku byl tento poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný byl dále podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací odvolání obviněného J. S. proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Táboře usnesením ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 14 To 101/2002, podle §256 tr. ř. zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. S. dne 24. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Táboře dne 18. 10. 2002 (obhájci doručováno nebylo, neboť obviněný v řízení před soudem prvního a druhého stupně obhájce neměl).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce JUDr. F. H., jehož si zvolil na základě plné moci ze dne 5. 12. 2002, dovolání, jež bylo k poštovní přepravě podáno dne 9. 12. 2002 a adresováno Okresnímu soudu v Táboře.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že citované rozhodnutí napadá ve výroku o vině, protože nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře. Pochybení obou soudů spatřuje v tom, že se jejich rozhodnutí opírá pouze o výslech poškozeného nebo podpůrně o výpověď manželky poškozeného. V důsledku toho nebylo dostatečně zjištěno, zda poškozený uvedená zranění v předmětné době skutečně utrpěl. Za nesprávné považuje, že odvolací soud nebral v úvahu jím předkládané návrhy na doplnění dokazování a pro své rozhodnutí vycházel pouze z těch výpovědí, které svědčily v jeho neprospěch. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře zrušil.
Předseda senátu Okresního soudu v Táboře, když shledal, že v dovolání není uvedeno paragrafové znění dovolacího důvodu, dospěl k závěru, že dovolání obviněného nesplňuje obsahové náležitosti stanovené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Proto postupoval podle §265h odst. 1 tr. ř. a přípisem ze dne 14. 1. 2003 vyzval obhájce JUDr. F. H., aby odstranil vady dovolání a ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy doplnil odkaz na některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Výzva obsahovala též upozornění, že pokud nebudou vady odstraněny ve stanovené lhůtě, bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Obhájce JUDr. F. H. přijal tento pokyn dne 16. 1. 2003 a dne 30. 1. 2003 Okresní soud v Táboře obdržel od obhájce požadované doplnění dovolání. V něm obhájce uvedl dovolací důvod podle „ §265b, odst. 1, písm. g)“ [označení tr. ř. chybí]. Jeho naplnění shledává v postupu odvolacího soudu, který zamítnutím podaného odvolání jako nedůvodného a nepřipuštěním svědeckého dokazování svědčícího ve prospěch obviněného porušil zásady ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře.
Opis dovolání byl podle referátu předsedy senátu okresního soudu založeného na č. l. 108 spisu zaslán Okresnímu státnímu zastupitelství v Táboře dne 4. 2. 2003. Přestože není ve spise doklad o tom, že by okresní soud opis dovolání doručil především Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, lze usuzovat, že povinnost uložená v §265h odst. 2 tr. ř. předsedovi senátu soudu prvního stupně byla zprostředkovaně splněna, neboť ze spisu je zřejmé, že dne 4. 3. 2003 bylo doručeno Okresnímu soudu v Táboře (a téhož dne i Nejvyššímu soudu) vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání.
Státní zástupce v něm konstatoval, že dovolání obviněného J. S. ze dne 9. 12. 2002 nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nespecifikoval žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o který by dovolání opíral. Neujasnil tak důvody, které jej vedly k uplatnění tohoto mimořádného opravného prostředku. Státní zástupce poukázal na povinnost předsedy senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. ř. vyzvat obhájce obviněného k odstranění uvedené vady ve lhůtě dvou týdnů, kterou by mu zároveň stanovil, a upozornit jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. konstatoval, že Nejvyšší soud může učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Alternativně připustil možnost jiného rozhodnutí a pro ten případ vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Z takto podaného vyjádření je zřejmé, že státní zástupce neměl vědomost o tom, že v dovolání shledanou vadu obhájce obviněného v mezidobí odstranil. Ačkoliv předseda senátu Okresního soudu v Táboře v době, kdy doručoval opis dovolání obviněného nejvyššímu státnímu zástupci (dne 4. 2. 2003), již měl doplněk dovolání k dispozici (od 30. 1. 2003), tento mu totiž nezaslal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) byl povinen nejprve zkoumat, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Neshledal nedostatky tohoto druhu, protože dovolání je přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž je rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jak zakotvuje ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit ve smyslu §265e odst. 1, 3 tr. ř., a obviněný je oprávněnou osobou k jeho podání podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
Dovolání obviněného Nejvyšší soud dále zkoumal ve vztahu k jeho obsahu. Podle §265f odst. 1 tr. ř. vedle obecných náležitostí upravených ustanovením §59 odst. 3 (resp. odst. 4 po novele provedené zákonem č. 226/2002 Sb.) tr. ř. musí být v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Tyto otázky je potřeba zkoumat v souladu s ustanovením §265f odst. 2 tr. ř., které současně stanoví, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Okamžikem, podle kterého se v této trestní věci počítá uvedená dvouměsíční lhůta, je den 24. 10. 2002, kdy bylo doručeno rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře obviněnému J. S. Poslední den této lhůty podle ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. připadá na pátek dne 27. 12. 2002. Pokud bylo podáno dovolání na poštu dne 9. 12. 2002, bylo podáno včas. Jde však o dovolání, které nesplňuje obsahové náležitosti §265f odst. 1 tr. ř., jak je výše konstatováno, protože v něm není uvedeno, z jakých zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů je předmětné rozhodnutí napadáno. Absenci této obligatorní obsahové náležitosti považuje Nejvyšší soud za rozhodující. Od konkrétně stanoveného dovolacího důvodu se odvíjí rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a způsob rozhodnutí, které lze na jejím podkladě učinit. Dovolací soud musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a případně prolomit jeho právní moc.
Bez vymezení dovolacího důvodu citací zákonného ustanovení není podané dovolání perfektní a dovolací soud se jím nemůže věcně zabývat.
Zákon na takový případ pamatuje v ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., kde zakotvuje povinnost předsedy senátu soudu prvního stupně v případě, že dovolání nesplňuje obsahové náležitosti, vyzvat státního zástupce nebo obhájce obviněného, aby vady ve lhůtě dvou týdnů odstranili. Takto je však nutné postupovat v souvislosti s ustanovením §265f odst. 2 tr. ř., protože rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
K tomu je nutné uvést, že lhůta dvou měsíců dle §265e odst. 1 tr. ř. je lhůtou procesní, o jejímž počátku, běhu, skončení a zachování platí ustanovení §60 tr. ř. Stejný charakter má i lhůta dvou týdnů (§265h odst. 1 tr. ř.), která je i lhůtou propadnou. Po jejím marném uplynutí doplnění obsahu dovolání již není možné.
Posouzení vztahu těchto lhůt se podle praxe Nejvyššího soudu (rozhodnutí 6 Tdo 139/2003) ustálilo na tom, že reaguje-li obviněný prostřednictvím svého obhájce na výzvu soudu podle §265h odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě dvou týdnů nejen odstraní nedostatky náležitostí obsahu původního dovolání, ale současně změní rozsah nebo důvody dovolání, nebo je dokonce vůbec poprvé vymezí, je třeba takový úkon považovat za právně irelevantní, učiní-li tak až po uplynutí dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř. Lhůta k odstranění vad totiž není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a dispozicím s ním způsobem v ní zákonem umožněným.
Nebyl-li důvod dovolání podle jeho zákonného označení v dovolání uveden, jde o nesplnění obligatorní náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., které kromě jiného zakotvuje podmínku, že v dovolání musí být odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. uveden. Dovolatel je proto povinen uvést ve svém podání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Provést změny podaného dovolání je dovolatel oprávněn pouze v intencích ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. Takové změny však může provést jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty. Případné změny provedené po této lhůtě již jsou právně neúčinné a dovolací soud k nim nemůže přihlížet.
Třebaže předseda senátu Okresního soudu v Táboře učinil výzvu ve směru k obhájci obviněného JUDr. F. H. k odstranění uvedené vady, stalo tak teprve dne 14. 1. 2003. Jak je výše uvedeno, dvouměsíční procesní zákonná lhůta uplynula dnem 27. 12. 2002. Jestliže obhájce obviněného zaslal dne 30. 1. 2003 doplnění dovolání, stalo se tak zcela marně a procesně nevýznamně, protože v té době již uvedená zákonná lhůta uplynula. Na této skutečnosti nic nemění fakt, že obhájce toto podání, jímž měl podle pokynu předsedy senátu doplnit neúplnost dovolání, učinil ve stanovené dvoutýdenní lhůtě, jak upravuje §265h odst. 1 tr. ř.
Z těchto důvodů dovolací soud nemohl za podklad svého rozhodnutí vzít doplnění dovolání, a musel vycházet z dovolání o tom obsahu, jak je uveden v podání ze dne 9. 12. 2002. To však nesplňovalo náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., jak již bylo shora rozvedeno.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. S. je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Bláha
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová