ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.476.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 476/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2003 dovolání, které podali obvinění M. P. a J. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 7 To 478/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 2 T 54/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. P. a J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 2 T 54/2002, byli obvinění M. P. a J. P. uznáni vinnými trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., protože dne 2. 6. 2001 v době kolem 17.00 hod. a dále v době kolem 19.00 hod., bránili oprávněné osobě A. P., v užívání domu v obci Š., okr. B. – v., na ulici Š. tím způsobem, že ji zabránili vstoupit do nemovitosti, přestože A. P. měla právo na vstup do tohoto domu na základě rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 27. 4. 1998, sp. zn. 5 C 1340/96, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001 (správně ze dne 4. 1. 2001), sp. zn. 38 Co 554/98.
Za tento trestný čin byli oba obvinění odsouzeni podle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo oběma obviněným uloženo omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době umožnit poškozené A. P., vstup do domu na ulici Š. ve Š., okr. B. – v.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění M. P. a J. P. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 7 To 478/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovaným rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně podali obvinění M. P. a J. P. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, které bylo učiněno u Okresního soudu Brno – venkov dne 3. 4. 2003. Mimořádným opravným prostředkem obvinění napadli výroky o vině a trestu, přičemž ho opřeli o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru soudy obou stupňů nesprávně posoudily dostatečně zjištěný skutkový stav.
V dovolání obvinění rekapitulují obsah svého odvolání a polemizují s rozhodnutími soudů obou stupňů. Uvádí, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 38 Co 554/98, byl doručen pouze jejich obhájci, který s nimi kvůli nemoci nebyl v kontaktu. O tomto rozsudku, jehož právní moc sice nastala dne 30. 3. 2001, proto nevěděli a nemohli naplnit subjektivní stránku předmětného trestného činu. V této souvislosti obvinění namítají, že byli oprávněni jednat s protistranou pouze prostřednictvím svého právního zástupce a nebyli povinni jednat s ní přímo, natož od ní přijímat jakékoli listiny. Podle jejich názoru byl předmětný rozsudek sice pravomocný, ale nebyl vykonatelný. Navíc obviněný J. P. nebyl ani přítomen, když se poškozená A. P. domáhala vstupu do domu. Jeho jednání spočívalo pouze v tom, že jí odmítl odevzdat své klíče od domu. Obvinění tvrdí, že soud prvního stupně nezohlednil jejich obhajobu ohledně nenaplnění objektivní stránky předmětného trestného činu, neboť rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 38 Co 554/98, jim sice uložil povinnost umožnit (poškozené) vstup do domu, ale neomezil jejich vlastnické právo k pozemku před domem. Rovněž nesouhlasí se stanoviskem soudu, že poškozená A. P. měla naléhavý zájem na výkon svého práva, když v době od 30. 3. 2001 se pokusila realizovat své právo jen jednou a v domě nemá žádné movité věci. Konstatují, že soud neměl vyvozovat společenskou nebezpečnost předmětného jednání pouze z jejich verbálního projevu, ale měl vzít v úvahu emocionální vyhrocenost celé situace. Namítají, že soudy obou stupňů pominuly skutečnost, že trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. je trestným činem úmyslným a transformovaly zásadu presumpce neviny v presumpci viny. Podle obviněných je předmětný konflikt věcí občanskoprávní, maximálně by mohlo jít o přestupek. Zdůrazňují, že jsou bezúhonnými občany, uložení trestu vnímají jako nespravedlivé a jsou připraveni umožnit poškozené vstup do domu (nechali zhotovit potřebné klíče), čehož však nevyužila.
Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265m tr. ř. rozhodl, že se podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťují obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dovolání vytýká, že jím obvinění nesprávně napadli nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně, což z jimi deklarovaného dovolacího důvodu není možné (viz §265a odst. 1 tr. ř.). Rovněž petit dovolání je neurčitý a obecný, nevyhovující dikci §265f odst. 1 tr. ř. a připadalo by v úvahu odmítnutí mimořádného opravného prostředku podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Kromě toho se obvinění ve svých námitkách soustředí na skutková zjištění a výhrady vůči odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Deklarovaný dovolací důvod nepřipadá v dané věci prakticky v úvahu, neboť odvolací soud žádné hmotně právní hodnocení nerealizoval a aplikoval výlučně normy trestního práva procesního. Podle názoru státního zástupce se uplatněné námitky nekryjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani s jiným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 tr. ř. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných M. P. a J. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání uvedené v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů popsaných v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnými M. P. a J. P. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obvinění v dovolání uvádí, že nebyla naplněna objektivní a subjektivní stránka předmětného trestného činu. V této souvislosti namítají nejednoznačnost a nevykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 38 Co 554/98, o kterém nevěděli, nebyl jim doručen a podle něhož byla poškozená A. P. oprávněna vstoupit do jejich domu. Rovněž poukazují na emocionální vyhrocenost celé situace. Odmítají, že by byli povinni seznámit se s písemností, kterou jim poškozená ukazovala, popisují některé okolnosti případu a uplatňují další výhrady, jak byly výše popsány. Všechny tyto námitky ale výlučně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci včetně toho, jak byly soudem hodnoceny provedené důkazy, přičemž z těchto údajných nedostatků a okolností až následně obvinění dovozují nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda jsou u obviněné osoby naplněny obligatorní znaky objektivní stránky trestného činu (protiprávní jednání, škodlivý následek a příčinná souvislost mezi nimi) a subjektivní stránky trestného činu (zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti §4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Obvinění v dovolání primárně namítají správnost a úplnost těch skutkových zjištění, z nichž soud prvního stupně (následně i odvolací soud), učinil právní závěr, že svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. včetně jeho objektivní i subjektivní stránky. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Proto ze strany obviněných byly vzneseny námitky, které jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, přičemž je nelze podřadit ani pod některý z dalších zákonem stanovených dovolacích důvodů.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných M. P. a J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k