ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.494.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 494/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2003 dovolání podané obviněným O. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 4 To 467/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 18/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 1 T 18/2002 byl O. Š. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Odsouzen byl podle §241 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání, které projednal jako soud odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem a ve veřejném zasedání dne 13. 9. 2002 usnesením sp. zn. 4 To 467/2002 podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému O. Š. dne 2. 10. 2002, Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích dne 2. 10. 2002 a obhájci JUDr. V. S. dne 30. 9. 2002.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný O. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. J. Š., určeného mu Advokátní komorou podle §18 zák. č. 85/96 Sb. dovolání, jež bylo k poštovní přepravě předáno dne 29. 11. 2002.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že citované rozhodnutí napadá v celém rozsahu. Uložený trest v trvání deseti roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou odmítá, protože odvolací soud se nezabýval všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a dostatečně nepřihlédl k tomu, že obviněný po výkonu předchozího trestu žil řádně a svým chováním a jednáním se nedopustil žádného porušení zákona. Odvolací soud nezhodnotil, že obviněný i přes složitou možnost nalézti si jako Rom zaměstnání, se do pracovní procesu zapojoval. I přes všechny tyto skutečnosti bylo jeho trestné jednání kvalifikováno jako zvlášť závažný trestný čin. Dovolatel považuje použití trestní sazby odnětí svobody za nepřiměřené a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání soudu prvního stupně.
Předseda senátu Okresního soudu v Teplicích, když shledal, že v dovolání není uvedeno paragrafové znění dovolacího důvodu, dospěl k závěru, že dovolání obviněného nesplňuje obsahové náležitosti stanovené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. a postupoval v souladu s §265h odst. 1 tr. ř., a přípisem ze dne 6. 12. 2002 vyzval obhájce JUDr. J. Š., aby odstranil vady dovolání a uložil mu, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy doplnil odkaz na některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Výzva obsahovala též upozornění, že pokud nebudou vady odstraněny ve stanovené lhůtě, bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Obhájce JUDr. J. Š. přijal tento pokyn dne 19. 12. 2002 a dne 7. 1. 2003 předal k poštovní přepravě požadované doplnění dovolání. V jeho obsahu doplnil dle požadavku okresního soudu dovolací důvody tak, že uvedl, že se jedná o důvod dle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Opis dovolání obdrželo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně dne 20. 1. 2003, a dne 11. 2. 2003 Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), bylo doručeno vyjádření, v němž nejvyšší státní zástupce k uvedeným dovolacím důvodům uvedl, že aplikaci ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. při rozhodování o trestu lze považovat za součást hmotně právního posouzení věci. Jak nalézací soud, tak i soud odvolací logicky a srozumitelně vysvětlily, proč toto ustanovení trestního zákona v předmětném případě použily a proti jejich důvodům nic namítá a ztotožňuje se s nimi. Ve světle všech skutečností, které vzal soud do úvahy, (a které nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření znovu zopakoval), považuje námitku dovolatele proti užití ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. za zjevně neodůvodněnou. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že není naplněn, protože obviněnému O. Š. byl uložen trest, který v jeho případě zákon připouští. V závěru státní zástupce vyjádřil názor, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ani řízení mu předcházející netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou mimořádného opravného prostředku, a navrhl, aby dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) byl povinen nejprve zkoumat, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Neshledal nedostatky tohoto druhu, protože dovolání je přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž je rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jak zakotvuje ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. a obviněný je oprávněnou osobou podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
Dovolání obviněného Nejvyšší soud dále zkoumal ve vztahu k jeho obsahu. Podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. vedle obecných náležitostí upravených ustanovením §59 odst. 3 tr. ř. musí být v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Tyto otázky je potřeba zkoumat v souladu s ustanovením §265f odst. 2 tr. ř., které současně stanoví, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvod dovolání, lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Okamžikem, podle kterého se v této trestní věci počítání uvedené dvouměsíční lhůty odvíjí, je den 2. 10. 2002, kdy bylo doručeno rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem obviněnému O. Š., (neboť jde o pozdější doručení než u jeho obhájce, který rozhodnutí obdržel dne 30. 9. 2002). Poslední den této lhůty podle ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. připadá na pondělí dne 2. 12. 2002. Pokud bylo dovolání podáno na poštu dne 29. 11. 2002, bylo podáno včas. Jde však o dovolání, které nesplňuje obsahové náležitosti §265f odst. 1 tr. ř., jak je výše konstatováno, protože v něm není uvedeno, z jakých dovolacích důvodů je předmětné rozhodnutí napadáno. Absenci této obligatorní obsahové náležitosti považuje Nejvyšší soud za rozhodující. Od konkrétně stanoveného dovolacího důvodu se odvíjí rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a způsob rozhodnutí, které lze na jejím podkladě učinit. Dovolací soud musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a případně prolomit jeho právní moc.
Bez uvedení dovolacího důvodu není podané dovolání perfektní a dovolací soud se jím nemůže věcně zabývat.
Zákon na takový případ pamatuje v ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., kde zakotvuje povinnost předsedy senátu soudu prvního stupně, v případě, že dovolání nesplňuje obsahové náležitosti, vyzvat státního zástupce nebo obhájce obviněného, aby vady ve lhůtě dvou týdnů odstranili. Takto je však nutné postupovat v souvislosti s ustanovením §265f odst. 2 tr. ř., protože rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
K tomu je nutné uvést, že lhůta dvou měsíců dle §265e odst. 1 tr. ř. je lhůtou procesní, o jejímž počátku, běhu, skončení a zachování platí ustanovení §60 tr. ř. Stejný charakter má i lhůta dvou týdnů (§265h odst. 1 tr. ř.), která je lhůtou propadnou. Po jejím marném uplynutí doplnění obsahu dovolání již není možné.
Pokud obhájce, který obdržel výzvu předsedy okresního soudu dne 19. 12. 2002, zaslal doplnění dovolání Okresnímu soudu v Teplicích dne 7. 1. 2003, učinil tak až po marném uplynutí lhůty dvou týdnů, která skončila ve smyslu §60 odst. 2 tr. ř. dnem 2. 1. 2003. S ohledem na to, že tato lhůta je lhůtou procesní, po jejím marném uplynutí doplnění obsahu dovolání již není možné. Obhájce byl předsedou senátu okresního soudu upozorněn na možnost odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., pro případ, že nebudou uvedené podmínky splněny. Proto, pokud obhájce JUDr. J. Š. podal doplnění dovolání na poštu až dne 7. 1. 2003, učinil tak po zákonné lhůtě a jeho doplnění nemůže být akceptováno.
Kromě tohoto podstatného nedostatku spočívajícího v marném uplynutí dvoutýdenní lhůty k odstranění vad dovolání dle §265h odst. 1 tr. ř. a který by již sám o sobě byl důvodem k odmítnutí dovolání dle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat i na další významnou skutečnost týkající se posouzení vztahu lhůt podle §265h odst. 1 tr. ř. a §265e odst. 1 tr. ř. a vykazující další nedostatek a pochybení, pro které nelze doplnění dovolání připustit a jako právně relevantní přijmout.
Praxe Nejvyššího soudu (rozhodnutí 6 Tdo 139/2003) se ustálila na tom, že reaguje-li obviněný prostřednictvím svého obhájce na výzvu soudu podle §265h odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě dvou týdnů a odstraní nedostatky náležitostí obsahu původního dovolání, (což jak je již uvedeno výše, v daném případě splněno není) ale současně změní rozsah nebo důvody dovolání nebo je dokonce vůbec poprvé vymezí, je třeba takový úkon považovat za právně irelevantní, učiní-li tak až po uplynutí dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř. Lhůta k odstranění vad totiž není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a dispozicí s ním způsobem v ní zákonem umožněným.
Nebyl-li důvod dovolání podle jeho zákonného označení v dovolání uveden, jde o nesplnění náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., které kromě jiného zakotvuje podmínku, že v dovolání musí být odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. uveden. Dovolatel je proto povinen uvést ve svém podání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením, (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Provést změny podaného dovolání je dovolatel oprávněn pouze v intencích ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. Takové změny však může provést jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty. Případné změny provedené po této lhůtě již jsou právně neúčinné a dovolací soud k nim nemůže přihlížet.
Nejvyšší soud proto musí považovat za opožděnou výzvu předsedou senátu Okresního soudu v Teplicích, učiněnou ve směru k obhájci JUDr. J. Š. k odstranění uvedené vady, pokud k ní bylo přikročeno až dnem 6. 12. 2003. Jak je výše uvedeno, dvouměsíční procesní zákonná lhůta uplynula dnem 2. 12. 2002. Jestliže obhájce obviněného zaslal (bez ohledu na to, že se tak stalo až poté, co mu skončila dvoutýdenní lhůta), dne 7. 1. 2003 doplnění dovolání, stalo se tak zcela marně a procesně nevýznamně.
V případě, že by obhájce obviněného reagoval na výzvu podle §265h odst. 1 tr. ř. ve stanovené lhůtě dvou týdnů, a v tomto doplnění změnil rozsah či důvody dovolání, nebo je poprvé vymezil, bylo by třeba i takový úkon považovat za právně irelevantní, jestliže tak učinil až po uplynutí dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř. Lhůta k odstranění vad není prostředkem k prodloužení lhůty.
Z těchto důvodů dovolací soud nemohl za podklad svého rozhodnutí vzít doplnění dovolání, a musel vycházet z dovolání obsaženého v podání ze dne 29. 11. 2002. To však nesplňuje náležitosti dovolání, ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., jak již bylo shora rozvedeno.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného O. Š. je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová