ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.508.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 508/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. května 2003 v neveřejném zasedání konaném o dovolání obviněného V. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 5 To 497/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 108/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 103 T 108/2001 uznán vinným v bodě 1) pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil společně s L. K. a v bodě 2) sám trestným činem pytláctví podle §178 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 3 T 118/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené V. p. částku 1.964,52 Kč. Naproti tomu byl obviněný V. K. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek v bodě A), v němž by spatřován pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., v bodě B) trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný V. K. a okresní státní zástupce. Krajský soud v Ostravě rozhodující o těchto odvoláních jako odvolací soud, rozsudkem ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 5 To 497/2002 odvolání obviněného V. K. podle §256 tr. ř. zamítl. Z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného V. K. zrušil celý výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu uložil podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 3 T 118/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pobyla podkladu.
Obviněný V. K. prostřednictvím obhájkyně Mgr. K. V. podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, které bylo podáno na poštu dne 11. 2. 2003 a Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově doručeno dne 13. 2. 2003. Obviněný v něm konstatuje, že mimořádný opravný prostředek podává proti celému rozsudku odvolacího soudu s tím, že jsou dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo jím rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž by byly splněny procesní podmínky stanové zákonem pro takové rozhodnutí.
V dovolání uvedl, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že by se dopustil takových jednání, kterými by naplnil znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Od počátku řízení svou vinu popírá. Soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Poukázal na to, že v případě skutku pod bodem 1) posouzeného podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., již v přípravném řízení trval na tom, že poškozený si zranění způsobil sám pádem ze střechy, když v podnapilém stavu sundával anténu. V rámci prováděného dokazování nebylo přihlíženo k tomu, že anténa byla skutečně poškozená a byla i popraskaná střešní krytina. Jeho obhajobu potvrdil spoluobviněný L. K. a svědkyně M. V. a A. S. Svědkové, kteří v přípravním řízení jeho vinu prokazovali, své výpovědi před soudem změnili, což jejich věrohodnost snižuje. Družka poškozeného D. S., nemohla ze svého stanoviště v důsledku špatných výhledových poměrů sledovat místo, kde k činu mělo dojít. Navíc svou výpověď také změnila a před soudem prvního stupně se chovala způsobem svědčícím o jejím neodpovědném postoji. Pochybnosti vyjádřil i ke způsobu, jímž byl zhodnocen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, který nepotvrdil výpověď poškozeného, jak je v napadeném rozhodnutí konstatováno. Naopak znalec připustil pádový mechanizmus jako způsobilý pro vznik poranění. Výpověď samotného poškozeného, vypovídajícího až před soudem, kde odmítl náhradu škody a chtěl vzít trestní oznámení zpět, nepřímo obhajobu obviněného potvrzuje. Ohledně skutku pod bodem 2) rozsudečného výroku, týkajícího se trestného činu pytláctví podle §178 odst. 1 tr. zák., rovněž dovolatel s vinou nesouhlasí. Zmínil výpověď svědka B. dosvědčujícího, že pruty měl složeny. Neztotožnil se se závěrem okresního soudu, když své rozhodnutí opřel o výpovědi svědků K. K. a P. P., protože svědek P. své sdělení měnil a jeho výpověď nemůže být proto považována za pravdivou. Svědek K. nepotvrdil jednoznačně, že by se obviněný činu dopustil. Obviněný v důsledku těchto skutečností vyslovil závěr, že Krajský soud v Ostravě neměl jeho odvolání ve věci zamítnout, ale měl věc po zrušení rozsudku soudu prvního stupně vrátit tomuto zpět k novému projednání a rozhodnutí. Protože se tak nestalo, i přesto, že měl být v obou případech obžaloby zproštěn, podal dovolání i proti uložení souhrnného trestu odnětí svobody a též i ve vztahu k výroku, jímž mu byla uložena povinnost k náhradě škody.
Z těchto, v dovolání popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. 5 To 497/2002 zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný pro oba zmíněné skutky obžaloby zprošťuje. V souvislosti s tím obviněný požaduje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil výroky o uloženém souhrnném trestu a o povinnosti k náhradě škody a poškozenou V. z. p., aby podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě, aby rozsudek krajského soudu zrušil a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v rámci dřívější obhajoby a nevytýká meritornímu rozhodnutí, vyjma tvrzení o své domnělé nevině, žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Zjištění, zda obviněný i jeho bratr L. K. naplnili znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák, věnovaly, podle státního zástupce, soudy náležitou pozornost a vedle svědeckých výpovědí poškozeného J. K., M. V. a A. S., je obhajoba obviněného vyvrácena zejména závěry znaleckého posudku znalce z oboru soudního lékařství, který jednoznačně vyvrátil tvrzení, že by si poškozený mohl způsobit vzniklá zranění pádem ze střechy rodinného domku. Pro takový mechanizmus nebyla poranění na těle poškozeného lokalizována, jak bylo objektivně zjištěno. I ve vztahu k dalšímu skutku, pro který byl obviněný uznán vinným, podle názoru nejvyššího státního zástupce soud náležitě hodnotil opatřené důkazy a dostatečně rozvedl úvahy, kterými byl veden při svém rozhodování. Jestliže soudy obou stupňů uvedené skutky kvalifikovaly způsobem, jak je v rozsudku uvedeno, neshledává v tomto právním posouzení státní zástupce žádná pochybení. Na základě těchto skutečností konstatuje, že napadené meritorní rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil i souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného V. K. je přípustné ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce, tedy oprávněnou osobou dle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Bylo podáno včas a na místě, kde lze toto podání učinit, jak ukládá ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.
Dále bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod a to vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný jako dovolatel uplatnil jednak důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a jednak dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Ve vztahu k prvnímu z uvedených dovolacích důvodů je potřeba konstatovat, že z jeho vymezení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního stupně eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v návaznosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v odvolání není možno namítat vady, které se týkající skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Z této úpravy vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určen k nápravě toliko procesních a právních vad, a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže přezkoumávat skutkový stav věci v celé šíři. Pro nápravu skutkových vad jsou vymezeny další mimořádné opravné prostředky (obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona).
Pro úplnost, s ohledem na obsahové náležitosti dovolání podaného v této trestní věci je potřeba zdůraznit, že z vymezení rozsahu dovolání dle §265 odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že nepostačuje pouhé formální označení některého z důvodů dovolání vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a odkaz na toto zákonné ustanovení. Uplatněnému dovolacímu důvodu musejí odpovídat svým obsahem i konkrétně uplatněné námitky, a taktéž i tvrzené právní názory.
Nejvyšší soud v této trestní věci zjistil, že obviněným V. K. v obsahu dovolání uplatněná argumentace je právě tím případem, kdy je ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedený dovolací důvod pouze formálně použit, aniž by zdůvodnění dovolání s jeho zákonnými hledisky korespondovalo. Obviněný nenamítá v dovolání žádné takové skutečnosti, které by svědčily o nesprávnosti právního posouzení trestného jednání, jímž byl uznán vinným. Napadenému rozhodnutí nevytýká ani žádné jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V rámci svého mimořádného opravného prostředku se zaměřil výhradně na výtky směřující proti špatnému hodnocení důkazů. Rozvádí je do podrobností a teprve na základě svých úvah o tom, že soudy obou stupňů k této své zákonné činnosti přistupovaly neodpovědně a nezákonně, odvíjí nesprávnost rozhodnutí o vině. Všechny dovolatelovy námitky tak směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a to jak pod bodem 1) tak i pod bodem 2) rozsudečného výroku soudu prvního stupně, který byl odvolacím soudem akceptován, a vyjadřují požadavek, aby byl rozhodnutím Nejvyššího soudu změněn. Bylo by již nadbytečným opakováním shora uvedených skutečností, podrobněji reagovat na jednotlivé konkrétní dovolatelovy výhrady. Podle názoru Nejvyššího soudu postačuje pouze konstatovat, že samotná skutková zjištění, i kdyby měla vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, nemohou být Nejvyšším soudem v dovolacím řízení přezkoumána, protože je vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě je rozhodující skutkové zjištění, jak bylo uvedeno v rozsudečném výroku soudu prvního stupně.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že tento důvod naplněn po obsahové (materiální) stránce není, protože v zásadě všechny výhrady, námitky a názory, které obviněný v dovolání uplatnil na tento dovolací důvod nedopadají.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze jako zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až 4 tr. ř. u odvolání. V obou případech se jedná o řízení bez věcného přezkoumání věci. Jde o případy, kdy bylo odvolání zamítnuto proto, že bylo podáno opožděně, neoprávněnou osobou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již před tím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání ve smyslu §253 odst. 3 tr. ř. je odvolací soud oprávněn tehdy, pokud z hlediska svého obsahu nesplňuje zákonné náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §249 tr. ř.
Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění po novele trestního řádu zák. č. 200/2002 Sb.) lze použít tehdy, jestliže byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř. V tomto ohledu tudíž nemůže být důvodem dovolání zamítnutí odvolání pro jeho nedůvodnost ve smyslu §256 tr. ř. Takové rozhodnutí odvolací soud činí až po své přezkumné činnosti zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř. či 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno zmiňovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
V tomto případě by pak dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v ustanovení §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci však obviněný V. K. v rámci svého dovolání neuplatnil jinou argumentaci než nesprávnost v postupu odvolacího soudu, pokud nepřihlížel k jeho výhradám v odvolání uplatněným a odvolání zamítl. Tyto námitky však materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a Nejvyšší soud shledal i ohledně tohoto dovolacího důvodu, že není v souladu se zákonem naplněn.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud k dovolání obviněného V. K. nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející, protože podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová