ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.537.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 537/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2003 dovolání obviněného J. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 13 To 72/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 2 T 313/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 2 T 313/2001, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 11. 2000 po 15.00 hod. v katastru obce R., na louce, na místě zvaném „O.“, okres P. – v., strhl s ramene L. K., loveckou pušku – kulobrok, ČZ U. B., vzor 586-15, ráže 16/7, 65R, a v rozčilení, že jmenovaný krátce předtím s ní zastřelil psa, tuto uchopil za pažbu a udeřil s ní o zem, čímž ji poškodil, zejména přeražením v místě pažby a předpažbí a majiteli zbraně L. K., tím způsobil škodu nejméně 8.285,- Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 8.500,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Tímtéž rozsudkem byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost, aby uhradil poškozenému L. K., škodu ve výši 8.250,- Kč.
Odvolání obviněného J. K., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 13 To 72/2002, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 27. 3. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství Praha - východ, a shodně dne 29. 3. 2002 obviněnému J. K. i jeho obhájkyni, JUDr. V. B.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný J. K. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. V. B. u Okresního soudu Praha - východ dne 29. 5. 2002 dovolání. Dovolání bylo ovšem doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky až dne 7. 5. 2003 (!).
Obviněný J. K. opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s tím, že nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu §257 odst. 1 tr. zák. spočívá v nesprávnosti a neúplnosti předchozích skutkových zjištění, které soud vedly k nesprávnosti právního posouzení skutku po stránce hmotně právní. V řízení nebylo především bezpečně prokázáno, že obviněný předmětnou pušku poškodil úmyslně a navíc se nejednalo o trestný čin, neboť výše škody nebyla bezpečně zjištěna nebo byla přinejmenším sporná.
V petitu svého dovolání proto obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha – východ a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí tomuto okresnímu soudu.
Předsedkyně senátu, resp. samosoudkyně soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu vydala dne 18. 4. 2003 pokyn k doručení opisu dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu a odpovídající poučení nechala zaslat též obhájkyni obviněného.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 1 NZo 387/2003, zaujala názor, že dovolatel sice v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázal na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, konkrétní dovolatelem uplatněné důvody však důvodům předpokládaným citovaným ustanovením trestního řádu neodpovídají. Dovolání se tak neopírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. ve svém podání ze dne 3. 6. 2003 vyslovil nesouhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a na podporu argumentace již obsažené v podaném dovolání připojil znalecký posudek Dr. Ing. J. H. ohledně výše škody údajně způsobené trestným činem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného J. K., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 26. 2. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. K. i jeho tehdejší obhájkyni, JUDr. V. B., doručen dne 29. 3. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu Praha - východ dne 29. 5. 2002, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Dále Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný J. K. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného J. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvního i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je případně až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění, resp. o zákonnosti důkazního řízení před soudy obou stupňů. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud navíc shledal, že skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci a použité právní kvalifikaci odpovídá.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a shledal tudíž, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k