ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.539.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 539/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne května 2003 o dovolání podaném obviněným J. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 3 To 556/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 248/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2002, sp. zn. 3 T 248/99, uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že dne 2. 9. 1999 kolem 18.30 hodin v O. – Z. poté, kdy zazvonil u dveří bytu A. B. a po jejich otevření jmenovaným se dožadoval vydání finanční hotovosti ve výši 1.512,- Kč jako úhrady za jízdu taxíkem z O. do L. n. B., přičemž A. B. mu sdělil, že uvedené finanční prostředky nemá a dveře zabouchl, kdy následně obviněný opětovně u předmětného bytu zazvonil a po otevření dveří J. B. vešel bez vyzvání do předsíně bytu a pod pohrůžkou fyzického napadení požadoval po A. B. vydání finanční hotovosti, načež jmenovaného 2x udeřil pěstí do obličeje, kdy následně ho J. a A. B. vytlačili z bytu, přičemž oběma jmenovaným způsobil drobné oděrky, které si vyžádaly jednorázové ošetření.
Proti tomuto rozsudku podal obhájce obviněného svým jménem odvolání, které Krajský soud v Ostravě projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 7. 2002, sp. zn. 3 To 556/2002, a usnesením podle §253 odst. 1 tr. ř. je zamítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
Z obsahu spisu je zřejmé, že opis usnesení Krajského soudu v Ostravě byl doručen obviněnému J. R. dne 10. 1. 2003, jeho obhájci JUDr. J. S. dne 7. 1. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě rovněž dne 7. 1. 2003.
Dne 6. 3. 2003 podal obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Ostravě „Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 556/2002 – 124“. Dovolatel toto podání, ač v záhlaví a jedenkrát v textu zmínil rozhodnutí soudu druhého stupně (toliko však tím, že v záhlaví je konkretizoval číslem jednacím a dále v textu pouze slovně označil), opřel o argumentaci směřující výhradně proti rozsudku soudu prvního stupně (a to proti jeho výroku o vině i o trestu), jenž považoval za nespravedlivý. Nebylo podle něj pravdou, že by se dožadoval vydání předmětné finanční hotovosti, naopak byl poškozeným k jejímu vyzvednutí vyzván s tím, aby si pro ni přišel do jeho bytu; stejně tak označil za mylné zjištění, že by vešel do bytu bez vyzvání nebo pozvání, a zejména, že by někomu hrozil fyzickým napadením, když tato skutečnost nebyla prokázána. Uvedl, že se necítí být vinen trestnými činy porušování domovní svobody a loupeže, naopak on je ve věci poškozenou osobou. Závěrem navrhl, aby jej dovolací soud zprostil obžaloby v celém rozsahu, eventuelně aby rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Podle referátu založeného na č. l. 132 spisu (ze dne 10. 3. 2003) vyzvala předsedkyně senátu soudu prvního stupně obviněného a jeho obhájce v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř., aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy odstranili vadu dovolání /doplnili odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá/, a upozornila je, že pokud tato vada nebude odstraněna ve stanovené lhůtě, bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (přípis tohoto obsahu, jak je zřejmé z tzv. dodejek připojených k uvedenému č. l. spisu, obdržel obviněný dne 26. 3. 2003 a jeho obhájce dne 20. 3. 2003).
Dne 2. 4. 2003 učinil obhájce obviněného na poště podání, jehož obsahem bylo „Doplnění dovolání dle §265f/1 tr. řádu“ a které adresoval Okresnímu soudu v Ostravě, jemuž došlo dne 3. 4. 2003. Doplnil jím první podání ze dne 6. 3. 2003 zejména o (nepřesné) vymezení důvodů dovolání ustanoveními „§265 odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu“, aniž však uvedl, zda brojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutků či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a v čem konkrétně spatřuje jejich naplnění, stejně jako nespecifikoval žádné okolnosti, které by zakládaly druhý jmenovaný dovolací důvod mající vztah k rozhodnutí soudu druhého stupně, když veškeré námitky uplatněné v tomto podání výslovně zaměřil pouze vůči rozhodnutí soudu prvního stupně (rozhodnutí soudu druhého stupně již nezmínil vůbec). Tyto námitky byly navíc obdobného charakteru jako výhrady, které uvedl již ve svém prvním podání; podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by se dopustil předmětných trestných činů, a proto by měl být obžaloby zproštěn.
Jak vyplývá z referátu na č. l. 136 spisu, předsedkyně senátu soudu prvního stupně zaslala v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání včetně jeho doplňku s upozorněním, že se může k dovolání obviněného vyjádřit a souhlasit s projednáním věci v neveřejném zasedání, Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, kam bylo doručeno dne 14. 4. 2003.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k oběma podáním vyjádřil dne 6. 5. 2003. K prvnímu podání uvedl, že v něm chybí označení dovolacího důvodu jakožto elementární náležitost, a proto pokud ke specifikaci důvodu dovolání doplňkem ze dne 2. 4. 2003 došlo až po skončení dvouměsíční lhůty (což z dostupných dokladů není schopen posoudit), pak by k druhému podání nebylo možno přihlížet, neboť manipulace s důvody dovolání je možná pouze v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265f odst. 2 tr. ř.). Rovněž druhé podání vykazuje závažné nedostatky, neboť jednak je učinil obhájce svým jménem, nikoliv jménem obviněného (jak plyne i z jeho formulace), dále v něm jako napadené rozhodnutí označil toliko rozsudek soudu prvního stupně, a konečně nepodložil argumentačně v něm uvedené důvody dovolání, když jen volnou formou popsal svůj názor na výsledek trestního řízení a nehovořil ani o vadách v právním hodnocení skutku či jiném hmotně právním hodnocení, ani o vadách, jež by vyhovovaly definici dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle názoru státního zástupce takové nedostatky diskvalifikují podaný mimořádný opravný prostředek do té míry, že o něm nelze vůbec věcně rozhodovat, a proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí dovolací soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Z výše uvedeného textu je zřejmé, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně respektovala ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., vyzvala obviněného i jeho obhájce k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů a upozornila je na možnost odmítnutí dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu. Na uvedenou výzvu obviněný prostřednictvím svého obhájce reagoval způsobem, jak výše uvedeno.
Nejvyšší soud však přesto dospěl k závěru, že v posuzovaném případě dovolání podané obviněným J. R. nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Především je třeba uvést, že náležitosti obsahu dovolání jsou trestním řádem upraveny v ustanovení §265f. Podle odstavce prvního citovaného ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3, resp. odst. 4 po novele provedené zákonem č. 226/2002 Sb.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá. V odstavci druhém tohoto ustanovení je pak zakotveno, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Lhůtu a místo podání dovolání upravuje ustanovení §265e tr. ř. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 4 citovaného ustanovení navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Navrácení lhůty k podání dovolání zákon vylučuje vzhledem k tomu, že jde o mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat. Navíc dvouměsíční lhůta k podání dovolání je velmi dlouhá a jako taková dostatečná nejen k tomu, aby osoby oprávněné zvážily své rozhodnutí podat dovolání, ale poskytuje i potřebný časový prostor pro nutnou součinnost obhájce a obviněného a vlastní vypracování dovolání; dovolatel je přitom povinen uvést ve svém dovolání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Těžiště odůvodnění podaného dovolání lze spatřovat v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci. Provést změny podaného dovolání je dovolatel oprávněn v intencích ustanovení §265f odst. 2 tr. ř.; rozsah (který se týká toho, kolik výroků a v kterých směrech dovolatel napadá, resp. zda napadá určitý výrok celý nebo jen jeho část) může zúžit nebo rozšířit, stávající důvod dovolání nebo některý z nich je oprávněn nahradit jiným důvodem nebo doplnit dovolání novým, dosud neuvedeným důvodem.
Jestliže obviněný J. R. podal své dovolání, resp. učinil první podání ve věci o obsahu výše specifikovaném dne 6. 3. 2003 (tj. čtyři dny před uplynutím jeho dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř.) a toto doplnil až dne 2. 4. 2003 (tj. po uplynutí lhůty dvou měsíců, která mu skončila dnem 10. 3. 2003), nelze (s ohledem na shora uvedený výklad) než konstatovat, že ve lhůtě pro podání dovolání neoznačil dovolací důvod, jak má na mysli ustanovení §265f tr. ř. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku totiž ve lhůtě pro jeho podání nejenže žádný z důvodů dovolání výslovně neuvedl, a to ani odkazem na zákonné ustanovení, ani jeho slovní formulací, ale ani z jeho obsahu ve smyslu §59 odst. 1, věty první, tr. ř. nebylo možno dovodit, který ze zákonem vymezených dovolacích důvodů měly jeho námitky naplňovat.
Za této situace svým druhým podáním ze dne 2. 4. 2003, jímž sice včas reagoval na výzvu předsedkyně senátu soudu prvního stupně k odstranění vad původního podání, avšak které učinil po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, pak tyto vady již nemohl v žádném případě odstranit, neboť by tak došlo nepochybně ke změně důvodů dovolání, resp. v dané věci jejich vůbec prvnímu vymezení. Podle názoru Nejvyššího soudu totiž i v případě, že by obviněný a jeho obhájce reagovali na výzvu podle §265h odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě dvou týdnů odstranili nedostatky náležitostí původního dovolání, jak v posuzované věci učinili, je takový jejich úkon právně irelevantní, pokud k odstranění vad nedošlo v dvouměsíční lhůtě pro podání dovolání (§265e odst. 1 tr. ř.), neboť o lhůtu dvou týdnů nelze dvouměsíční lhůtu k podání dovolání prodlužovat.
Lhůta dvou týdnů je zákonem (§265h odst. 1 tr. ř.) určena k odstranění vad dovolání, jež mělo takové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. a potažmo §59 odst. 4 tr. ř., které bylo možno zjistit alespoň z jeho obsahu ve smyslu §59 odst. 1, věty první, tr. ř. Během této lhůty, nespadá-li do lhůty dvou měsíců k podání dovolání (§265e odst. 1 tr. ř.), lze odstraňovat jen takové vady náležitostí podaného dovolání, jimiž se současně nemění, případně nerozšiřuje, či dokonce poprvé nevymezuje rozsah a důvody dovolání. K takovým dispozicím s podáním slouží v případě dovolání (s ohledem na ustanovení §265f odst. 2 tr. ř.) výlučně uvedená dvouměsíční lhůta. Odstranění vad dovolání mimo tuto lhůtu je tudíž nutno chápat zásadně vždy ve vztahu k v ní již uplatněnému a nezměnitelnému rozsahu a důvodům, na něž jako obligatorní náležitosti dovolání lze usuzovat alespoň z obsahu původního podání.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. R. je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Toto své rozhodnutí přitom učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a