ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.555.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 555/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2003 dovolání obviněných V. Y. a I. Y. podaná oběma obviněnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 8 To 146/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného V. Y. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t á .
Dovolání obviněného I. Y. se podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu
o d m í t á jako podané opožděně.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 3 T 2/2001, byli obvinění V. Y. a I. Y. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že v noci z 12. na 13. dubna 1999 kolem 00.30 hod. odvezli poškozené M. P. a A. K., do zalesněného prostranství v P. mezi obcemi Ř., T. a S., kde je zastřelili z dosud neztotožněných zbraní ráže 7.65 mm a ráže 22 LR, přičemž poškozený M. P. byl zasažen střelnými ranami třikrát do hlavy a pětkrát do horní poloviny těla, A. K. byl zasažen osmi střelnými ranami do hlavy a třemi do horní poloviny těla, přičemž poškození na místě zemřeli a jejich smrt by nebylo možno odvrátit ani lékařskou pomocí.
Za uvedený trestný čin byli oba obvinění odsouzeni podle §219 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnným trestům odnětí svobody v trvání patnácti let každý, pro jejichž výkon byli oba podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl ohledně obou obviněných zrušen výrok o trestu v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 7 To 156/01, jakož i všechny výroky na tento zrušený výrok o trestu obsahově navazující. Dále byl oběma obviněným podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně podali obvinění V. Y. a I. Y. odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 8 To 146/02, podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, byl opis usnesení odvolacího soudu doručen dne 13. 1. 2003 Městskému státnímu zastupitelství v Praze, obviněnému V. Y., obviněnému I. Y. a jeho tehdejší obhájkyni JUDr. B. B., a dne 14. 1. 2003 byl opis tohoto rozhodnutí doručen obhájci obviněného V. Y. Mgr. J. Z.
Dne 12. 3. 2003 podal obviněný V. Y. prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. Z. u Městského soudu v Praze dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného nesplňovalo všechny náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu doručil dne 3. 4. 2003 obhájci obviněného výzvu, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Dne 10. 4. 2003 obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Městského soudu v Praze podání označené jako oprava dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 9. 5. 2003.
Dovolatel V. Y. výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Vyslovil přesvědčení, že Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím věc nesprávně právně posoudil, a to z hlediska zákonnosti pořízení stěžejních důkazů, které podle soudů obou stupňů ve věci rozhodujících svědčily o vině dovolatele. Odvolací soud navíc rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného V. Y., ačkoliv byl dán výše uvedený důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný V. Y. v této souvislosti zejména namítl, že závěry o jeho údajné vině stíhanou trestnou činností byly založeny především na důkazu, který byl pořízen v rozporu s ustanoveními §88 a násl. tr. řádu, a jako takový byl procesně zcela nepoužitelný.
V petitu svého dovolání proto obviněný V. Y. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ohledně něho usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal také obviněný I. Y., a toto dovolání doručil prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. N. dne 28. 3. 2003 Městskému soudu v Praze. Obviněný I. Y. poukázal na to, že kvůli problémům s komunikací se svojí tehdejší obhájkyní sám podal již dříve, v dvouměsíční lhůtě, dovolání u Nejvyššího soudu a současně z těchto důvodů požádal Nejvyšší soud o prodloužení lhůty k podání mimořádného opravného prostředku.
Své dovolání obviněný I. Y. opřel o dovolací důvod zakotvený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se trestného činu vraždy, jímž byl uznán vinným, nedopustil a soudy obou stupňů tudíž skutek nesprávně posoudily.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze (a patrně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně) zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze , aby věc znovu projednal a podle §226 písm. c) tr. řádu obviněného I. Y. zprostil obžaloby pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil dne 3. 4. 2003 v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu nejvyššímu státnímu zastupitelství opisy obou dovolání s upozorněním, že se může k dovoláním písemně vyjádřit a souhlasit s jejich či s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 1 NZo 324/2003, zaujala stanovisko, že obviněný může podat dovolání jedině v propadné dvouměsíční lhůtě a výhradně prostřednictvím svého obhájce. K podání zaslanému Nejvyššímu soudu samotným obviněným I. Y., byť označenému jako dovolání, proto nelze přihlížet, zatímco dovolání podané obhájcem JUDr. M. N. bylo podáno opožděně. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl a zároveň vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolání obviněného V. Y., státní zástupkyně vyslovila názor, že argumenty použité v písemném odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu, přičemž obviněný navíc toliko opakuje námitky, které již uvedl v řádném opravném prostředku. Za tohoto stavu věci bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. řádu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. Y. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování obou podaných dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání jak obviněného V. Y., tak obviněného I. Y. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť obě dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky obou obviněných, směřující proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout (§265e odst. 3 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obou obviněných bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 27. 11. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 13. 1. 2003 jak obviněnému V. Y., tak obviněnému I. Y. i jeho tehdejší obhájkyni JUDr. B. B., a dne 14. 1. 2003 byl opis tohoto rozhodnutí doručen obhájci obviněného V. Y. Mgr. J. Z. Obviněný V. Y. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce u Městského soudu v Praze dne 12. 3. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta a místo k podání dovolání byly u tohoto obviněného ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu dodrženy.
Jiná je procesní situace u obviněného I. Y. Podání samotného obviněného, adresované Nejvyššímu soudu České republiky, nemohlo být s ohledem na naprosto jednoznačnou dikci ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. řádu účinné, přičemž podle §265d odst. 2 věta druhá před středníkem tr. řádu se podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, za dovolání nepovažuje, byť bylo takto označeno.
Dovolání obviněného I. Y., z tohoto pohledu řádně již podané prostřednictvím obhájce, advokáta JUDr. M. N., pak bylo podáno u Městského soudu v Praze až 28. 3. 2003, tedy po uplynutí propadné dvouměsíční lhůty, což ostatně ani sám dovolatel nijak nezpochybňuje. Poukazuje však na to, že ve svém podání, adresovaném Nejvyššímu soudu, požádal o prodloužení lhůty, resp. o navrácení lhůty k dovolání a současně vysvětlil závažné důvody, které ho k této žádosti vedou.
Z ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu zřetelně plyne, že dvouměsíční propadnou lhůtu prodloužit nelze, přičemž ustanovení §265e odst. 4 tr. řádu zcela nekompromisně stanoví, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon v tomto ohledu nezná žádné výjimky, proto nelze vzít k žádnému důvodu zmeškání lhůty zřetel a navrátit jí nelze.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. Y. jako podané opožděně podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl, aniž se mohl trestní věcí tohoto obviněného dále zabývat (srov. §265i odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. řádu), přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Ohledně obviněného V. Y. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání tohoto obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný V. Y. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného V. Y. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvního i druhého stupně, resp. uplatňuje zásadní výhrady proti zákonnosti pořízení stěžejních důkazů, na podkladě kterých soudy k těmto skutkovým závěrům dospěly, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění, resp. o zákonnosti důkazního řízení před soudy obou stupňů. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud navíc shledal, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci a použité právní kvalifikaci odpovídá.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. Y., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a shledal tudíž, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky v předmětné věci tudíž také ohledně obviněného V. Y. postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu jeho dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4, odst. 5 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k