ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.567.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 567/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2003 dovolání obviněného J. S., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 10 To 290/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 373/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 2 T 373/2001, uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Zároveň okresní soud podle §35 odst. 4 tr. zák. zrušil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 2 T 175/2001; správně měl ovšem podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. zrušit tento rozsudek toliko ve výroku o trestu a zrušit i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let a bylo rozhodnuto o náhradě škody.
K odvolání obviněného J. S., podanému proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 10 To 290/2002, podle §258 odst. 1 písm. d), e). f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, znovu ve věci rozhodl, souhrnný trest odnětí svobody, uložený soudem prvního stupně, o půl roku snížil, napravil shora uvedené pochybení a pozměnil výrok o náhradě škody.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 18. 12. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Nymburce, dne 24. 2. 2003 obviněnému J. S. a dne 19. 12. 2002 jeho obhájkyni, JUDr. L. Š.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný J. S. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. L. Š. u Okresního soudu v Nymburce dne 3. 3. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky až dne 14. 5. 2003.
Obviněný J. S. opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského trestního řádu, s tím, že v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku popsal dosavadní průběh trestního řízení, uvedl, že trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let se mu zdá nepřiměřeně tvrdým, stejně jako výměra uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a poukázal na příznivou změnu svých osobních poměrů, prakticky vylučující nebezpečí další recidivy.
V petitu svého dovolání proto obviněný J. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, a aby věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Předseda senátu, resp. samosoudce soudu prvního stupně v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu vydal dne 12. 3. 2003 pokyn k doručení opisu dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu a odpovídající poučení nechal zaslat téhož dne také obviněnému a jeho obhájkyni.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 1 NZo 260/2003, zaujal názor, že podané dovolání trpí tolika vadami, že je nelze věcně přezkoumat. Především se opírá o ustanovení občanského soudního řádu, což je norma, kterou nelze v trestním řízení aplikovat, navíc postrádá téměř všechny náležitosti a požadavky, zakotvené ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu.
Státní zástupce proto pro případ, že nebudou uvedené vady zhojeny, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. S. podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítl a aby toto, případně jiné rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl byl obviněný J. S. uznán vinným, resp. byl potvrzen výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně a obviněnému byl uložen trest.
Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 26. 11. 2002, přičemž opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému J. S. doručen dne 24. 2. 2003, a jeho tehdejší obhájkyni, JUDr. L. Š., dne 19. 12. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu v Nymburce dne 3. 3. 2002, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud České republiky ovšem současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V tomto ohledu nutno zcela přisvědčit stanovisku státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že z těchto esenciálních, podstatných, navíc obligatorních a nenahraditelných náležitostí podané dovolání obsahuje toliko výslovné označení, proti kterému rozhodnutí směřuje, a snad ještě návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Z odůvodnění dovolání obviněného J. S. však již není vůbec patrno, který konkrétní výrok tohoto rozhodnutí, v jakém rozsahu a zejména z jakých konkrétních zákonných dovolacích důvodů obviněný napadá, včetně velice důležitého odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Předseda senátu, resp. samosoudce soudu prvního stupně byl za tohoto stavu věci povinen ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu vyzvat obviněného prostřednictvím jeho obhájce, aby vadu ve lhůtě dvou týdnů, kterou soud zároveň v takových případech stanoví, odstranil, při současném upozornění, že jinak bude podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnuto. Toto opomenutí je ovšem v současném stadiu řízení již neodstranitelné a nenapravitelné, neboť rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze podle §265f odst. 2 tr. řádu zásadně měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání a tato propadná dvouměsíční lhůta v mezidobí uplynula.
Pro úplnost třeba poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek v trestním řízení se stalo součástí právního řádu České republiky na základě novely trestního řádu, realizované s účinností od 1. ledna 2002 zákonem č. 265/2001 Sb. a otázky související s uplatněním tohoto institutu jsou upraveny výhradně v hlavě sedmnácté trestního řádu, konkrétně ustanoveními §265a až §265s tr. řádu. Aplikace jakéhokoliv jiného procesního předpisu, kupř. občanského soudního řádu, tudíž nepřichází v úvahu. I v tomto směru se tak Nejvyšší soud České republiky ztotožnil s námitkou státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání obviněného J. S. nesplňuje zákonné náležitosti obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku a dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu z těchto důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) odmítl. Nejvyšší soud České republiky učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k