ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.585.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 585/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2003 dovolání obviněného M. F., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 1 To 93/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/96, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. F. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 34 T 4/96, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozování živnosti silniční motorová doprava na dobu čtyř roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. F. odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 1 To 93/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 14. 10. 2002 tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. J. B., a dne 15. 10. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě. Obviněnému M. F. bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno do vlastních rukou až dne 20. 3. 2003 (viz číslo listu 1164 spisu; dne 14. 10. 2002 převzala opis usnesení odvolacího soudu pouze manželka obviněného).
Dne 16. 12. 2002 podal obviněný M. F. prostřednictvím svého nově zvoleného obhájce, JUDr. J. K., u Krajského soudu v Ostravě dovolání, kterým napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 34 T 4/96, ve výroku o vině i trestu. V odůvodnění svého podání dovolatel namítl, že nalézací soud porušil ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, když nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, přičemž v uvedeném směru obviněný uvedl, že se trestné činnosti nedopustil a rozvedl argumenty na podporu svých tvrzení. Dále zpochybnil způsob hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, který podle jeho mínění dovodil vinu pouze z odvozených důkazů, které netvoří souhrnnou logickou a uzavřenou soustavu důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících a rovněž se pozastavil nad způsobem hodnocení výpovědi manželky obviněného, J. F.; takto podle jeho názoru došlo ze strany soudu k porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání bylo se spisovým materiálem doručeno Nejvyššímu soudu České republiky dne 27. 2. 2003. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, dovolací soud přípisem ze dne 11. 3. 2003 vrátil spis soudu prvního stupně za účelem dodržení postupu ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu. Předseda senátu soudu prvého stupně pak ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu doručil dne 27. 3. 2003 obviněnému i jeho obhájci výzvu, aby vady dovolání odstranili ve lhůtě dvou týdnů, s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Dne 11. 4. 2003 bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě podání obviněného učiněné prostřednictvím jeho obhájce označené jako odstranění vad podání. Dovolatel zde uvedl, že dovolání směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci a jako důvod dovolání uvedl ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž odkázal na odůvodnění obsažené v podání ze dne 16. 12. 2002. V petitu navrhl zrušit rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí. Podání bylo zasláno prostřednictvím pošty, která je přijala k přepravě dne 10. 4. 2003, jak vyplývá z podacího razítka na obálce (číslo listu 1270 spisu). Dovolání bylo se spisovým materiálem opětovně předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 19. 5. 2003.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil dne 3. 2. 2003 a 17. 4. 2003 ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání včetně jeho doplnění Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svých písemných podáních ze dne 10. 2. 2003 a 14. 5. 2003, sp. zn. 1 NZo 129/2003, navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť jej dovolatel zaměřil výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání předně zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného M. F. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 30. 9. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. J. B., dne 14. 10. 2002 a obviněnému M. F. dne 20. 3. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 16. 12. 2002 u Krajského soudu v Ostravě, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného M. F. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti dovolací soud zjistil, že obviněný odstranil vady svého podání ze dne 16. 12. 2002 přípisem ze dne 9. 4. 2003, podaným na poštu dne 10. 4. 2003 a doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 11. 4. 2003. Vzhledem k tomu, že dvoutýdenní lhůta podle §265h odst. 1 tr. řádu pro odstranění vad dovolání se počítá od doručení výzvy dovolateli, ke kterému došlo dne 27. 3. 2003, a s ohledem na fakt, že ve smyslu §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů začíná běžet vždy dnem, kdy se stala událost, která určuje počátek lhůty a končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty, dvoutýdenní lhůta k odstranění vad dovolání uplynula dne 10. 4. 2003, tj. v den, kdy podání obviněného M. F. bylo podáno k poštovní přepravě. Z tohoto důvodu považuje Nejvyšší soud podání obviněného ze dne 9. 4. 2003, označené jako odstranění vad podání, vzhledem k jeho obsahu za doplnění dovolání obviněného ze dne 16. 12. 2002, v souvislosti s čímž mohl konstatovat, že dovolání obviněného správně napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, učiněné ve věci samé.
Nejvyšší soud České republiky dále posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný M. F. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z tohoto důvodu je určeno pouze k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného M. F. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výlučně vůči hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu prvého stupně, a potažmo proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu.
V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice namítl jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání (byť ve svém podání necitoval konkrétní zákonné ustanovení), avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného M. F., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky proto v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného M. F. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k