Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.07.2003, sp. zn. 6 Tdo 632/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.632.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.632.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 632/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2003 dovolání obviněného H. S., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 9 To 104/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 73/2001, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného H. S. odmítá . Odůvodnění: Obviněný H. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 2 T 73/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., přičemž podle §37 tr. zák. soud upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Břeclavi č. j. 1 T 375/2000-263 ze dne 6. 12. 2000 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 21/2001-307 ze dne 13. 2. 2001 a dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud obviněnému uložil trest propadnutí věci. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byly poškozené Č. d., s. o., P., Nábř. L. S., odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle tzv. dodejky a doručenek, založených v trestním spisu, byl shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně doručen obviněnému H. S. dne 30. 1. 2002, jeho obhájkyni, JUDr. I. S., dne 29. 1. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 29. 1. 2002. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu dne 10. 1. 2002 (§139 odst. 1 písm. b) aa), odst. 2 tr. řádu). Z podnětu odvolání poškozených Č. d., s. o., Nábř. L. S., P., Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 9 To 104/2002, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody, jímž byly poškozené Č. d., s. o., podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že již odsouzeným H. S., Z. Ž., J. Š., R. D., J. U. a L. S. uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost, aby uhradili poškozeným Č. d., s. o., Nábř. L. S., P., škodu ve výši: H. S. 24.900,- Kč, H. S. a Z. Ž. společně a nerozdílně 8.800,- Kč, J. Š. 30.000,- Kč, R. D. 5.000,- Kč, J. U. 3.500,- Kč, L. S. 22.500,- Kč, H. S. a R. D. společně a nerozdílně 19.720,- Kč, J. U. a Z. Ž.společně a nerozdílně 3.000,- Kč, L. S. a J. Š. společně a nerozdílně 840,- Kč, přičemž jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému H. S. dne 17. 2. 2003, jeho obhájkyni, JUDr. I. S., dne 12. 2. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 12. 2. 2003. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný H. S. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. S. dne 3. 4. 2003 u Okresního soudu v Břeclavi dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 21. 5. 2003. Obviněný H. S. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem výrok o náhradě škody z rozsudku odvolacího soudu a své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, byť z obsahu dovolání je patrno, že měl na mysli dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť námitka dovolatele se týká údajně neúplného výroku o náhradě škody napadeného rozhodnutí. V odůvodnění dovolání dovolatel namítl, že mu krajský soud uložil kromě uhrazení škody společně a nerozdílně s ostatními odsouzenými ještě povinnost zaplatit částku 24.900,- Kč, jejíž výši soud toliko převzal z odvolání poškozeného, aniž by v uvedeném ohledu prováděl další dokazování nebo opakoval dokazování těmi důkazy, jež byly provedeny před soudem prvního stupně, přičemž poškozený uplatněný nárok ani řádně nedoložil všemi potřebnými doklady, které by osvědčovaly nabytí odcizených věcí do vlastnictví poškozeného. Výrok o náhradě škody tak nemá oporu v provedeném dokazování, je neúplný a rozhodnutím došlo podle názoru dovolatele k porušení článku 36 Listiny základních práv a svobod. V petitu svého dovolání obviněný H. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a v tomto směru vyslovil souhlas s vydáním rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 18. 4. 2003 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 1 NZo 374/2003, jež bylo doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi dne 7. 5. 2003, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že námitky dovolatele, týkající se neúplnosti rozsudečného výroku o náhradě škody ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, obsahově nepokrývají tento dovolací důvod, neboť dovolatel poukazuje na důkazní nepodloženost výroku o náhradě škody, nikoliv na jeho formální neúplnost odporující požadavkům §121 písm. a) tr. řádu a §228 odst. 2 tr. řádu. Navrhla proto, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak bylo učiněno podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného H. S. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí ve věci samé, učiněné soudem druhého stupně, a to rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného H. S. bylo pravomocně skončeno ve výroku o náhradě škody rozhodnutím odvolacího soudu dne 17. 5. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému H. S. dne 17. 2. 2003 a jeho obhájkyni, JUDr. I. S. dne 12. 2. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu v Břeclavi dne 3. 4. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného H. S. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že se dovolatel dopustil formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvedl §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ačkoliv z obsahu podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Třeba totiž připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uveden pod ustanovením §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Dovolací soud přesto dále zkoumal, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Pokud obviněný H. S. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, je třeba uvést, že tento důvod lze aplikovat, pokud v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který tak v rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím je takový výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona měl soud tento výrok do výrokové části pojmout. Neúplnost výroku rozhodnutí pak spočívá v absenci či neúplnosti náležitostí výrokové části rozsudku a jeho jednotlivých výroků, uvedených zejména v ustanoveních §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. řádu nebo výrokové části usnesení uvedené v §134 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Pod tento dovolací důvod však nespadá absence či neúplnost odůvodnění rozhodnutí, třebaže popřípadě činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. S ohledem na shora rozvedené skutečnosti tedy dovolání obviněného nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neúplnost výroku o náhradě škody spatřuje pouze ve skutečnosti, že napadený výrok nemá oporu v dokazování, nikterak však nezpochybňuje neúplnost náležitostí výroku o náhradě škody vymezených zejména v ustanovení §228 odst. 2 tr. řádu; jeho námitky tak směřují toliko proti důkazní nepodloženosti výroku o náhradě škody, nikoliv proti formální neúplnosti napadeného výroku. Nejvyšší soud České republiky tudíž po posouzení dovolání obviněného shledal, že výrok o náhradě škody rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá náležitostem ustanovení §228 odst. 1, odst. 2 tr. řádu, přičemž dovolací soud dodává, že samotnou skutečností, že odvolací soud při stanovení povinnosti k náhradě škody poškozenému podle názoru obviněného pochybil při dokazování, nelze podmiňovat aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť důkazní nepodloženost není podmínkou přezkumu výroku o náhradě škody ze stany dovolacího soudu. Nejvyšší soud je totiž povinen vycházet ze zjištění soudu prvého, popřípadě druhého stupně a v návaznosti na tato zjištění následně hodnotit existenci či úplnost určitého výroku napadeného rozhodnutí při zvážení příslušných ustanovení trestního řádu. V otázce případných skutkových vad je pak nutno odkázat na další mimořádné opravné prostředky určené zákonem k nápravě vadného postupu řízení či rozhodnutí. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku napadeného rozhodnutí, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o absenci důkazů pro stanovení povinnosti obviněného k náhradě škody. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného H. S., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného H. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl přitom dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 24. července 2003 Předseda senátu : JUDr. Zdeněk S o v á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/24/2003
Spisová značka:6 Tdo 632/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.632.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19