ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.635.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 635/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2003 o dovolání obviněného L. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 To 217/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 29 T 14/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. J. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 29 T 14/2001, byl obviněný L. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, za který byl podle §250 odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný tento rozsudek napadl odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 To 217/2002, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 To 217/2002, podal obviněný L. J. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. P. podáním ze dne 2. 4. 2003 dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 4. 4. 2003.
Dovolání obviněného se výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívá podle dovolatele v tom, že soudy obou stupňů v rozporu se zákonem posoudily skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Na podporu svého názoru v obsáhlém odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku rozvedl důkazní situaci v dané trestní věci, poukázal na domnělé vady dokazování, brojil proti způsobu hodnocení důkazů nalézacím soudem a podal vlastní interpretaci provedených důkazů. Argumentaci svého dovolání soustředil výlučně proti skutkovým zjištěním, upozornil na rozpory a protichůdná tvrzení ve výpovědích svědků a vyslovil názor, že vina mu nebyla provedeným dokazováním jednoznačně prokázána. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) postupoval ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu a napadená rozhodnutí zrušil a podle ustanovení §265l odst. 1 tr. řádu příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, ve svém vyjádření učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Dovolatelem uváděné výhrady nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí).
Z vymezení důvodu dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. řádu), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění, což právě obviněný v podaném dovolání činí. Jestliže v úvodu svého mimořádného opravného prostředku dokonce výslovně uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, což pak mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku, a dále pak předložil svou verzi předmětného skutkového děje a dovodil, že provedeným dokazováním mu vina nebyla jednoznačně prokázána, vznáší výhrady výlučně proti skutkovým okolnostem, které na daný dovolací důvod nedopadají. Tvrzením, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn, s upozorněním na značné rozpory a protichůdná tvrzení ve výpovědích svědků slyšených v rámci provedeného trestního řízení, nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkového zjištění a správnosti hodnocení důkazů. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. J. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 To 217/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 29 T 14/2001, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Bláha
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová