ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.644.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 644/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2003 dovolání, která podali obviněný Ing. arch. L. N. a nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Ing. I. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 3 To 160/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 267/96, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se podaná dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 12 T 267/96, byl obviněný Ing. arch. L. N. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění před novelou provedenou zák. č. 253/1997 Sb., protože jako likvidátor státního podniku P.-S. o. d. O., v likvidaci, s tehdejším sídlem O., povinný dle zákona řádně spravovat národní majetek a pohledávky státu, dne 20. 5. 1994 v P. na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR uzavřel písemně dvě smlouvy, a to smlouvu o převzetí dluhu a smlouvu o snížení pohledávky, s K. K. majitelem firmy B., s. r. o., ačkoliv tento jako majitel firmy B., s. r. o., již dne 2. 8. 1993 převzal závazek firmy K., s. r. o., O., k zaplacení smluvní kupní ceny ve výši 80,1 mil. Kč, vyplývající ze smlouvy o prodeji podniku, uzavřené mezi P. - S. o. d. O., v likvidaci, a firmou K., s. r. o., O., dne 10. 5. 1993, a na ni navazující smlouvy o prodeji podniku, uzavřené mezi firmou K., s. r. o., O., a firmou B., s. r. o., dne 12. 5. 1993, jejichž předmětem byl O. d. P. O., odštěpný závod 06, čímž v rozporu s povinnostmi plynoucími obžalovanému z funkce likvidátora přistoupil na změnu ujednání o výši kupní ceny podniku ve prospěch dlužníka - firmy B., s. r. o., majitele K. K., a způsobil tak státnímu podniku P. – S. o. d. O., v likvidaci, škodu ve výši 47.027.661,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. arch. L. N. odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák., ve znění před novelou provedenou zák. č. 253/1997 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu čtyři roky. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora na dobu osmi roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P.- S. o. d. O., státní podnik v likvidaci, se sídlem O., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný Ing. I. R. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 10. 4. 1996, sp. zn. 4 KZv 100/95, v případě skutku uvedeného pod bodem 2), který kvalifikovala jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., že jako vrchní ředitel sekce vnitřního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR odpovědný za zabezpečování zakladatelské funkce Ministerstva průmyslu a obchodu ČR vůči státním obchodním podnikům, za výkon kontroly věcného průběhu likvidace státních podniků a za privatizaci státních podniků, v měsících dubnu a květnu 1994 v P. odsouhlasil a prosadil, aby bez právního důvodu byla ve prospěch K. K. jako výlučného majitele firmy B., s. r. o., O., snížena pohledávka věřitele, tj. státního podniku P. – S. o. d. O., v likvidaci, z titulu smlouvy o prodeji části podniku, tj. odštěpného závodu 06 O. (nyní OD B.) uzavřené dne 10. 5. 1993 mezi prodávajícím s. p. P.-S. o. d. O., v likvidaci, a kupující firmou K., s. r. o., O., načež na základě jeho pokynu a doporučení nově ustanovený likvidátor Ing. arch. L. N. uzavřel dne 20. 5. 1994 na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR s K. K. písemnou dohodu, kterou bylo neodůvodněně změněno ujednání o kupní ceně prodávaného státního majetku stanovené smlouvou ze dne 10. 5. 1993 částkou 80,1 mil. Kč a dalších závazcích ve prospěch dlužníka K. K., jemuž tak opatřil prospěch ve výši 50.530.461,- Kč a v uvedené výši způsobil svým jednáním škodu státnímu podniku P. – S. o. d. O., v likvidaci, snížením pohledávky českého státu.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný Ing. arch. L. N. a v neprospěch obviněného Ing. I. R. krajský státní zástupce v Ostravě.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 3 To 160/2002, byl z podnětu odvolání obviněného Ing. arch. L. N. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. u tohoto obviněného zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 12 T 267/96. Podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného Ing. arch. L. N. podle §255 odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora na dobu jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání krajského státního zástupce zamítnuto.
Proti naposledy citovanému rozsudku podali dovolání jednak prostřednictvím obhájce obviněný Ing. arch. L. N. a dále v neprospěch obviněného Ing. I. R. nejvyšší státní zástupkyně.
Obviněný Ing. arch. L. N. podal dovolání proti výroku o vině a trestu, přičemž je opřel o důvody popsané v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mimořádném opravném prostředku uvádí, že soudy obou stupňů dospěly při hodnocení důkazů k nesprávným skutkovým a poté i právním závěrům. Tvrdí, že ztráta z prodeje majetku O. d. O. byla způsobena chybným postupem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, které nerespektovalo právní normy spojené s převodem majetku podle zák. č. 92/1991 Sb. Konstatuje, že výnosy z prodeje při privatizaci jsou odlišné od výnosu při přímém prodeji a proto nelze zjišťovat výpočtem rozdílu mezi oběma cenami škodu, kterou měl způsobit.
Obviněný zdůrazňuje, že při svém postupu dodržel všechny právní normy, které jej jako likvidátora zavazovaly. Nerozhodoval však o způsobu prodeje majetku, který určilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, čímž ovlivnilo výnos z prodeje i finální cenu. Obviněný označuje uzavření předmětných smluv s K. K. za správné řešení komplikované a nepřehledné situace. Tvrdí, že cena O. d. O. se mimo jiné snižovala přehodnocením cen jeho zásob, přičemž pokud by nedošlo k rychlému prodeji, byla by případná prodejní cena ještě výrazně nižší. Připomíná, že K. K. byl O. d. O. prodán za dvojnásobek účetní hodnoty a vyšší zisk byl v dané situaci nereálný. Navíc uzavřením předmětných smluv byl upraven před tím neexistující závazkový vztah K. K., jako majitele O. d. O. a státního podniku v likvidaci. Obviněný tvrdí, že uzavřením těchto smluv nezpůsobil státu škodu, ale naopak způsobení škody zabránil.
Obviněný dále uvádí, že svůj postup konzultoval se zaměstnanci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, kteří danou problematiku detailně znali a doporučili mu následně realizované řešení. V této souvislosti zdůrazňuje, že na jejich doporučení spoléhal, jelikož vycházel z předpokladu, že jakožto zaměstnanci státní instituce nejlépe ochraňují zájmy státu.
Obviněný rovněž tvrdí, že zvolené řešení dané situace, tj. přistoupení na snížení pohledávky státu vůči K. K., bylo plně v jeho pravomoci jako likvidátora. Zvolil tak jednu z cest, kterou mu zákon umožňoval a pokud tímto postupem vznikla státu škoda, tak ji úmyslně nezavinil. Konstatuje, že v jeho jednání nebyl prokázán úmysl, jenž je znakem skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák.
Závěrem dovolání a z důvodů v mimořádném opravném prostředku podrobně popsaných obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 3 To 160/2002, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat rozhodnout. Rovněž navrhl, aby o dovolání bylo podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodnuto ve veřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání proti výroku napadeného rozsudku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání krajského státního zástupce podané v neprospěch obviněného Ing. I. R., přičemž je opřela o důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V mimořádném opravném prostředku dovolatelka poukazuje na odvolání státního zástupce ve kterém se domáhal, aby odvolací soud zvážil, zda jednání obviněného Ing. I. R. nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm a), c) tr. zák. Dále v odvolání poukázal na možnost kvalifikovat jednání jmenovaného obviněného jako účastenství na dokonaném trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se dopustil obviněný Ing. arch. L. N., a to ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. Dovolatelka konstatuje, že soudy obou stupňů shodně dospěly k právnímu závěru, podle kterého jednání obviněného Ing. I. R. nevykazovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm a), c) tr. zák. Namítá, že se však náležitě nezabývaly otázkou, zda předmětné jednání nebylo možno posoudit jako účastenství na dokonaném trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Připomíná, že soud prvního stupně v této souvislosti uvedl, že účastenství ve formě návodu předpokládá konkretizaci jednání hlavního pachatele, což v daném případě nelze dovodit, neboť v dopisech, které obviněný Ing. I. R. adresoval předchozí likvidátorce Ing. M. Č. a se kterými byl obviněný Ing. arch. L. N. obeznámen, pouze doporučuje pokračovat v jednání s K. K. Dále namítá, že odvolací soud se touto otázkou, navzdory obsahu odvolání státního zástupce, vůbec nezabýval.
Podle dovolatelky lze z formálního hlediska souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že samotným sepsáním předmětných dopisů se obviněný Ing. I. R. nedopustil ve vztahu k trestné činnosti spáchané obviněným Ing. arch. L. N. návodu ve smyslu ustanovení §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. Poukazuje ale na skutečnost, že obviněný Ing. I. R. vyvíjel i další aktivity směřující k tomu, aby předmětná záležitost byla řešena právě takovým způsobem, jaký realizoval obviněný Ing. arch. L. N., tj. snížením původně smluvně stanovené ceny OD O. V této souvislosti poukazuje na jeho výpovědi učiněné v rámci trestního řízení. V těchto výpovědích mj. připustil, že souhlasil s požadavky K. K. na snížení původně sjednané kupní ceny, toto stanovisko prezentoval i vůči obviněnému Ing. arch. L. N. a aktivně se podílel na jednání, při kterém došlo k podpisu smluv o snížení pohledávky. Dovolatelka uvádí, že obviněný Ing. arch. L. N. byl osobou bez právnického a ekonomického vzdělání. Dříve nikdy nebyl činný jako likvidátor. Nebyl obeznámen s problematikou OD O. a bez součinnosti obviněného Ing. I. R. (minimálně ve formě poskytnutí informací, doporučení a rad, tj. tzv. psychické pomoci) by nemohl po velmi krátké době od jmenování likvidátorem realizovat jednání popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku. Dovolatelka konstatuje, že soudy měly věc hodnotit nejen z hlediska dopadu předmětných dopisů podepsaných obviněným Ing. I. R., ale jeho jednání měly posuzovat komplexně včetně veškerých jeho aktivit s věcí související, jak vyplývají z provedeného dokazování. Proto skutek obviněného měl být posouzen nikoli jako jednání beztrestné, ale jako účastenství na dokonaném trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění před novelou provedenou zák. č. 253/1997 Sb., ve formě návodu popř. pomoci podle §10 odst. 1 písm. b), c) tr. zák.
Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části týkající se obviněného Ing. I. R. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, přičemž aby rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného Ing. arch. L. N. se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru a z důvodů ve vyjádření podrobně uvedených, jsou v mimořádném opravném prostředku uplatněny různé námitky primárně skutkového charakteru, které se svým obsahem nekryjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani s jiným dovolacím důvodem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že o dovolání bude rozhodnuto jiným způsobem, než jak učinil v návrhu.
Předseda senátu soudu prvního stupně vyrozuměl v souladu s ustanovením §265h odst. 2 věty první tr. ř. obviněného Ing. I. R. a jeho obhájce, že se mohou písemně vyjádřit k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch tohoto obviněného a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného Ing. arch. L. N. a nejvyšší státní zástupkyně jsou přípustná /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, byla podána oprávněnými osobami /§265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze tato podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda dovolateli vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný nejvyšší státní zástupkyní podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody, přičemž z obsahu mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že v řízení předcházejícímu napadenému rozsudku spatřuje důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ze zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným Ing. arch. L. N. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn.
Obviněný Ing. arch. L. N. v dovolání zejména poukazuje na chybný postup Ministerstva průmyslu a obchodu ČR s tím, že určilo způsob prodeje majetku, nerespektovalo právní normy spojené s jeho převodem a způsobilo ztrátu z prodeje O. d. O. Zdůrazňuje, že svůj postup konzultoval se zaměstnanci tohoto orgánu, kteří mu doporučili následně realizované řešení. Tvrdí, že jako likvidátor dodržel všechny právní normy, přičemž uzavřením předmětných smluv nezpůsobil státu škodu, ale naopak jí zabránil. Konstatuje, že v jeho jednání nebyl prokázán úmysl, jenž je znakem skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že tyto a další v dovolání podrobně popsané námitky výlučně směřují proti správnosti a úplnosti konečných skutkových zjištění ve věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených skutečností obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Rovněž je nutno připomenout, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který ale musí vycházet ze skutkových zjištění soudu vyplývajících z provedeného dokazování právě tak, jako všechny ostatní okolnosti naplňující zákonné znaky určitého trestného činu. V dovolání obviněný Ing. arch. L. N. nenamítá, že by skutek, jak je v pravomocném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně uveden, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhrady obviněného směřují proti správnosti a úplnosti těch konečných skutkových zjištění, z nichž Okresní soud v Ostravě (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že spáchal trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění před novelou provedenou zák. č. 253/1997 Sb. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat.
Také námitky nejvyšší státní zástupkyně uvedené v dovolání nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. I v případě, že obviněná osoba byla obžaloby zproštěna, je Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán konečným skutkovým zjištěním učiněným na základě provedených a zhodnocených důkazů, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Skutkové zjištění a následné právní posouzení podle §226 písm. b) tr. ř., že skutek, pro který byl obviněný Ing. I. R. obžalován, není trestným činem, jsou popsány v odůvodnění pravomocného rozsudku soudu prvního stupně na str. 48-50. V předmětném rozhodnutí se mimo jiné uvádí: „Podle znění skutkové věty podané obžaloby měl obžalovaný Ing. R. prosadit snížení pohledávky ve prospěch K. K. Takový závěr nemá v provedeném dokazování oporu, když to žádnými důkazy nebylo prokázáno. Obžalovaný Ing. arch. N. jednal jako likvidátor samostatně, dobrovolně a na obžalovaném Ing. R. nezávisle, navíc všechna rozhodnutí, která byla přijímána, činilo vždy několik pracovníků ministerstva, nikoliv obžalovaný Ing. R. samostatně. Další otázkou bylo, zda takový postup obžalovaný odsouhlasil, jak obžaloba rovněž uváděla, a zda v tom případě byla založena jeho trestní odpovědnost.“ V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na ustanovení §20, §21 a §24 zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných orgánů státní správy, a na oddíl 67 Organizačního řádu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, přičemž z těchto právních norem a skutkových zjištění dovodil: „…obžalovaný v době, kdy se měl trestné činnosti dopustit, vystupoval v postavení veřejného činitele. Aby se dopustil trestné činnosti, musel by tím, že podepsal dva dopisy ze dne 28. 4. a 5. 5. 1994, jejichž obsah je shora rozveden a které byly určeny předchozí likvidátorce Ing. Č., vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, jak tvrdila obžaloba, případně v souladu s ustanovením §158 odst. 1 tr. zák. překročit svou pravomoc nebo neplnit povinnost vyplývající z jeho pravomoci. Nic takového v řízení nebylo prokázáno. S ohledem na zcela samostatné postavení obžalovaného Ing. arch. N. nemohl obžalovaný Ing. R. tím, že oba dopisy podepsal vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu (ani ji nesplnit či překročit). Dopisy, které obžalovaný Ing. R. podepsal a s jejichž obsahem podle vlastního vyjádření souhlasil, mohou vyjadřovat názor sekce vnitřního obchodu, a to názor kolektivu osob, které se na rozhodování spolupodílely, nikoliv názor výhradně obžalovaného Ing. R. Svědci Ing. Ž. a JUDr. K. potvrdili, že o věci bylo jednáno kolektivně, a že se vycházelo i ze stanoviska právníků ministerstva, odborné analýzy ekonomického úseku ministerstva a především z doporučení privatizační komise, která byla v rámci sekce vnitřního obchodu zřízena.“
V odůvodnění napadeného rozsudku se dále uvádí: „Obsah dopisů soud hodnotí jako formulaci názoru sekce vnitřního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, jako jisté doporučení. Iniciativa zformulovat a zaslat likvidátorce písemné stanovisko rozhodně nevzešla ze sekce vnitřního obchodu, natož konkrétně od obžalovaného, naopak bylo sepsáno na výslovnou žádost likvidátorky Ing. Č. Fakt, že dopisy podepsal právě obžalovaný, je logickým důsledkem toho, že byl vedoucím pracovníkem, ale nezakládá se tím jeho trestní odpovědnost.“
Soud prvního stupně rovněž zdůraznil: „V řízení nebylo prokázáno ani to, že by ze strany obžalovaného Ing. R. byl vůči obžalovanému Ing. arch. N. vyvíjen nějaký nátlak, nebo že by jej jiným způsobem vedl ke konkrétnímu postoji a konečnému rozhodnutí, např. že by s ním individuálně jednal a vysvětloval mu, že je nezbytné, aby postupoval právě tím způsobem, který zvolil, nebo že by se mu to snad snažil přikázat“. Z těchto a dalších v rozsudku popsaných skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že obviněný Ing. I. R. se nedopustil trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák.
Dále se soud prvního stupně zabýval i tím, zda skutek není možno posoudit jako jiný trestný čin, konkrétně jako návod k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §255 tr. zák., přičemž důvody pro takovou právní kvalifikaci neshledal. Připomněl, že účastenství ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. předpokládá konkretizaci jednání hlavního pachatele, což v případě obviněného Ing. I. R. není možno dovodit. Konstatoval: “…v dopisech se pouze doporučuje pokračovat v jednání s K. K., nestanoví se jimi kriteria pro výpočet kupní ceny nebo její snížení oproti částce 80,1 mil Kč, natož její přesné vyčíslení, ani jiné konkrétní pokyny. V neposlední řadě je pro posouzení trestní odpovědnosti ve formě účastenství podstatné, že oba dopisy byly určeny předcházející likvidátorce Ing. Č., nikoliv obžalovanému Ing. arch. N. přestože u hlavního líčení uvedl, že považoval dopisy za doporučující stanovisko, které ho utvrdilo v přesvědčení, jak se má rozhodnout.“ Soud prvního stupně také poukázal na rozdílná tvrzení obviněného Ing. arch. L. N. v přípravném řízení ohledně znalosti obsahu zmíněných dopisů, přičemž zdůraznil, že i v případě znalosti jejich obsahu, pokud by se rozhodl postupovat jinak, než jak učinil, nemohl mu v tom obviněný Ing. I. R. zabránit.
Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila v dovolání námitku, že skutek, pro který byl obviněný Ing. I. R. trestně stíhán, měl být posouzen nikoli jako jednání beztrestné, ale jako účastenství na dokonaném trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ve znění před novelou provedenou zák. č. 253/1997 Sb., ve formě návodu popř. pomoci podle §10 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. V podrobnostech uvedla, že obviněný kromě dopisů adresovaných předchozí likvidátorce Ing. M. Č., ve kterých doporučoval pokračovat v jednání s K. K. a s jejichž obsahem byl spoluobviněný Ing. arch. L. N. obeznámen, vyvíjel i další aktivity (v mimořádném opravném prostředku popsané), které soudy obou stupňů opomenuly, směřující k tomu, aby předmětná záležitost byla řešena právě takovým způsobem, jaký realizoval jmenovaný spoluobviněný. Podle jejího názoru soudy měly jednání obviněného ve věci hodnotit komplexně. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné konstatovat, že v podaném dovolání jsou ohledně jednání obviněného Ing. I. R. primárně namítány nedostatky ve výše popsaném skutkovém zjištění soudu prvního stupně, které neshledal vadným ani odvolací soud, přičemž až následně (jako jejich důsledek) je uplatněno nesprávné právní posouzení předmětného skutku. V tomto směru lze pouze připomenout, že skutková zjištění nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. arch. L. N. a nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k