ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.650.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 650/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných T. P., a P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 7 To 281/2002 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního osudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 100/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 1 T 100/2001, byl obviněný T. P. uznán vinným v bodech 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9 výroku o vině trestným činem ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1, odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle §181a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakýchkoliv podnikatelských aktivit souvisejících s organizací těžby dřevní hmoty a s nákupem a prodejem neopracované dřevní hmoty na dobu osmi let. Obviněný P. H. byl týmž rozsudkem uznán vinným v bodech 2, 3, 5, 7, 9, 11 výroku o vině trestným činem ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1, odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle §181a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl taktéž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakýchkoliv podnikatelských aktivit souvisejících s organizováním těžby dřevní hmoty a s nákupem a prodejem neopracované dřevní hmoty na dobu osmi let.
Z podnětu odvolání obviněných T. P. a P. H. proti shora uvedenému rozhodnutí okresního soudu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 7 To 281/2002, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného T. P. nově uznal vinným v bodě 1 až 3 trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 134/2002 Sb. a obviněného P. H. v bodě 3 trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 134/2002 Sb., kterého se měli dopustit tím, že:
1/ obviněný T. P. s dalším pachatelem
v přesně nezjištěné dny v červenci 1998 v M. B., okres V., na parcelách, jejichž vlastníkem byl další pachatel, nařídil tento další pachatel neoprávněnou mýtní těžbu v lesních porostech 397 A6a a 397 A6b, načež dne 12. 11. 1998 prodal tyto parcely T. P., s jehož souhlasem v neoprávněné mýtní těžbě pokračoval v prosinci 1998, takže v důsledku těžby prováděné v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §31 odst. 2, §32 odst. 1, odst. 5, odst. 6 a §33 odst. 4 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění dalších zákonů, došlo ke vzniku holiny o výměře 2,03 ha,
2/ obviněný T. P. s již pravomocně odsouzeným R. P.
dne 2. 10. 1998 po předchozí dohodě s R. P. uzavřel T. P. ve V. kupní smlouvy, jimiž nabyl parcely v k.ú. H., okres V., a v k. ú. J., okres V., v úmyslu vytěžit na nich dřevní hmotu a jejím prodejem získat finanční prostředky, načež na pokyn T. P. nařídil R. P. ve druhé polovině října 1998 neoprávněnou mýtní těžbu v lesních porostech 615 F 7 a 615 F 10 na parcele v k. ú. H., v níž bylo za stejných okolností pokračováno v blíže nezjištěných dnech v březnu až dubnu 1999, přičemž v témže termínu nařídil R. P. z popudu T. P. neoprávněnou mýtní těžbu v lesním porostu 615 E 7 na parcele v J., když v důsledku těchto těžeb provedených v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §31 odst. 2, §32 odst. 1 písm. b), odst. 5, odst. 6, §33 odst. 4 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a o doplnění dalších zákonů, vznikla souvislá holina o rozloze 2,39 ha,
3/ obviněný T. P. a P. H. společně
dne 2. 9. 1998 T. P. po předchozí dohodě s P. H. zakoupil parcely v B., k. ú. K., okres Š., v úmyslu vytěžit zde a následně prodat dřevní hmotu, načež v přesně nezjištěné dny od listopadu 1998 do ledna 1999 P. H. nařídil se souhlasem T. P. v této lokalitě v lesních porostech 414 E 8z, E11, F4z, F 8 a F 11 neoprávněnou mýtní těžbu v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §31 odst. 2, §32 odst. 1, odst. 5, odst. 6, §33 odst. 4, odst. 5 a §34 odst. 1 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění dalších zákonů, v důsledku čehož došlo ke vzniku holiny o celkové výměře 4,2 ha.
Za uvedený trestný čin byl obviněný T. P. odsouzen podle §181c odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakýchkoliv podnikatelských aktivit souvisejících s organizací těžby dřevní hmoty a s nákupem a prodejem neopracované dřevní hmoty na dobu tří let. Obviněný P. H. byl za uvedený trestný čin odsouzen podle §181c odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu jakýchkoliv podnikatelských aktivit souvisejících s organizací těžby dřevní hmoty a s nákupem a prodejem neopracované dřevní hmoty na dobu dvou let.
Naproti tomu byli obvinění T. P. a P. H. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby pro dílčí skutky, kterými měli spáchat trestný čin ohrožení životního prostředí podle §181c odst. 1, odst. 3 tr. zák. a jež byly vymezeny tak, že:
1/ dne 26. 3. 1998 T. P. po předchozí dohodě s P. H. zakoupil parcelu v k.ú. V., okres V., v úmyslu vytěžit zde a následně prodat dřevní hmotu, načež v přesně nezjištěných dnech na přelomu března a dubna 1998 nařídili T. P. a P. H. na této parcele v lesním porostu 326 A7b neoprávněnou mýtní těžbu v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §32 odst. 5, odst. 6 a §33 odst. 4 lesního zákona, v jejímž důsledku došlo ke vzniku holiny o výměře 0,87 ha a vzhledem k otevření ucelené části lesních porostů a narušení stability porostních stěn k rozvrácení sousedního porostu 326 A7 a na ploše 0,42 ha, jakož i k bezprostřednímu ohrožení dalších okolních porostů abiotickými činiteli, zejména bořivými větry; na životním prostředí tak byla způsobena škoda ve výši nejméně 332.286,- Kč,
2/ dne 10. 6. 1998 T. P. po předchozí dohodě s P. H. zakoupil parcely a 2184/5 v k.ú. V. P., okres V., v úmyslu vytěžit zde a následně prodat dřevní hmotu, načež v přesně nezjištěné dny od druhé poloviny června 1998 do srpna 1998 nařídili P. H. a T. P. v této lokalitě v lesních porostech 512 B 7 a 511 C 7 neoprávněnou mýtní těžbu v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §32 odst. 6 a §34 odst. 1 lesního zákona, v jejímž důsledku vznikla holina o celkové výměře 1,30 ha, což vedlo k otevření stěn sousedních porostů 511 C 8 a 512 B 4 a k bezprostřednímu ohrožení jejich stability v důsledku působení abiotických činitelů, zejména bořivých větrů; na životním prostředí obvinění způsobili škodu ve výši nejméně 496.350,- Kč,
3/ dne 13. 10. 1998 po předchozí dohodě s P. H. zakoupil T. P. parcelu v k.ú. V. K., okres V., v úmyslu vytěžit zde a následně prodat dřevní hmotu, načež v blíže nezjištěné dny v druhé polovině října 1998 nařídil P. H. se souhlasem T. P. v uvedené lokalitě v porostu 133 G 29 neoprávněnou mýtní těžbu v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §31 odst. 4 a §32 odst. 5, odst. 6 lesního zákona, v jejímž důsledku došlo ke vzniku holiny o výměře 0,8 ha a ke snížení zakmenění pod 0,7 plného zakmenění na ploše dalších 0,5 ha, což vedlo k narušení kostry porostu, k odkrytí stěn okolních porostů a narušení jejich stability, což mělo za následek jejich bezprostřední ohrožení abiotickými činiteli, zejména bořivými větry; na životním prostředí tak vznikla škoda ve výši nejméně 574.778,- Kč,
4/ T. P. dne 21. 7. 1999 po předchozí dohodě s P. H. zakoupil parcely ve V. K., k. ú. M. K., okres V., v úmyslu vytěžit zde a následně prodat dřevní hmotu, načež v blíže nezjištěné dny v srpnu 1999 na popud T. P. nařídili P. H. a další pachatel na uvedených parcelách v lesních porostech 224 B, 27b a 224 A, 25a neoprávněnou mýtní těžbu v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §20 odst. 1 písm. b), §31 odst. 4, §32 odst. 5, odst. 6 a §33 odst. 4 lesního zákona, v jejímž důsledku došlo ke vzniku holiny o výměře 0,3 ha a ke snížení zakmenění pod 0,7 plného zakmenění na výměře dalších 1,2 ha, což vedlo zejména k narušení kostry porostu, k otevření jeho ucelené části a tím i k narušení stability porostních stěn, čímž byly vytvořeny podmínky pro negativní působení abiotických činitelů, zejména bořivých větrů; tímto jednáním obvinění způsobili na životním prostředí škodu ve výši nejméně 652.511,- Kč,
obviněný P. H. kromě toho
5/ dne 1. 9. 1999 v P. zakoupil s dalším pachatelem po předchozí dohodě parcely v Č., k. ú. J., okres S., v úmyslu vytěžit zde a následně prodat dřevní hmotu, načež v blíže nezjištěné dny v září 1999 další pachatel se souhlasem P. H. nařídil na uvedených parcelách v lesních porostech 611 Ja8y, 611 Ja8x, 645 Ek7, 645 Ek8, 645 Eb11 a 645 Dq13 neoprávněnou mýtní těžbu v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1, odst. 2, §32 odst. 5, odst. 6 a §33 odst. 3 lesního zákona, v jejímž důsledku došlo mj. ke vzniku holiny o výměře 0,3 ha v porostu Ja8y a k vytěžení kostry v porostu 645 Ek7 na ploše 1,46 ha, což vedlo k ohrožení stability porostů a k vytvoření podmínek pro působení abiotických činitelů, zejména bořivých větrů; na životním prostředí byla jednáním obviněných způsobena škoda v celkové výši nejméně 329.440,- Kč.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek krajského soudu doručen dne 25. 11. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně, dne 9. 12. 2002 obviněnému P. H., dne 26. 11. 2002 jeho obhájci, JUDr. T. Š., dne 9. 1. 2003 obviněnému T. P. a dne 26. 11. 2002 jeho obhájci, JUDr. P. S. Dovolání bylo se spisovým materiálem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 2. 6. 2003.
Proti výroku o vině shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala nejvyšší státní zástupkyně dne 20. 12. 2002 u Okresního soudu ve Vsetíně v neprospěch obviněných T. P. a P. H. dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek dovolatelka výslovně opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jejího názoru odvolací soud nesprávně zprostil podle §226 písm. b) tr. řádu oba obviněné obžaloby pro dílčí útoky trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 134/2002 Sb., ačkoliv tyto útoky vykazovaly zákonné znaky uvedeného trestného činu.
V úvodu svého podání dovolatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a především poukázala na závěry odvolacího soudu obsažené v odůvodnění rozsudku. Dovolatelka vyjádřila svůj nesouhlas se způsobem, jakým odvolací soud vyložil znaky skutkové podstaty trestného činu podle §181c tr. zák. a dále s hmotněprávním posouzením dílčích útoků popsaných ve zprošťující části výroku o vině. Dovolatelka v tomto ohledu namítla, že Krajský soud v Ostravě vycházel z toho, že při pokračování v trestném činu poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák. musí být každým dílčím útokem způsoben vznik holé seče na území o ploše větší než 1,5 ha, popř. souvislá plocha proředění lesního porostu větší než 1,5 ha.
V uvedeném směru nejvyšší státní zástupkyně polemizuje v podaném dovolání se způsobem, jakým odvolací soud vyložil dotčené ustanovení §181c tr. zák. Podle jejího mínění gramatický, resp. jazykový výklad ustanovení §181c tr. zák., ke kterému dospěl odvolací soud, není přiléhavý, neboť v citovaném ustanovení se nikde výslovně nehovoří o s o u v i s l é holé seči, popř. o s o u v i s l é ploše proředění, přičemž otázka možnosti či nemožnosti sčítání jednotlivých protiprávní těžbou postižených ploch má z hlediska aplikace citovaného ustanovení podstatný význam a lze předpokládat, že pokud by zákonodárce chtěl možnost sčítání ploch vyloučit, učinil by tak výslovně. Zákonodárce hovoří o vzniku holé seče, popř. proředění porostu na c e l k o v é větší ploše lesa, kdy termín „celkový“ má podle názoru dovolatelky jiný význam nežli „souvislý“; význam tohoto termínu je spíše jako „úhrnný“, „výsledný“, a právě tato skutečnost nasvědčuje tomu, že sčítání ploch menších než 1,5 ha, resp. dosahujících právě této výměry je možné. Rovněž argument odvolacího soudu o použití množného čísla (holé seče) je naprosto nepřiléhavý, neboť v případě existence tohoto výrazu v ustanovení §181c tr. zák. by mohlo docházet k absurdním situacím, kdy by způsobení jediné holé seče protiprávní těžbou nepostačovalo k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, byť by šlo o seč o ploše třeba i mnoha hektarů. Rovněž závěr odvolacího soudu stran nemožnosti sčítat plochy holých sečí a ploch proředění lesního porostu, vyvozený ze skladby věty odstavce 1 ustanovení §181c tr. zák., resp. z použití spojky „nebo“ v citovaném ustanovení, je podle nejvyšší státní zástupkyně nesprávný, neboť citované ustanovení uvádí alternativně dva druhy škodlivého následku, přičemž užitím spojky „nebo“ zákonodárce vyjádřil, že k naplnění skutkové podstaty postačuje, aby nastal pouze jeden z nich.
Na základě těchto skutečností dovolatelka shrnula, že pro účely posuzování zákonného znaku „na celkové větší ploše lesa“ lze sčítat plochy holých sečí a proředěného lesního porostu vzniklých v důsledku jednání pachatele, a to i tehdy, kdy samy o sobě výměru 1,5 ha nepřesahují. V tomto ohledu pak není podstatné, zda byl trestný čin spáchán v krátkém časovém úseku jediným útokem nebo jako trestný čin pokračující. Pokud je totiž skutková podstata některého trestného činu charakterizována určitou kvantitou následku, resp. účinku, pak v případě pokračování lze následky, resp. účinky způsobené jednotlivými dílčími útoky sčítat. Při splnění dalších podmínek pokračování trestného činu uvedených v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. pak může být za dílčí útok takového trestného činu považováno i takové jednání, které samo o sobě následek v zákonem požadované kvantitě nenaplnilo. Tímto způsobem je podle dovolatelky nutno postupovat u trestných činů vymezených v §181a až §181c tr. zák., kde je následek kvantifikován určitým rozsahem území, resp. plochy lesa dotčené trestným jednáním. Dílčím útokem trestného činu podle §181c tr. zák. tedy může být i takové jednání, které samo o sobě vedlo ke vzniku holé seče nebo proředění lesního porostu na ploše menší než 1,5 ha.
Dovolatelka dále spatřuje pochybení krajského soudu v tom, že při výkladu obsahu ustanovení §181c tr. zák. vycházel toliko z restriktivního gramatického výkladu, aniž by použil další druhy výkladů známých právní teorií. Úmyslem zákonodárce bylo nepochybně zpřesnit podmínky trestního postihu jednání spočívajícího v poškozování životního prostředí těžbou lesních porostů prováděnou v rozporu s právními předpisy, když ustanovení §181a tr. zák. ve znění platném do 30. 6. 2002 bylo formulováno poměrně široce, nikoliv vyvolat situaci, kdy by některá jednání s devastujícím účinkem na životní prostředí nebyla trestně postižitelná a jiná méně závažná jednání by postižitelná byla. Podle výkladu odvolacího soudu by byl z hlediska ustanovení §181c tr. zák. beztrestný pachatel, který dlouhodobě provádí protiprávní těžbu v lesním komplexu o rozloze mnoha čtverečních kilometrů, postupuje však tak, že souvislá plocha holé seče nebo proředění lesního porostu v žádném případě nepřekročila 1,5 ha.
Obviněný T. P. měl tedy být podle dovolatelky uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. též ve vztahu k dílčím útokům popsaným pod body 1 až 3 zprošťujícího výroku rozsudku, přičemž toliko v případě dílčího útoku popsaného pod bodem 4 zprošťujícího výroku bylo namístě rozhodnout zprošťujícím výrokem podle §226 písm b) tr. řádu, neboť s ohledem na časový odstup od předchozích útoků nebyla v tomto případě dána těsná časová souvislost jako jedna ze zákonných podmínek pokračování v trestném činu a dotčená lesní plocha nepřesahuje 1,5 ha. V případě obviněného P. H. měly být všechny dílčí útoky popsané ve zprošťující části výroku o vině posouzeny jako trestný čin podle §181c odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., přičemž útoky popsané pod body 4 a 5 zprošťujícího výroku měly být posouzeny jako samostatný trestný čin.
V petitu dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 7 To 281/2002, v celém rozsahu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolatelka navrhla, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Předseda senátu soudu prvního stupně zaslal ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně obviněným a jejich obhájcům s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni rozsudkem, jímž byli obviněný T. P. pod body 1 až 3 a obviněný P. H. pod bodem 3 uznáni vinnými a byl jim uložen trest a zároveň jímž byli obviněný T. P. pod body 1, 2, 3, 4 a obviněný P. H. pod body 1, 2, 3, 4, 5 obžaloby zproštěni. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou podat dovolání, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a proto se dovolací soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje. Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněných T. P. a P. H. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 10. 10. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně dne 25. 11. 2002. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím pošty u Okresního soudu ve Vsetíně dne 20. 12. 2002, z čehož je patrno zachování dvouměsíční dovolací lhůty ve smyslu §265e odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky rovněž posuzoval, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Pokud nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zapotřebí uvést, že jej lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Dovolatelka uplatnila námitky vztahující se k nesprávné právní kvalifikaci dílčích útoků popsaných ve zprošťující části výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a dále k nesprávnému jinému hmotně právnímu posouzení, souvisejícímu s nesprávným výkladem znaků skutkové podstaty trestného činu podle §181c tr. zák. V tomto ohledu lze tedy dovolací námitky nejvyšší státní zástupkyně podřadit pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tudíž v této souvislosti dovolací soud mohl posoudit námitky uplatněné dovolatelkou ve vztahu ke skutkové větě výroku o vině, resp. zprošťujícího výroku rozsudku odvolacího soudu.
Jestliže pro úvahy Nejvyššího soudu je rozhodný skutkový stav věci, pak je třeba připomenout zjištění soudu druhého stupně, vyjádřené v bodech 1, 2, 3 skutkové věty výroku o vině rozsudku, ze které vyplývá, že odvolací soud spatřoval trestné jednání obviněných T. P. a P. H. v tom, že v rozporu se zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen: lesní zákon), prováděli neoprávněnou mýtní těžbu, v důsledku které došlo ke vzniku holin o výměře 2,03 ha (bod 1), 2,39 ha (bod 2) a 4,2 ha (bod 3). Z tzv. právní věty je patrno, že soud považoval trestný čin za spáchaný tím, že obvinění těžbou lesních porostů provedenou v rozporu s právními předpisy způsobili vznik holé seče na celkové značné ploše lesa. Naproti tomu ze skutkové věty v bodech 1, 2, 3, 4, 5 zprošťujícího výroku rozsudku vyplývá, že obvinění v rozporu s lesním zákonem prováděli neoprávněnou mýtní těžbu, na základě které vznikly holiny o výměře 0,87 ha a došlo k rozvrácení sousedního porostu na ploše 0,42 ha (bod 1), 1,30 ha (bod 2), 0,8 ha a došlo ke snížení zakmenění pod 0,7 plného zakmenění na ploše dalších 0,5 ha (bod 3), 0,3 ha a došlo ke snížení zakmenění pod 0,7 plného zakmenění na výměře dalších 1,2 ha (bod 4) a 0,3 ha (bod 5), přičemž z právní věty plyne, že odvolací soud zprostil podle §226 písm. b) tr. řádu obviněné v uvedených bodech obžaloby z trestného činu ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterým měli úmyslně vydat životní prostředí v nebezpečí závažného poškození tím, že porušili předpisy o ochraně životního prostředí a takovým činem způsobili na životním prostředí újmu velkého rozsahu.
Z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že krajský soud považoval skutková zjištění i hodnocení provedených důkazů okresním soudem za správná a v tomto ohledu se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu stran viny obviněných jakožto trestných činů ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1, odst. 3 tr. zák., nicméně s ohledem na novelu trestního zákona provedenou zák. č. 134/2002 Sb., účinnou ode dne 1. 7. 2002, a při zvážení §16 odst. 1 tr. zák., vycházel v době rozhodování z této nové úpravy s ohledem na rozdílnost trestních sazeb pro obviněné příznivější. Jednání obviněných tak posoudil podle nové skutkové podstaty §181c tr. zák. s návazností na ustanovení §181d tr. zák., neboť dospěl k závěru o totožnosti jednání spočívajícího v těžbě lesních porostů v rozporu s právními předpisy. Krajský soud se v tomto ohledu zabýval především vymezením rozsahu trestné činnosti a výkladem dotčených ustanovení dospěl k závěru, že ne všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu lze podřadit pod novelizované ustanovení. §181c tr. zák. (ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu ve znění novely č. 265/2001 Sb. jako skutky). Podmínkou trestnosti je podle názoru odvolacího soudu způsobení vzniku holé seče na celkové větší ploše lesa nebo proředění lesního porostu pod hranici zakmenění stanovené zvláštním předpisem na celkové větší ploše lesa, přičemž způsobené následky nelze sčítat v případě, že nedosahují plochy větší než 1,5 ha, neboť holá seč nebo proředění lesního porostu musí být souvislé na celkové větší ploše lesa. Gramatickým výkladem pak dospěl k závěru, že nelze sčítat ani jednotlivé holé seče a menší než 1,5 ha, ani proředění lesního porostu na plochách menších než 1,5 ha, ani dohromady holé seče a proředění lesního porostu na jednotlivých plochách menších než 1,5 ha.
Závěry odvolacího soudu nemá dovolací soud důvod zpochybňovat a pouze dodává, že trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti, těžbou lesních porostů provedenou v rozporu s právními předpisy způsobí vznik holé seče na celkové větší ploše lesa nebo proředí lesní porost pod hranici zakmenění stanovené zvláštním předpisem na celkové větší ploše lesa, přičemž ustanovení §181c tr. zák. je tzv. privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu k trestným činům ohrožení a poškození životního prostředí podle §181a a §181b tr. zák., když oproti nim je podle §181c tr. zák. mírněji sankcionována konkrétní protiprávní činnost spočívající ve svévolné těžbě lesních porostů od určité hranice a způsobení konkrétních následků v podobě holé seče nebo nadměrného proředění na stanovené ploše.
Trestné jednání zde spočívá v těžbě lesních porostů, která byla provedena v rozporu s právními předpisy, přičemž dotčeným právním předpisem je především zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen: lesní zákon), zejména ustanovení §11 (základní povinnosti), §20 (zákaz některých činností v lesích), §31 (obnova a výchova lesních porostů), §32 (ochrana lesa), §33 (těžba dříví) a §34 (lesní doprava). Jde tedy o tzv. trestněprávní normu s blanketní dispozicí, tj. odkazující na právní předpisy, které pachatel musí porušit.
Předmětem útoku u dotčeného trestného činu je les, resp. lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určenými k plnění funkcí lesa /§2 písm. a) lesního zákona/, přičemž ustanovení §181c tr. zák. se nevztahuje na kácení dřevin rostoucích mimo les.
Skutkové podstata ustanovení §181c tr. zák. podmiňuje trestní odpovědnost provedením neoprávněné těžby lesních porostů s následkem alternativně buď vzniku holé seče, což je odstranění veškerého lesního porostu na určité ploše lesa nebo proředění lesního porostu pod hranici zakmenění stanovenou zvláštním předpisem, přičemž s odkazem na §31 odst. 4 lesního zákona bylo jako hraniční limit prořeďování porostů stanoveno kritérium 0,7 plného zakmenění (to neplatí, pokud se prosvětlení provádí ve prospěch následného porostu nebo za účelem zpevnění porostu).
Nezbytným znakem tohoto trestného činu je dále skutečnost, že k poškození lesa neoprávněnou těžbou dojde na celkové větší ploše lesa, která je definována v ustanovení §181d odst. 2 tr. zák. Ohrožení lesa těžbou na území nedosahujícím legálně vymezené plochy lesa by proto i při splnění ostatních znaků trestného činu mohlo být případně pouze přestupkem nebo jiným správním deliktem (§53 až §56 lesního zákona, popř. §45 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích); pro aplikaci §181c tr. zák. je tedy nezbytné ustanovení §181d tr. zák., stanovující kritéria z hlediska územního, jež jsou určující pro oddělení trestného činu od správního deliktu. V odstavci 2 tohoto ustanovení jsou konkretizovány zákonné pojmy, jejichž kvantitativní určení je dalším předpokladem trestní odpovědnosti trestného činu podle §181c tr. zák. V souladu s ustanovením §181d tr. zák. tedy k některému ze shora uvedených důsledků neoprávněné těžby lesních porostů musí dojít na celkové větší ploše lesa, kterou se podle legální definice vymezené v odstavci 2 tohoto ustanovení rozumí plocha o výměře větší než 1,5 ha.
Celková větší plocha ve výměře větší než 1,5 ha musí být přitom souvislá, nelze k ní tedy dospět součtem prostorově oddělených menších ploch lesa, resp. holin nebo nadměrně proředěných částí lesa. Tento výklad lze vyvodit zejména z důvodové zprávy k zákonu č. 134/2002 Sb., kde je ohledně znaku §181c tr. zák. vymezeného pod písmenem a) uvedeno: „Vznik větších nebo souvisejících holin, resp. holých sečí, v lesích, vede k přímému ohrožení lesa, neboť jsou následně obtížně zalesnitelné, a kromě toho větší holiny vedou k ohrožení okolních lesních porostů“. Proto by mělo jít vždy o s o u v i s l o u plochu lesního porostu, nikoli o součet dílčích, prostorově oddělených ploch, dotčených uvedeným způsobem neoprávněnou těžbou, a tudíž pokud plocha způsobené holé seče nebo nadměrného proředění lesního porostu není větší než 1,5 ha, nepřichází v úvahu trestní odpovědnost za trestný čin podle §181c tr. zák. a jednání lze posoudit případně pouze jako přestupek nebo jiný správní delikt. V uvedeném ohledu tudíž neobstojí námitka dovolatelky stran možnosti sčítat v případě pokračujícího trestného činu plochy lesa postižené neoprávněnou těžbou dřeva, jež nepřesahují plochu 1,5 ha, neboť s ohledem na shora rozvedené argumenty nelze považovat v daném případě jednání, jež nenaplnilo v zákonem požadované kvantitě následek, za dílčí útok trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1 tr. zák.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odvolací soud své právní závěry přesně a logicky rozvedl v odůvodnění rozsudku, kde se zcela přesvědčivě vypořádal i s výkladem ustanovení §181c a §181d tr. zák. ve znění zák. č. 134/2002 Sb., čemuž přizpůsobil i právní kvalifikaci skutku, správně zjištěného soudem prvního stupně. Krajský soud rovněž správně vyvodil, že dílčí útoky pokračujícího trestného činu ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1, odst. 3 tr. zák., tak jak byly popsány v obžalobě, nevykazují zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou v ustanovení §181c tr. zák., a to zejména pro absenci zákonného znaku celková větší plocha lesa.
Ve světle takto rozvedených důvodů pak dovolací soud posoudil námitky uplatněné nejvyšší státní zástupkyní v podaném dovolání jako zjevně neopodstatněné a dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k