ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.651.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 651/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2003 dovolání, které podala obviněná K. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 5 To 37/02, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 9/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněné K. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 41 T 9/2000, byla obviněná K. Š. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák., a to za jednání popsaná pod body I./1-17, II./18-27 a III. (28) výroku o vině.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro jeho výkon zařazena do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl jí uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikání v obchodních společnostech, realitních kancelářích, v práci v bankovních domech a tam, kde by výkon práce byl spojen s finančním obratem a manipulací s finančními prostředky, na dobu pěti let.
Naproti tomu byla obviněná podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, kterým měla spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Tímtéž rozsudkem byli pro úmyslnou trestnou činnost odsouzeni obvinění V. Š. a P. V.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání, přičemž usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 5 To 145/01, bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení vyloučeno řízení proti obviněné K. Š.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 5 To 37/02, byl k odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. ohledně její osoby zrušen ve výroku o trestu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 41 T 9/2000. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněnou K. Š. odsoudil za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák., jímž byla uznána vinnou rozsudkem soudu prvního stupně, a to podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro jeho výkon zařazena do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru realitní činnosti, jejíž výkon by byl spojen s příjmem a manipulací s finančními prostředky, na dobu pěti let.
Rozsudek odvolacího soudu byl obviněné doručen dne 1. 7. 2002 a jejímu tehdejšímu obhájci JUDr. V. J. dne 28. 6. 2002 (viz tzv. doručenky na č. l. 1216 tr. spisu).
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná K. Š. prostřednictvím své obhájkyně K. V. dne 2. 9. 2002 dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 3. 9. 2002. V mimořádném opravném prostředku obviněná uvádí, že jej podává do všech výroků napadeného rozsudku a s ohledem na zachování zákonné lhůty bude neprodleně zdůvodněn.
Na základě výzvy předsedkyně senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. ř. bylo dovolání obviněné prostřednictvím její obhájkyně doplněno dne 30. 12. 2002. V podání obviněná napadá výroky o vině a trestu v rozsudku odvolacího soudu, přičemž mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), písm. g) tr. ř. Namítá, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 41 T 9/2000, byla podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., který se stal dne 14. 2. 1997. Tvrdí, že soudy obou stupňů nebraly na tento výrok zřetel, nezabývaly se otázkou, zda trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. není útokem jednoho pokračujícího skutku, zda pravomocným výrokem nebylo rozhodnuto o celém skutku a zda jejímu odsouzení nebránila překážka věci pravomocně rozsouzené. Obviněná poukazuje na stanovisko prof. S. k otázce jednoty a totožnosti skutku publikované v monografii Základy trestní odpovědnosti a dospívá k závěru, že trestní stíhání proti její osobě bylo nepřípustné. Rovněž odvolacímu soudu vytýká pochybení ohledně nesprávného časového vymezení skutků. Z těchto v mimořádném opravném prostředku podrobně popsaných důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil nebo aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl a dovolání vyhověl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že původní dovolání obviněné nesplňovalo náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., neboť dovolatelka nespecifikovala nejen rozsah a důvody, které ji vedly k uplatnění mimořádného opravného prostředku, ale ani to, čeho se domáhá. Státní zástupce poukazuje na znění ustanovení §60 odst. 2, 3, §265e odst. 1, 2 a §265f odst. 2 tr. ř. Zdůrazňuje, že lhůta k podání dovolání obviněné skončila dne 2. 9. 2002, tedy dnem, kdy podala tzv. blanketní dovolání. Připomíná, že dovolání se posuzuje z obsahového hlediska podle stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku, kdy uplynula dovolací lhůta ohraničující zároveň možnost uvádět, měnit a doplňovat dovolací důvody. Upozorňuje, že doplnění dovolání bylo sepsáno až dne 29. 12. 2002, tedy po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. podané dovolání odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání a toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, pokud by Nejvyšší soud rozhodl jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a) nebo písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné K. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud však zjistil, že podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. zák.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Jak již bylo výše konstatováno, byl rozsudek odvolacího soudu obviněné doručen dne 1. 7. 2002 a jejímu tehdejšímu obhájci dne 28. 6. 2002. Stanovená dvouměsíční lhůta k podání dovolání proto obviněné skončila v pondělí dne 2. 9. 2002, tj. dnem, kdy bylo podáno. Obviněná ale v dovolání vůbec neuvedla rozsah, v němž rozhodnutí napadá a důvody dovolání. Následné doplnění mimořádného opravného prostředku ze dne 30. 12. 2002 nemohlo zmíněné nedostatky odstranit, neboť bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání, a proto ve smyslu §265f odst. 2 tr. ř. nelze k němu přihlížet.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné K. Š. podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k