ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.652.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 652/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2003 o dovolání podaném obviněným L. Z., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 12 To 366/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 138/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 3 T 138/2002, uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin.
Uvedeným rozsudkem byli uznáni vinnými i obvinění V. V., M. R., P. K., J. M., M. M., P. L. a L. B. a byly jim (s výjimkou obviněného M. M., u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání se stanovením zkušební doby s dohledem) uloženy tresty.
Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. Z. dopustil uvedeného trestného činu tím, že dne 27. dubna 2001 v dopoledních hodinách v obci P., okr. T., u hospody U T. j. zakoupil za částku 12.000,- Kč od L. B. osobní automobil zn. Škoda Favorit v hodnotě 49.400,- Kč, přestože věděl, že vozidlo pochází z trestné činnosti.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obvinění V. V., M. R., P. K., P. L., L. B. a L. Z. odvolání, která projednal Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání dne 2. 12. 2002, sp. zn. 12 To 366/2002, a usnesením podle §256 tr. ř. je všechna zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému L. Z. dne 6. 2. 2003, jeho obhájkyni JUDr. H. P. dne 5. 2. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově rovněž dne 5. 2. 2003.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný L. Z. prostřednictvím jmenované obhájkyně dovolání, přičemž tak učinil dne 4. 3. 2003 osobně u Okresního soudu v Trutnově.
V obecné rovině v něm obviněný vymezil dovolací důvod ustanovením §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Naplnění jmenovaného důvodu dovolání obviněný spatřoval v tom, že odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost zakotvenou v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., jestliže v písemném vyhotovení svého usnesení jeho odvolání a důvodům zamítnutí věnoval pouhé dvě věty na stranách 4 a 6; z usnesení není vůbec patrné, jak se odvolací soud vypořádal s jeho námitkami uvedenými v odvolání, čímž v podstatě zkrátil jeho právo na náležité projednání věci v dvojinstančním soudním řízení, když navíc své rozhodnutí postavil na prohlášení jediné, značně nevěrohodné osoby. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřoval rovněž v tom, že soud druhého stupně zamítl jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, ač odůvodnění tohoto rozsudku nevyhovovalo požadavkům kladeným na rozhodnutí podle §125 tr. ř., a proto bylo nepřezkoumatelné (nebylo z něj vůbec patrné, jakými úvahami se nalézací soud řídil při hodnocení vzájemně si odporujících důkazů, jak se vypořádal s jeho obhajobou, jakými právními úvahami byl veden při posuzování viny a trestu podle zákonných ustanovení). Závěrem uvedl, že postupem obou soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl dovolacímu soudu, aby napadené usnesení podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2003 poukázal na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že věcné podmínky pro jeho použití nejsou naplněny. Ve vztahu k obsahu podaného dovolání se dále zaměřil na důvod dovolání vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a uvedl, že obviněný nenamítl žádné procesní pochybení, jenž by bylo z hlediska tohoto dovolacího důvodu relevantní, a za nesplnění podmínek pro rozhodnutí soudu považoval pouze samotnou skutečnost, že jeho odvolání bylo zamítnuto, když on byl přesvědčen, že bylo důvodné. Dovolání tedy bylo podáno z jiných důvodů, pro které nelze zamítavé rozhodnutí soudu druhého stupně napadat, a navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
V tomto směru Nejvyšší soud zjistil, že obviněný se dopustil ve svém podání formálního pochybení tím, že citoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ačkoliv z obsahu jeho podání mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř/. Z tohoto hlediska Nejvyšší soud k tomuto dovolacímu důvodu také přistupoval.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 až 4 tr. ř. u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud tento opravný prostředek nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání uvedené v ustanovení §249 tr. ř.
Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. ř. u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoliv nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením §253 odst. 4 tr. ř. (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. ř. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. ř., podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. ř. odvolací soud může zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání.
Z toho vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř. u odvolání /resp. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. u stížnosti/, lze novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel tedy musí tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a v návaznosti na tento obecný důvod i některý z důvodů uvedených v písm. a) až k), který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci však obviněný L. Z. v dovolání žádný takový další důvod neuvedl. Výhrady, které uplatnil v rámci svého mimořádného opravného prostředku, totiž že odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost podle §254 odst. 1 tr. ř., jestliže důvodům zamítnutí jeho odvolání věnoval v usnesení pouhé dvě věty, přičemž není patrné, jak se vypořádal s jeho odvolacími námitkami, a současně nesprávně opřel své rozhodnutí o výpověď jediné nevěrohodné osoby, stejně jako námitka, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyhovuje §125 tr. ř. a je nepřezkoumatelné, nelze, jak vyplývá z výše uvedeného výkladu, podřadit ani pod obviněným deklarovaný důvod dovolání, ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod.
Vzhledem k tomu, že uvedené výhrady v podaném mimořádném opravném prostředku byly převážně výhradami k odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a