ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.700.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 700/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2003 o dovolání podaném obviněnou J. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 3 To 57/2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. 12 T 205/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné J. M. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněná J. M. byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. 12 T 205/2002, uznána vinnou trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečná recidivistka podle §41 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustila společně s obviněnou L. M.
Za tento trestný čin byla odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla oběma obviněným uložena povinnost, společně a nerozdílně zaplatit poškozenému P. Z. škodu ve výši 120,- Kč.
Proti odsuzujícímu rozsudku podaly obě obviněné odvolání, které projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2003, ve věci sp. zn. 3 To 57/2003 a rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložených trestech. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněným podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona obě obviněné pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Obviněná J. M. podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 3 To 57/2003, v části která se jí dotýká, prostřednictvím svého obhájce JUDr. D. S., CSc. dovolání, které opírá o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání.
Odvolacímu soudu vytkla, že nepostupoval důsledně podle §254 odst. 1 tr. řádu a nenapravil pochybení Městského soudu v Brně. Podle jejích argumentů výrok o vině nebyl učiněn na podkladě skutečného stavu věci a při hodnocení důkazů nebylo důsledně postupováno podle hledisek obsažených v §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Poukázala také na nejasnost skutkových zjištění, která způsobila, že nelze jednoznačně dovodit, že se dopustila trestného činu, pro který byla odsouzena. V další části mimořádného prostředku popsala svoji verzi skutkového děje tak, že poškozeného napadla pouze spoluobviněná M. nezávisle na vůli dovolatelky, která se pouze snažila rvačce zabránit. Současně namítá, že ač byla odsouzena za trestný čin loupeže spáchaný ve spolupachatelství nebylo prokázáno nejen společné jednání, ale ani jejich společný úmysl. Svůj podíl na spáchání trestného činu považuje za nulový. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud s poukazem na ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil a v souladu s ustanovením §265m tr. řádu sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, ve svém vyjádření učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. Vyslovil názor, že obviněnou uvedené námitky zřetelně směřují proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právním závěrům učiněným na podkladě zjištěných skutkových okolnostech. Shromážděné argumenty tudíž nenaplňují obviněnou deklarovaný dovolací důvod.
Nejvyšší soud nejprve shledal, že dovolání je přípustné na základě podmínek stanovených v §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno v zákonné lhůtě i na místě, kde lze podání učinit v souladu s §265e tr. řádu a bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d tr. řádu.
Dále dovolací soud posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod s ohledem na zákonnou podmínku, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněná uplatnila jako důvod svého dovolání dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zakotvující, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního stupně, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v návaznosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Z této právní úpravy vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě toliko procesních a právních vad, a proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat skutkový stav věci v celé šíři. Pro nápravu skutkových vad jsou trestním řádem vymezeny další mimořádné opravné prostředky (obnova řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona).
Ve svém dovolání obviněná námitky zaměřila výhradně do oblasti skutkových zjištění, když poukazuje na to, že nebyl řádně zjištěn skutečný stav věci a nebylo jednoznačně prokázáno, že by se dopustila jednání naplňující znaky trestného činu pro který byla odsouzena. Tím mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání. Dalšími výhradami brojí proti způsobu hodnocení důkazů a předkládá vlastní interpretaci průběhu celé události.
Nutno shrnout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolatelkou ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatelka se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím. Pod výše uvedený, ale ani jiný dovolací důvod, nelze tyto výhrady podřadit, protože se jimi dovolatelka nedomáhá nápravy právních vad, ale brojí jimi výhradně proti skutkovým zjištěním.
Nejvyšší soud proto shledal, že v posuzovaném dovolání byl sice citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, než které jsou v zákoně jako dovolací důvody uvedeny. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o které se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat hlediskům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že dovolání obsahuje důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu, byť na ně dovolatelka formálně odkazuje.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a proto její dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová