ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.718.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 718/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2003 o dovolání podaném obviněným J. F., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 10 To 207/02, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 5 T 32/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. F. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 5 T 32/2002, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona /v bodě I./A. 1)-15)/, trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zákona /v bodě I./A. 6)/ a dále trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zákona /v bodě II./. Odsouzen byl podle §187 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Nokia 5110, modré barvy, v. č. 490541/371538/9, lékařských vah zn. Miniatur, 8 ks plných lahví alkoholu, resp. 5 ks zn. Carolans, 1 ks zn. Jim Beam, 1 ks Jack Daniels a 1 ks Královská medovina, 4 ks částečně zkonzumovaných lahví alkoholu, resp. 2 ks zn. Johnie Walker, 1 ks zn. Four Rouses a 1 ks zn. Grants, 87,4 gramu konopí setého (marihuany), 5,2009 gramu metamfetaminu (pervitinu), 15,4005 gramu diacetylmorfinu (heroinu). Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti v celkové výši 43.422,- Kč a bankovky o nominální hodnotě 10 DEM.
Vrchní soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací, z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, rozsudkem ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 10 To 207/02, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o uložení trestu propadnutí věci obviněnému J. F. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému J. F. uložil podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Nokia 5110, modré barvy, v. č. 490541/371538/9, lékařských vah zn. Miniatur, 87,4 gramu konopí setého (marihuany), 5,2009 gramu metamfetaminu (pervitinu), 15,4005 gramu diacetylmorfinu (heroinu). Dále podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zákona trest propadnutí věci, a to 8 ks plných lahví alkoholu, resp. 5 ks zn. Carolans, 1 ks zn. Jim Beam, 1 ks Jack Daniels a 1 ks Královská medovina, 4 ks částečně zkonzumovaných lahví alkoholu, resp. 2 ks zn. Johnie Walker, 1 ks zn. Four Rouses a 1 ks zn. Grants, mobilního telefonu zn Nokia 6110, IMEI 490545/10/0937102, mobilního telefonu zn. Ericsson 1018, IMEI 520020-51-231225-4, mobilního telefonu zn. Siemens C 25, IMEI nezjištěno, výrobní číslo nezjištěno, barva tmavě modrá, mobilního telefonu zn. Bosch červené barvy, IMEI nezjištěno, výrobní číslo nezjištěno, převázaný žlutou gumičkou, mobilního telefonu zn. Bosch černé barvy, IMEI 450073673902617, mobilního telefonu zn. Nokia 3310, IMEI 350144/20/921650/8, 5 ks SIM karet – 3 ks Oskar, 1 ks EuroTel, 1 ks Paegas, finanční hotovosti v celkové výši 43.422,- Kč, a bankovky o nominální hodnotě 10 DEM. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného J. F. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Obviněný J. F. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. F. P. v zákonné lhůtě proti tomuto rozsudku dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovoláním napadá výrok o vině uvedený pod bodem I./A. 6) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, který měl spáchat tím, že Ž. L. za vykonané dobrovolné soulože poskytl nejméně ve 3 případech heroin v hodnotě nejméně 1.500,- Kč s vědomím toho, že poškozená je mladší 15 let. Dále dovolání podal do rozsudečného výroku uvedeného pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání, kterého se měl dopustit tím, že vykonal soulož s nezletilou Ž. L. V důsledku částečného podání dovolání do výroku o vině podává dovolání též do výroku o trestu.
V podrobnostech obviněný uvedl, že od počátku trestního řízení se hájí tím, že pokud dával Ž. L. heroin a měl s ní pohlavní styk, nevěděl, že jí není 15 let. Jeho jednáním tak nebyla naplněna subjektivní stránka napadeného trestného činu. Poukazuje v této souvislosti na výpověď Ž. L., ze které dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že v kritické době neznal její skutečný věk. Výpovědi svědkyň K. L. a M. R. hodnotil jako nevěrohodné. Ze všech skutečností jimi uváděných o tom, že znal věk nezletilé Ž. L., dovodil, že tyto svědkyně uváděly skutečnosti vymyšlené a takové, které se dozvěděly od třetí osoby. Po zhodnocení všech provedených důkazů není podle názoru dovolatele možno jednoznačně uzavřít, že v kritické době znal věk Ž. L. Znalost věku této poškozené považuje za důležitý faktor k posouzení, zda se dopustil předávání drog osobě mladší 15 let a s takovou osobou měl pohlavní styk. Subjektivní stránka u obou trestných činů, tj. jak trestného činu podle §187 odst. 3 písm. b) tr. zákona, tak i u trestného činu podle §242 odst. 1 tr. zákona, vyžaduje úmysl přímý, tedy, že obviněný věděl, že poškozená je osoba mladší než 15 let. Dovolatel vyjádřil, že tento zákonný požadavek není splněn a nemohl se proto uvedeného jednání dopustit.
V závěru mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil výrok o vině uvedený pod bodem I./A. 6) a uznal obviněného vinným tím, že v době nejméně od jara roku 2001 do svého zadržení Policií ČR poskytl Ž. L., za vykonané dobrovolné soulože nejméně ve 3 případech heroin v celkové hodnotě 1.500,- Kč s vědomím toho, že je osobou mladší osmnácti let. Ve vztahu k trestnému činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zákona požaduje, aby ho Nejvyšší soud České republiky podle §226 písm. a) tr. řádu obžaloby zprostil.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu a opis dovolání obviněného doručil Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto svého návrhu konstatuje, že dovolatelem uplatněná námitka neprůkaznosti jeho povědomí o skutečném věku nezletilé poškozené v dobu rozhodnou pro právní posouzení jeho jednání, směřuje ke zpochybnění subjektivní stránky jemu přisouzených trestných činů, a proto odpovídá použitému dovolacímu důvodu. Nelze jí však, co do její opodstatněnosti přisvědčit, neboť ji zcela zákonu odpovídajícím způsobem posoudily soudy obou stupňů. Právní kvalifikace jeho jednání podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona a podle §242 odst. 1 tr. zákona byla naplněna i po stránce subjektivní.
Nejvyšší soud České republiky nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit, jak určuje ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. řádu), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, odst. 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného J. F. nemůže obstát, neboť jeho námitky, o něž formálně opřel důvod vymezený v §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu, směřují výhradně proti způsobu, jakým byly provedené důkazy hodnoceny soudy obou stupňů a proti učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný tak ve svém dovolání formálně sice volí argumenty mající hmotně právní povahu, neboť poukazuje na údajné nedostatky vztahující se k subjektivní stránce, avšak jeho námitky jsou ryze skutkové povahy. Jeho výhrady zpochybňují postup při hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to správnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině. Tak je tomu v případě námitek týkajících se výpovědí svědkyň K. L. a M. R., které jsou podle jeho názoru nevěrohodné a zprostředkované. Obviněný, jak je z obsahu jeho dovolání patrno, nevytýká nedostatky mající právní charakter, ale zaměřil své výhrady proti postupu, na jehož základě byl zjištěn skutkový stav věci. Z nedostatků namítaných proti hodnocení výpovědí svědkyň obviněný až následně dovozuje nesprávnost právních závěrů soudu prvního stupně, ohledně naplnění subjektivní stránky stíhané trestné činnosti, které do svého rozhodnutí převzal i soud druhého stupně.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný totiž v dovolání vznesl shora uvedené výhrady ke správnosti hodnocení v trestním řízení provedených důkazů a ke skutkovým zjištěním, ke kterým na základě těchto důkazů dospěly soudy obou stupňů. Na takové dovolání je třeba nahlížet jako na dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová