Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.07.2003, sp. zn. 6 Tdo 730/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.730.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.730.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 730/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2003 dovolání obviněného V. J., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 276/2002 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 126/97, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. J. odmítá . Odůvodnění: Obviněný V. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 3 T 126/97, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 9. 1995 kolem 14.55 hodin na silnici I. třídy č. 51 mezi obcemi H. – M., okres H., jako řidič dodávkového mikrobusu zn. Mitsubishi L 300, při odbočování vlevo ze silnice na nájezd k benzinovému čerpadlu v km 42,6 nedal přednost protijedoucímu osobnímu automobilu zn. Mitsubishi Galant V 6 4x4, řízeném jeho majitelem, slovenským občanem V. G., v důsledku čehož následně zapříčinil střet obou vozidel, při kterém utrpěla osádka protijedoucího slovenského vozidla, řidič V. G. těžké zranění v podobě zadního vykloubení pravé stehenní kosti v kyčelním kloubu s nutností následného operativního řešení, otřes mozku, tržně zhmožděnou ránu pravého předloktí, tržnou ránu pravého obočí s citelným omezením v obvyklém způsobu života od 18. 9. do 20. 11. 1995, spolujezdec J. G., těžké zranění v podobě těžkého zhmoždění hrudníku s oboustrannými sériovými zlomeninami žeber s dislokací, zhmoždění plic s oboustranným pneumotoraxem a hemotoraxem, tříštivou zlomeninu těla dolní čelisti vpravo s nutnou operací, spolu s vyražením sedmi předních spodních zubů, tržnou ránu pod bradou vpravo, tržnou ránu dolního rtu a mnohočetné odřeniny hřbetů obou rukou, s trvalými následky v podobě ztráty sedmi zubů a citelným omezením v obvyklém způsobu života od 18. 9. do 14. 12. 1995, spolujezdec A. F., lehké zranění v podobě otřesu mozku lehkého stupně, tržně zhmožděné rány čelní krajiny, zlomeniny druhé záprstní kosti levé ruky bez posunu úlomků, tržné rány hřbetu pravé nohy, zhmoždění zádové strany hrudníku s mikroskopickým krvácením do močových cest, s omezením v obvyklém způsobu života od 18. 9. do 26. 9. 1995, spolujezdec R. K., lehké zranění v podobě uzavřené tříštivé zlomeniny levé pažní kosti s posunem úlomků a nutností následné operace za pomoci kovového spojovacího materiálu, oděrky pravé paže, s omezením v obvyklém způsobu života od 18. 9. 1995 do 12. 3. 1996, a spolujezdec V. O., mimo jiných těžká zranění v podobě akutního selhání plic při zlomenině pravé stehenní kosti, zhmoždění hrudníku a plic, měkkých tkání mezihrudí a neúplné trhliny hrudní srdečnice s rozvojem následných komplikací, včetně selhávání dechových funkcí a selhání ledvinných funkcí, jimž následně 5. 10. 1995 podlehl. Za tento trestný čin byl obviněný V. J. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému V. G., částku 694.200,- Kč jako náhradu za způsobenou škodu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození I. O., J. G., R. K. a A. F. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného V. J. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 276/2002, podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, který byl obviněnému uložen na dobu pěti let, a ve výroku, jímž podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit V. G., částku 694.200,- Kč a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu byl obviněnému V. J. podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle §265 tr. řádu byl poškozený V. G., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 15. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Hodoníně, dne 17. 4. 2003 obviněnému V. J. a dne 22. 4. 2003 obhájkyni obviněného, JUDr. L. K. Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný V. J. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. L. K. u Okresního soudu v Hodoníně dne 20. 5. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 6. 2003. Dovolatel opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na nesprávném hmotně právním posouzení a spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V písemném odůvodnění svého dovolání obviněný uvedl, že se necítí být vinen a naopak to byl poškozený, kdo zavinil předmětnou dopravní nehodu. Dovolatel zrekapituloval své námitky uplatněné v rámci řízení před soudem prvního stupně a v tomto směru namítl, že rozsudek nalézacího soudu byl odvolacím soudem dvakrát zrušen podle §258 odst. 1 tr. řádu z důvodu pochybností o skutkových zjištěních a věc byla vrácena soudu prvního stupně. V rámci své obhajoby obviněný namítal zejména to, že se nejednalo o rovný úsek vozovky, nejel v koloně vozidel, v protijedoucím vozidle poškození nebyli připoutáni. Navrhoval zkoumat rychlost protijedoucího vozidla a vzdálenost, na kterou mohl automobil vidět a dále zvážit otázku příčin dopravní nehody včetně zohlednění míry zavinění poškozeného. Soud se navíc nevypořádal se závěry znalců a se zásadou presumpce neviny. Obviněný konečně zpochybnil vyšetřovací pokus, nařízený soudem prvního stupně, zaměřený na zjištění vzájemné dohlednosti. Přestože se veškerá tvrzení obviněného ukázala pravdivými a vyšetřovací pokus se použitím odlišných typů vozidel stal bezcenným, krajský soud vyšetřovací pokus akceptoval a rozsudek nalézacího soudu potvrdil. V petitu dovolání obviněný V. J. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně vadného řízení jemu předcházejícího a aby přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 30. 5. 2003 opis dovolání s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 1 NZo 500/2003, doručeným Okresnímu soudu v Hodoníně dne 6. 6. 2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolatel opřel veškerou argumentaci jen o skutkové námitky, směřující proti hodnocení důkazů soudem, zejména výsledků uskutečněného vyšetřovacího pokusu, a zjištění z důkazů vyvozených, a tudíž ve skutečnosti napadl dovoláním skutková zjištění a nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu a aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného V. J. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí ve věci samé, které učinil soud ve druhém stupni rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného V. J. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 15. 1. 2003, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněnému V. J. dne 17. 4. 2003 a jeho obhájkyni, JUDr. L. K., dne 22. 4. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dne 20. 5. 2003 u Okresního soudu v Hodoníně, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného V. J. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu, vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních. V naznačeném ohledu tedy dovolání obviněného V. J. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči způsobu hodnocení důkazů nalézacím i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není. Nejvyšší soud navíc dospěl k závěru, že popis skutku uvedený ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 3 T 126/97, s nímž se ve svém rozsudku ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 276/2002, ztotožnil i Krajský soud v Brně, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci a použité právní kvalifikaci odpovídá. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. J., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného V. J. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu) V Brně dne 24. července 2003 Předseda senátu : JUDr. Zdeněk S o v á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/24/2003
Spisová značka:6 Tdo 730/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.730.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19