ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.8.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 8/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný M. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 2 To 105/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 5/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 54 T 5/2001, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto i o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. M. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 2 To 105/2002, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 54 T 5/2001. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného M. M. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., protože společně s dalšími nejméně dvěma osobami, s nimiž úzce spolupracoval v rámci obchodních aktivit společnosti B. O. S., spol. s r. o., se sídlem P., vzájemnou součinností, spočívající v rozvržení pracovní činnosti, předstírali řádný chod společnosti, a takto obžalovaný vystupující pod smyšleným jménem „M.“, zajišťoval zejména kontakty a schůzky se zástupci prodejních organizací, s nimiž následně ony další dvě osoby konkretizovaly požadavky a uzavíraly smlouvy o nákupu zboží a materiálu jménem společnosti B. O. S., spol. s r. o., kdy v úmyslu nedostát smluvním závazkům řádné úhrady ceny za odebrané zboží a materiál, v O. takto vylákal:
1.od společnosti M. K., spol. s r. o., se sídlem O. – P., na základě rámcové kupní smlouvy, uzavřené dne 15. 9. 1999, stavební materiál v celkové hodnotě 1.979.030,- Kč, přičemž došlo pouze k úhradě zálohových plateb v celkové výši 400.000,- Kč, čímž společnosti M. K., spol. s r. o., se sídlem O. – P., způsobil škodu ve výši 1.579.030,- Kč,
2.od M. M., podnikajícího jako fyzická osoba na podkladě živnostenského listu s názvem M. M. – M., se sídlem O. – M. H., na základě kupní smlouvy ze dne 30. 9. 1999 a dodatku kupní smlouvy ze dne 1. 10. 1999, odběrem dne 9. 10. 1999, střešní krytinu typu RANNILA a prvky tohoto střešního systému, v celkové hodnotě 860.902,70 Kč, včetně jejich přepravy v hodnotě 12.810,- Kč, přičemž došlo pouze k úhradě zálohy ve výši 243.827,- Kč, čímž M. M. způsobil škodu ve výši 629.885,70 Kč,
3.od společnosti S. A., a. s., se sídlem O., provozovna O., na základě rámcové kupní smlouvy oboustranně uzavřené dne 6. 9. 1999, dílčími odběry v období od 7. 9. 1999 do 17. 9. 1999, dlažbu a obrubníky v celkové hodnotě 570.272,90 Kč, přičemž došlo pouze k úhradě zálohy ve výši 50.000,- Kč, čímž společnosti S. A., a. s., se sídlem O., způsobil škodu ve výši 520.272,90 Kč,
4.od společnosti C. S. I., a. s., se sídlem B., v provozovně O., na základě kupní smlouvy uzavřené dne 10. 9. 1999 v O., odběrem dne 24. 9. 1999, střešní krytinu a hydroizolační fólii typu Bramac v celkové hodnotě 507.061,70 Kč, přičemž došlo pouze k úhradě zálohové platby ve výši 110.000,- Kč a částečné úhradě ve výši 42.000,- Kč, čímž způsobil společnosti C. S. I., a. s., se sídlem B. škodu ve výši 355.061,70 Kč,
5.od společnosti P., a. s., se sídlem B., na základě kupní smlouvy uzavřené oboustranně dne 22. 9. 1999, odběry v době od 14. 10. 1999 do 21. 10. 1999, radiátory a čerpadla v celkové hodnotě 2.113.085,50 Kč, kdy následně došlo pouze k úhradě částky v celkové výši 423.000,- Kč, čímž společnosti P., a. s., se sídlem B., způsobil škodu ve výši 1.690.085,50 Kč,
6.od společnosti B. C., spol. s r. o., se sídlem O., pobočka O. – H., na základě smlouvy uzavřené dne 22. 10. 1999, odběrem dne 22. 10. 1999, pneumatiky v celkové hodnotě 419.029,30 Kč, přičemž při dodání byla uhrazena pouze záloha ve výši 85.000,-Kč, čímž způsobil společnosti B. C., spol. s r. o., se sídlem O., škodu ve výši 334.029,30 Kč,
7. v O., na základě smluv o pronájmu uzavřených ve dnech 19. 8. 1999 a 11. 10. 1999, od společnosti D. F., spol. s r. o., se sídlem P., v úmyslu nevrátit a prodat dalšímu subjektu dva vysokozdvižné vozíky zn. Daewoo, a to typu D 15 S v prodejní ceně 705.292,90 Kč a typu D 25 S-3 v prodejní ceně 964.034,60 Kč, které byly použity pro účely manipulace s podvodně získanými produkty a následně, bez souhlasu jejich vlastníka, prodány další osobě, přičemž poškozené organizaci mimo částky 36.600,- Kč spočívající v úhradě jednoho měsíčního nájmu za vysokozdvižný vozík typu D 15 S, nic jiného nezaplatil, čímž společnosti D. F., spol. s r. o., se sídlem P., způsobil škodu ve výši 1.633.627,50 Kč, kdy peněžní prostředky získané z této činnosti jednak částečně obdržel obžalovaný a použil pro svou potřebu a jednak zůstaly v dispozici přinejmenším oněch dalších dvou osob, na činnosti se přímo podílejících.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody M. K., spol. s r. o., se sídlem O. – P., ve výši 1.579.030,- Kč, M. M., ve výši 629.885,60 Kč, S. A., a. s., se sídlem O., ve výši 520.272,90 Kč, P., a. s., se sídlem B., ve výši 1.690.085,50 Kč a B. C., spol. s r. o., se sídlem O., ve výši 334.029,30 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly M. K., spol. s r. o., A., a. s., a B. C., spol. s r. o., odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dne 22. 8. 2002 dovolání, které bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 26. 8. 2002. Dovolání obviněný podal proti výrokům o vině, trestu a náhradě škody. Dovolací důvod spatřuje v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dále na jiném nesprávném právním posouzení podle §265b písm. f) tr. ř. ( pozn. je zřejmé, že obviněný měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedení §265b písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud považuje za zjevnou písařskou chybu, která nemá na rozhodnutí o dovolání žádný vliv).
Obviněný v dovolání rekapituluje své hlavní námitky uplatněné v odvolání, přičemž na jeho obsah ve skutkových podrobnostech odkazuje. Uvádí, že se neúčastnil zahájení činnosti firmy B. O. S., spol. s r. o., ale přišel do ní v době, kdy již vyvíjela činnost. Přitom z charakteru její činnosti nebylo možné zjistit, že jde o činnost podvodnou. Tvrdí, že nevěděl, že odebrané zboží je odběratelům prodáváno za nižší cenu, než za kterou bylo pořizováno. Nebyl přitom proveden důkaz, podporující závěr soudu, že s podvodným charakterem firmy B. O. S., spol. s r. o., byl srozuměn, což mimo jiné dokládá poukazem na výpovědi svědků Ing. arch. E. S. a Ing. P. S. Obviněný dále uvádí, že jako zástupce firmy B. O. S., spol. s r. o., musel vystupovat pod smyšleným jménem, jelikož byl evidován na úřadu práce a pracoval tedy nelegálně. Rovněž zpochybňuje správnost skutkového zjištění učiněného pod bodem 7. výroku o vině napadeného rozsudku a vysvětluje, proč po skončení činnosti firmy B. O. S., spol. s r. o., opustil území České republiky. Konstatuje, že provedené nepřímé důkazy netvoří ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu, která by vylučovala možnost, že není pachatelem trestného činu. Obviněný rovněž namítá, že soud nevyhověl jeho návrhu vyslechnout svědky E. G. a osobu vystupující pod jménem A. V., přičemž popisuje význam jejich případných výpovědí.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil ve vytýkané části rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2002, sp. zn. 2 To 105/2002, a podle §265l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že obviněný zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění a tyto námitky mají charakter jakéhosi „druhého odvolání“. Podle jeho názoru jsou uplatněné námitky výlučně skutkového charakteru a nekryjí se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani s jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. M. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je možno považovat za důvod uvedený v konstatovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obviněný M. M. v dovolání namítá, že odvolací soud učinil nesprávná skutková zjištění, jelikož nesprávně hodnotil provedené důkazy a neprovedl jím navržené důkazy. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Obviněný nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, byl chybně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Ze strany obviněného jde proto výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k