ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.813.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 813/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2003 dovolání, které podal obviněný V. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 10 To 172/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 420/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 T 420/2001, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 12. 7. 2001 kolem 16.00 hod. mezi obcemi O. a Š., na silnici v km 30,95 jako řidič osobního automobilu tov. zn. Peugeot 205 CTI 1.6, nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu a svým schopnostem a předjížděl osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia řidiče M. C. v době, kdy v protisměru přijížděl osobní automobil tov. zn. BMW 530 D, řízený J. R., přičemž po předjetí vozidla řidiče C. strhl řízení prudce doprava, dostal s vozidlem smyk a přejel do protisměru, v důsledku čehož řidič R. byl nucen se svým vozidlem, aby zabránil čelnímu střetu, vyjet vpravo mimo vozovku do příkopu, kde narazil do mostku, vozidlo řidiče S. se poté převrátilo přes levý bok na střechu a následně zpět na kola, přičemž zůstalo stát mimo vozovku vlevo v poli, když při vzniklé nehodě utrpěli spolujezdci řidiče S., K. B. otřes mozku I. stupně a 13ti centimetrovou tržně zhmožděnou ránu ve vlasové části s následnou dobou léčení nejméně jeden týden, M. B otřes mozku, pohmoždění zad a krku a odřeniny tváře vlevo a paží s následnou dobou léčení asi 3 týdny a J. L., polytrauma s frakturou páteře a postižení míchy, poranění hrudních obratlů a hrudníku a poranění plic s následnou dobou léčení trvající do současné doby.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným J. L., zastoupenému matkou L. L., ve výši 36.000,- Kč a Z. p. M. v. ČR, P., ve výši 874.325,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. L. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. S. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 10 To 172/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce dne 25. 7. 2002 dovolání s poukazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Z jeho obsahu vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání) nově vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /V poznámce lze uvést, že tato zjevná písařská chyba nemá na rozhodnutí dovolacího soudu žádný vliv./ Z mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.
Obviněný v dovolání konstatuje, že namítá nesprávné právní posouzení skutku, který byl v intencích rozsudečného výroku zjištěn správně. Soudy obou stupňů však pochybily tím, že mu k tíži přičetly riskantní předjíždění v tom smyslu, že pro předjížděcí manévr neměl dostatečnou vzdálenost, která jej dělila od protijedoucího automobilu. Za podstatnější pochybení ale považuje skutečnost, že soudy obou stupňů položily příčinnou souvislost mezi jím zaviněným jednáním vedoucím k dopravní nehodě a těžkým zraněním poškozeného J. L. Obviněný tvrdí, že tato příčinná souvislost nebyla prokázána a přes jeho výslovný důkazní návrh ani dokazována nebyla. Uvádí, že poškozený porušil ustanovení §9 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., neboť nebyl ve vozidle připoután bezpečnostním pásem. Podle názoru obviněného je nepochybné, že porušení této povinnosti mělo s velkou mírou pravděpodobnosti přinejmenším vliv na vznik zranění poškozeného. Proto bylo nutno rozlišit objektivní odpovědnost provozovatele motorového vozidla za způsobenou škodu a odpovědnost trestně právní za zavinění těžké újmy na zdraví.
Obviněný dále uvádí, že soud prvního stupně přičet zmíněné porušení povinnosti (nepřipoutání se) jeho osobě, přičemž tím odůvodnil nadbytečnost provádění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Namítá, že odvolací soud ve svém usnesení na str. 4 odst. 2 zaměňuje odpovědnost za vznik dopravní nehody za odpovědnost za vznik zranění poškozeného. V případě, že v řízení nebyla spolehlivě prokázána příčinná souvislost mezi jeho zaviněným jednáním a těžkou újmou na zdraví poškozeného, měl být skutek, jehož se dopustil, kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Podle obviněného jsou v důsledku předpokládaného spoluzavinění poškozeného nesprávné i výroky soudů obou stupňů ohledně náhrady škody.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburce věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný rovněž požádal o odklad výkonu rozhodnutí.
K dovolání obviněného V. S. se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně uvádí, že k části uplatněných námitek, jež se týkají skutkových zjištění tvrzeným nedodržením postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., nelze přihlížet, neboť odporují koncepci dovolání, když zasahují do stability neměnného skutkového stavu věci. Konstatuje, že obviněný také namítá neprůkaznost příčinné souvislosti jeho jednání a způsobeného následku. Podle státní zástupkyně nelze této výtce přisvědčit. Zdůrazňuje, že podle skutkového zjištění, podepřeného znaleckým dokazováním, jež dokládá rychlou a riskantní jízdu obviněným řízeného vozidla, při které manévroval tak, že zapříčinil nejen dopravní nehodu, ale za těchto okolností i těžkou újmu na zdraví jednoho ze spolujezdců. Proto státní zástupkyně ve vztahu ke způsobenému následku na zdraví neshledává pochybnosti o zavinění obviněného ve smyslu §5 písm. a) tr. zák., přičemž právní kvalifikaci jeho jednání, kterého se navíc dopustil porušením důležité povinnosti vyplývající ze zákona, považuje za správnou. Podle jejího názoru nemůže obstát úvaha o možném spoluzavinění poškozeného a ovlivnit míru trestní odpovědnosti obviněného. Připomíná, že vznesenými námitkami se již soudy obou stupňů zabývaly.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného V. S. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného V. S. však o takový případ nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na obsah mimořádného opravného prostředku lze mít důvodně za to, že obviněný takový dovolací důvod spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z výše konstatovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání stanovené v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí a rozveden v jeho odůvodnění.
Podle názoru Nejvyššího soudu nejsou obviněným V. S. formálně uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. vznesenými námitkami materiálně naplněny. Obviněný v dovolání sice konstatuje správnost skutkového zjištění, které bylo učiněno soudem prvního stupně. Současně však jeho správnost popírá, neboť vznáší námitky ohledně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Jednak tvrdí, že soudy obou stupňů pochybily, když mu k tíži přičetly riskantní předjíždění s tím, že pro tento manévr neměl dostatečnou vzdálenost, která jej dělila od protijedoucího vozidla. Dále namítá, že bylo nezbytné, aby byl vyžádán znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. V absenci tohoto důkazu spatřuje neprokázání příčinné souvislosti mezi jeho jednáním vedoucím k dopravní nehodě a těžkým zraněním spolujezdce poškozeného J. L., včetně nezjištění míry údajného spoluzavinění jmenovaného na škodlivém následku, neboť nebyl připoután bezpečnostním pásem. Z těchto tvrzených nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný V. S. v dovolání nenamítá, že by skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhrady obviněného směřují primárně a v tomto směru i výlučně proti těm skutkovým zjištěním a jejich úplnosti, z nichž soud prvního stupně (následně i odvolací soud) učinil právní závěr, že předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., včetně příčinné souvislosti mezi jeho jednáním jako řidiče osobního automobilu, kterým způsobil dopravní nehodu a škodlivým následkem na zdraví u poškozeného J. L. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který uplatnil v dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, nikoli dovolatel. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto návrhu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k