ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.815.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 815/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2003 o dovolání podaném obviněným O. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 5 To 665/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 5 T 55/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného O. T. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný O. T. byl Krajským soudem v Ostravě rozhodujícím na podkladě jeho odvolání jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 5 To 665/2002, uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání (4) čtyř měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, když byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 5 T 55/2002.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 5 To 665/2002, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. B. dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za nesprávné hmotně právní posouzení věci považuje, že se krajský soud ani soud okresní nezabývaly jeho obhajobou, zda byl skutečně objektivně schopen v žalovaném období vykonávat nějaké zaměstnání a to vzhledem k tomu, že došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, což je objektivní skutečnost, která mu bránila v plnění vyživovacích povinností. V důsledku zdravotních problémů musel přestat s podnikáním a evidoval se na úřadu práce. Soud podle jeho názoru měl sám zjišťovat, jaké byly jeho schopnosti a možnosti plnit vyživovací povinnost, nebo zda si svůj nepříznivý sociální stav přivodil sám či byl zaviněn objektivními skutečnostmi. Nesprávné právní posouzení věci tedy spatřuje v nepřesvědčivé aplikaci ustanovení hmotného práva způsobené nezkoumáním okolností jím namítaných v rámci celého řízení, včetně odvolání. Protože se soud dostatečně nezabýval vším, co uváděl, bylo podle jeho názoru porušeno i právo na obhajobu, když jím namítaná tvrzení nebyla dostatečně prověřena.
V závěru dovolání navrhl, aby byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 5 To 665/2002, i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 5 T 55/2002, zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu doručeno dne 3. 6. 2003, se k dovolání nevyjádřil do doby, než bylo Nejvyšším soudem České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodováno.
Nejvyšší soud jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tr. řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí).
Z vymezení důvodu dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. řádu), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
V daném konkrétním případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy, že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti a dostatečnosti skutkových zjištění, což právě obviněný v podaném dovolání činí. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku výslovně uvádí, že soudy se nedostatečně zabývaly zkoumáním pro věc podstatných skutkových okolností jako je jeho sociální a zdravotní stav. Poukazuje, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn a navrhuje k provedení další důkazy, např. znalecký posudek z oboru zdravotnictví pro posouzení svého zdravotního stavu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tím však nebyl materiálně, fakticky uplatněn, protože není uveden žádný argument, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale dovolání se opírá o skutečnosti jiné, (pochybnosti o správnosti a dostatečnosti skutkových zjištění), které žádný z dovolacích důvodů však v ustanovení §265b tr. řádu neobsahuje.
Z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného O. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 5 To 665/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 5 T 55/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová