ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.848.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 848/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného T. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 7 To 429/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 71/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný T. K. byl za jednání spáchané spolu s obviněným D. P. rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 71/2001, uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku. Podle §60a odst. 1 tr. zák. byl nad obviněným vysloven probační dohled, a to v rozsahu stanoveném trestním zákonem. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Citované rozhodnutí obviněný T. K. napadl odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 7 To 429/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. V. V. dovolání, kterým směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvádí své argumenty a v zásadě tvrdí, že obžalobu z trestného činu podvodu považuje za nedůvodnou, protože skutkový stav, jak byl vymezen ve výroku o vině soudem prvního stupně, nebyl řádně zjištěn a nebyla objasněna řada důležitých otázek. Nebylo podle jeho názoru bezpečně zjištěno, že se dopustil skutku, který je mu kladen za vinu, protože nebylo prokázáno, že měl smluvní vztah, včetně zmocnění s G. C. M. a.s. Svá tvrzení o této skutečnosti předkládá jako pravdivá a na jejich základě dovozuje, že byl před soud postaven neopodstatněně. Vytýká oběma soudům, že se s jeho obhajobu náležitým způsobem nevypořádaly a je nadále přesvědčen, že byl nedůvodně uznán vinným a odsouzen. K podání dovolání se rozhodl i proto, že zjištění skutkového stavu není správné, pokud nebyly provedeny všechny nabízející se důkazy a dokazování, s poukazem na nutnost jeho doplnění o listiny dokladující jím skutečně vykonávanou činnost. Upozornil na značné rozpory u některých důkazů, které se staly podkladem napadeného rozhodnutí, na jejichž základě bylo rozhodnuto v jeho neprospěch. Nesouhlasí také s tím, že mu byla uložena povinnost k náhradě škody, když vytýkaným jednáním nezískal majetkový prospěch a když je přesvědčen, že škoda nevznikla v důsledku jeho jednání, ale vychází z nedostatku odpovědnosti na straně poškozené společnosti.
S ohledem na uvedené skutečnosti požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k tr. řádu rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 7 To 429/2002 zrušil a věc aby byla vrácena soudu odvolacímu, který by ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, ve svém vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. Tento svůj závěr konkretizoval a doložil názorem, že převažující většina uplatněných námitek je založena na pochybnostech o skutkových zjištěních směřujících k jiné, pro dovolatele příznivější konstrukci skutkového děje. Takové výhrady však nemohou být předmětem dovolacího řízení, protože námitkami skutkové povahy se nelze věcně zabývat. Námitky o absenci podvodného úmyslu a nedostatku škodlivého následku nejsou též podloženy argumentací právní povahy. Z těchto důvodů nepovažuje předmětné dovolání za odpovídající použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1 tr. řádu).
Zabýval se dále tím, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podal z jiného důvodu než ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotvuje.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Takto vymezený dovolací důvod znamená, že dovoláním je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku v tom smyslu, že byl chybně podřazen pod ustanovení trestního zákona nebo že byla chybně aplikována jiná ustanovení hmotného práva tedy i jiného než trestního, avšak tyto námitky se mohou týkat jen toho skutku, jak jej zjistil soud. Není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, stejně jako nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost při provádění důkazů apod. Hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění subsumuje pod nějaká ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jestliže je soudu vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů nebo to, že za podklad skutkových zjištění vzal důkaz, který takto neměl či nemohl být použit, je tím rozhodnutí soudu zpochybňováno nikoli z hlediska hmotně právního posouzení, nýbrž z hlediska dodržení procesních ustanovení, především ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., které vyjadřuje zásadu zákonnosti řízení. Z toho je zřejmé, že v dovolání lze uplatňovat jen právní námitky, pokud jde o posouzení skutkového stavu zjištěného soudem, a nelze uplatňovat skutkové námitky s cílem dosáhnout změny skutkového stavu zjištěného soudem.
Námitky obviněného uplatněné v dovolání směřují k tomu, aby byla změněna skutková zjištění Okresního soudu v Karlových Varech, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Plzni. Dovolatel tvrdí, že v rámci trestního řízení nebyla objasněna řada otázek a nebylo zjištěno najisto, že se dopustil trestného činu, který je mu kladen za vinu. Zdůrazňuje pravdivost svých tvrzení o neexistenci smluvního vztahu mezi ním a poškozenou společností. Výslovně v dovolání konstatuje, že pro podání mimořádného opravného prostředku se rozhodl proto, že zjištění skutkového stavu není správné. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž neuplatnil nic proti právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale snaží se primárně dosáhnout změny skutkových zjištění.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a proto jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Vedle rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadeno je totiž Nejvyšší soud limitován v přezkoumávání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků rozhodnutí, též důvody uvedenými v dovolání. Jiné důvody a námitky, které v dovolání nejsou uvedeny, ale případně by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží. V daném konkrétním případě se tedy dovolací soud nemohl zabývat ani otázkou jiné právní kvalifikace skutku popsaného v napadených rozhodnutích, která by případně mohla přicházet v úvahu, a to posouzením jednání obviněného jako trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová