ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.86.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 86/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný J. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 75/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 47 T 2/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 3. 2002 sp. zn. 47 T 2/2001, byl obviněný J. E. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2002, protože společně s obviněným J. V. dne 25. 3. 2001 okolo 18.30 hod. po předchozí domluvě se setkali na čerpací stanici P., za účelem uskutečnění neoprávněného obchodu s prekurzorem určeným k výrobě psychotropní látky, kde obž. J. V. koupil za částku 70.000,- Kč od obž. J. E. nejméně 499,26 g čistého efedrinu a dále převzal dalších nejméně 498,91 g čistého efedrinu s tím, že tuto část efedrinu obž. E. později buď zaplatí nebo případně mu ji vrátí, pokud by o ni neměl zájem, neboť měl s sebou peníze pouze na úhradu předem domluveného 0,5 kg čistého efedrinu, tato látka, kterou obž. V. převzal, je podle přílohy 9 k zák. č. 167/1998 Sb. označena jako prekurzor, zařazený do tabulky I. podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, dalším zpracováním takto získaného efedrinu na psychotropní látku - pervitin (metamfetamin - base), při výtěžnosti 60-70% by bylo možné vyrobit 598,902 g až 698,719 g čistého pervitinu, z čehož by bylo možné získat 11.978 až 13.974 dávek a při jeho prodejní ceně na trhu s drogami, a to 800,- Kč za jeden gram, a po odpočtu vynaložených nákladů by následným prodejem mohl obž. V. získat finanční prospěch ve výši nejméně 409.121,60 Kč, tomuto však bylo zabráněno včasným zásahem policejních orgánů a zabavením takto získaného čistého efedrinu v celkovém množství nejméně 998,17 g.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a to částky 70.000,- Kč. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i obžalobě obviněného J. V.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. V. a J. E. odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 75/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. E. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo osobně podáno u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 26. 11. 2002 a na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 1 tr. ř.) doplněno dne 10. 12. 2002. Mimořádný opravný prostředek obviněný podal proti výrokům o vině a trestu, přičemž ho opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V dovolání obviněný namítá, že byl nesprávně uznán vinným trestným činem podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť soudy obou stupňů se nedostatečně zabývaly jeho obhajobou, která nebyla vyvrácena. Konstatuje, že spoluobviněnému J. V. prodal efedrin, což doznal u hlavního líčení. Není však pravdou tvrzení popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, že efedrin měl být určen k výrobě psychotropní látky. Uvádí, že efedrin získal v souvislosti se skutkem, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 1 T 374/2000, jež nabyl právní moci dne 31. 10. 2001. Proto se jednalo o pokračující trestnou činnost. K této skutečnosti však odvolací soud vůbec nepřihlédl. Rovněž namítá, že v době spáchání trestného činu nevěděl, že efedrin může sloužit k výrobě psychotropní látky a z toho důvodu, že obchodování s ním je trestné. V této souvislosti žádá, aby dovolací soud pečlivě posoudil i subjektivní stránku jeho jednání. Obviněný dále polemizuje s některými závěry uvedenými v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, ohledně polehčujících a přitěžujících okolností v souvislosti s trestem, jenž mu byl uložen a který považuje za nesprávný.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 5 To 75/2002, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný vyjádřil dne 18. 12. 2002 souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. E. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Uvedený závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný J. E. v dovolání namítá, že předmětný efedrin získal v souvislosti s jednáním, za které byl odsouzen dřívějším rozsudkem, a proto šlo o pokračující trestnou činnost. Rovněž tvrdí, že efedrin nebyl určen k výrobě psychotropní látky a také nevěděl, že jeho jednání je trestné. Z těchto okolností dovozuje i pochybnost ohledně naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu u své osoby. Tyto všechny námitky ale směřují výlučně proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných skutečností, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Nutno připomenout, že i okolnosti týkající se subjektivní stránky trestného činu (zavinění, pohnutka) jsou předmětem dokazování stejně, jako všechny ostatní zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, a tedy primárně jsou skutkovým zjištěním, jež je podkladem pro následné právní posouzení. Obviněný nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2001. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho prostřednictvím nelze vznést výhrady ohledně uloženého trestu, jak to bylo učiněno v podaném dovolání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. E. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k