ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.880.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 880/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným Z. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 9 To 304/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 197/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 2 T 197/2001, uznán vinným, že
1) v měsíci srpnu roku 1998 po předchozí ústní dohodě se Z. S. odvezl z objektu truhlárny E. S. N. nábytek v hodnotě 57.000,- Kč s tím, že nábytek prodá v O. a utržené peníze předá Z. S. peníze mu však nepředal, ani mu nevrátil nábytek,
2) v měsíci září 1998 vylákal v N. od Z. S. finanční částku ve výši 150.000,- Kč pod záminkou zřízení vlastní zastavárny, přičemž poškozenému slíbil vrácení peněz a odměnu ve výši 30.000,- Kč, svůj slib však nesplnil a peníze do současné doby nevrátil,
3) v měsíci říjnu roku 1998 využil finanční tísně Z. S. vylákal od něj motorový řezák vozovek s diamantovým kotoučem v hodnotě 15.200,- Kč s tím, že tento řezák zapůjčí svému známému, který mu za zapůjčení uhradí částku 40.000,- Kč, avšak do současné doby řezák poškozenému nevrátil a svůj slib nesplnil,
4) počátkem měsíce prosince roku 1999 v N. vylákal pod záminkou dodání 10 kusů Twist sad mobilních telefonů značky Nokia 5110 a Nokia 3210 od V. Ž finanční částku ve výši 10.000,- Kč jako zálohu na tyto mobilní telefony s tím, že slíbené zboží dodá poškozenému ještě týž den, avšak neučinil tak a finanční hotovost použil pro svoji potřebu,
5) v K. n. L., okr. N., v prodejně S.-S. dne 8. 12. 1999 po předložení padělaného potvrzení o výši příjmů, ač byl bez zaměstnání, uzavřel smlouvu na splátkový prodej televizoru značky Tesla, v celkové hodnotě 12.999,- Kč, po zaplacení splátky ve výši 1.900,- Kč si televizor z prodejny odvezl a do současné doby nezaplatil žádnou z dalších předepsaných splátek, čímž způsobil firmě Mr. E. R., S. a. B. TV a.-v.-H., K. n. L., škodu ve výši 11.099,- Kč,
6) v měsíci lednu 2000 v N. vylákal pod záminkou dodání videokamery od poškozeného P. Č. finanční částku ve výši 8.000,- Kč s tím, že mu videokameru dodá téhož dne, což však neučinil a peníze použil pro svou potřebu,
7) dne 26. 1. 2000 v N. požádal poškozeného P. Č., aby uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru se společností C. a. s., P., a převzal na úvěr mobilní telefon značky Sagem 922 v hodnotě 4.499,- Kč s tím, že pravidelné měsíční splátky ve výši 519,- Kč bude hradit sám, následně telefon od poškozeného převzal, uhradil však pouze první částku ve výši 500,- Kč a další splátky již neuhradil,
8) v měsíci červenci roku 2000 v N. uzavřel kupní smlouvu o prodeji a koupi osobního automobilu tov. zn. Fiat Miafiori 131 v hodnotě 18.100,- Kč s majitelem vozidla J. K., ve které byla stanovena dohodnutá cena vozidla na částku 40.000,- Kč s tím, že platby budou probíhat v osmi splátkách po 5.000,- Kč, avšak z kupní ceny vozidla neuhradil J. K. žádnou z dohodnutých splátek, přičemž předmětné vozidlo od poškozeného převzal a užíval jej,
9) v měsíci srpnu roku 2000 vylákal pod záminkou dodání mobilního telefonu značky Nokia 5110 od J. K. finanční částku ve výši 3.500,- Kč, kdy telefon měl dodat týž den, neučinil tak však a peníze použil pro svoji potřebu,
10) v měsíci srpnu roku 2000 v baru N. v N. vylákal od J. H. finanční částku ve výši 18.000,- Kč, pod záminkou obstarání sad mobilních telefonů Paegas-Twist a Eurotel-Go v provedení Nokia 5110 a Nokia 3210 za nízké ceny, přičemž svůj slib nesplnil, telefony nedodal a J. H. po jeho urgencích vrátil pouze částku 3.000,- Kč,
11) dne 11. 8. 2000 v N. na parkovišti za O. d. E. vylákal od R. S., mobilní telefon značky Siemens C25 v hodnotě 4.500,- Kč s tím, že si telefon pouze půjčí, aby si mohl zavolat, poté, že telefon vrátí, a za užití předá R. S. částku 2.000,- Kč, avšak mobilní telefon poškozenému již nevrátil ani neuhradil slíbenou peněžní částku,
12) v době od 8. 10. 2000 do 10. 9. 2000 společně se dvěma dosud neztotožněnými muži vylákal pod záminkou nákupu mobilních telefonů od P. Ř. postupně celkovou peněžní částku ve výši 54.000,- Kč, avšak slíbené mobilní telefony nedodal a peníze poškozenému Ř. nevrátil, a dále v téže době od poškozeného Ř. vylákal pod záminkou výměny za kvalitnější mobilní telefon telefonní přístroj značky Nokia 5110, přičemž následně poškozenému jeho telefon nevrátil, ani nedodal slíbený mobilní telefon značky Nokia 3210, či Nokia 5110, čímž mu způsobil další škodu ve výši cca 5.100,- Kč,
13) dne 29. 11. 2000 v N. vylákal pod záminkou pouhého půjčení od P. G. mobilní telefon značky Nokia 7110 v hodnotě 12.900,- Kč, přičemž tento telefon již poškozenému nevrátil a tvrdil, že mu byl telefon při přepadení odcizen, a na žádost poškozeného následně vrátil SIM kartu z uvedeného telefonu.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako tři trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. /první pod body 1) až 3), druhý pod body 4) až 7), a třetí pod body 8) až 13) rozsudku/. Uložil mu za to jednak /za skutky 1) až 3) výroku/ podle §250 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o uložení samostatného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku z rozsudku Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 105/98 ze dne 5. 6. 2000, a to při nezměněných výrocích o náhradě, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; dále /za skutky 4) až 13) výroku/ podle §250 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný samostatný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost uhradit škodu poškozeným Z. S. ve výši 222.200,- Kč, V. Ž. ve výši 10.000,- Kč, P. Č. ve výši 12.499,- Kč, J. K. ve výši 18.000,- Kč, P. Ř. ve výši 59.100,- Kč, E. R. ve výši 11.099,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozené S., Ř., G. odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeným rozsudkem byl obviněný Z. K. současně podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn
1) z obžaloby a ze skutku, kterého se měl dopustit tím, že v měsíci září 1999 vylákal od Z. S. mobilní telefon značky Motorola, černé barvy v koženém pouzdře v hodnotě 1.100,- Kč, pod záminkou nutnosti zatelefonovat si ohledně S. peněz a řezáku, avšak telefon již poškozenému nevrátil, čímž měl spáchat jeden z útoků pokračujícího trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
2) z obžaloby a ze skutku, kterého se měl dopustit tím, že v červenci roku 2000 dodal J. K., televizor značky Grundic za částku 2.500,- Kč, následně pod záminkou vrácení tohoto televizoru původním majitelům, vyzval J. K. k výměně tohoto televizoru za jiný televizor značky Clatronic, došlo k hádce a obviněný zanechal poškozenému K. televizor zn. Clatronic před jeho domem na chodníku, přičemž J. K. následně zjistil, že tento televizor je nefunkční, čímž měl spáchat jeden z útoků pokračujícího trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2002, sp. zn. 9 To 304/2002, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí soudu druhého stupně byl doručen obviněnému Z. K. a jeho obhájci JUDr. J. M. shodného dne 14. 11. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Nymburce dne 13. 11. 2002.
Dne 14. 1. 2003 učinil obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. J. M. na poště podání adresované Okresnímu soudu v Nymburce, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody vymezené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř. /dovolatel je sice nepřesně označil ustanoveními §265b písm. b), §265b písm. c), §265b písm. g), avšak z jeho námitek a celkového obsahu podání je zjevné, že měl na mysli právě citované zákonné důvody dovolání/.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný podřadil námitku o podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. E. H. z důvodů jeho občanských aktivit v rómskm hnutí R., resp. konfliktů, které měl jako zástupce R. s ní a jejími kolegy u Okresního soudu v Nymburce po listopadu 1989; vzhledem k této podjatosti byla podle názoru obviněného jmenovaná soudkyně z rozhodování vyloučena, přestože Okresní soud v Nymburce a Krajský soud v Praze takto nerozhodl. Naplnění dalšího uplatněného důvodu dovolání, tj. ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že minimálně po část daného řízení byl zastupován soudem ustanoveným obhájcem JUDr. J. M., který nebyl k obhajobě kompetentní pro nedůvěru, kterou mu vyslovil (současně poukázal na skutečnost, že sám tento obhájce měl zřejmě s ohledem na předchozí kauzu, v níž obviněného zastupoval, pochybnosti o možnosti jeho obhajoby); tím byl fakticky nastolen stav, jako kdyby obhájcem nebyl zastupován vůbec. Konečně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný brojil proti nesprávnému právnímu posouzení skutků především uvedených pod body 1) až 3) rozsudku soudu prvního stupně; konkrétně namítl, že ohledně údajně vylákaného nábytku existovalo potvrzení o převzetí částky 30.000,- Kč od poškozeného s tím, že v předmětném potvrzení poškozený dokonce konstatoval, že jsou tak jeho nároky vůči obviněnému vyrovnány; dále zdůraznil, že jestliže byl společníkem poškozeného ve firmě (na základě smlouvy o společenství, v níž se s poškozeným dohodli na dělbě zisku a ztrát v poměru 50/50), nemohl od něj cokoliv vylákat, protože byl smluvně oprávněn s majetkem firmy disponovat ve stejném poměru jako poškozený, a nakládal-li by s majetkem firmy neoprávněně, bylo by zřejmě třeba takové jednání posoudit jako zpronevěru, a nikoliv podvod (současně však vyslovil, že podle jeho názoru se jedná o občanskoprávní kauzu).
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce a dále, pokud to uzná za vhodné, věc přikázal jinému soudu k novému projednání.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 17. 1. 2003).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 19. 3. 2003 po podrobné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatovala, že podané dovolání ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je třeba chápat jako zjevně neopodstatněné s tím, že kolegialita soudců nezakládá bez dalšího pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování soudu, stejně jako další námitky vznášené obviněným v rámci jeho snahy o změnu soudce i soudu. K argumentaci obviněného, o niž opřel dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., uvedla, že obviněný byl, jak je zřejmé z dostupných materiálů, po celou část řízení, kdy trval důvod obhajoby, zastoupen obhájcem; způsob samotné obhajoby není soud oprávněn nějak hodnotit a nemůže do něj nijak zasahovat, a proto i v tomto směru je třeba podané dovolání posoudit jako zjevně neopodstatněné. Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. měla za to, že námitky obviněným pod něj podřazené směřují pouze proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, a obviněný až v návaznosti na ně vytkl, že soudy posoudily skutek nesprávně po právní stránce; jedná se proto o námitky, které deklarovaný důvod obsahově nenaplňují. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání formulované v §265a tr. ř. Podle odst. 1 citovaného ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný Z. K. v podaném dovolání namítl, že v předmětné věci rozhodoval vyloučený orgán, neboť předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. E. H. byla vůči němu podjatá vzhledem ke konfliktům, které měl jako zástupce rómského hnutí R. s ní a jejími kolegy u Okresního soudu v Nymburce po listopadu 1989. Z takové argumentace je zřejmé, že se domáhal aplikace §30 tr. ř.
Podle odst. 1, věty první, tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný vznášel námitky podjatosti v průběhu trestního řízení opakovaně, a to jak proti orgánům, které byly činné v přípravném řízení, tak proti soudcům a Okresnímu soudu v Nymburce jako celku. Již u prvního hlavního líčení konaného dne 12. 7. 2001 uplatnil námitku podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. V. K.; soud prvního stupně tehdy rozhodl, že tento předseda senátu není vyloučen z projednávané věci, a toto rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2001, když zamítl stížnost obviněného proti němu. V průběhu hlavního líčení dne 19. 7. 2001 vznesl obviněný proti jmenovanému předsedovi senátu další námitky a současně mu předal dopis, po jehož přečtení okresní soud rozhodl usnesením o vyloučení JUDr. V. K. ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., neboť tento se cítil vůči obviněnému podjatý (jak vyplývá z odůvodnění příslušného usnesení, obviněný se v dopise vyjadřoval hrubě urážlivě jak vůči němu, tak vůči okresní státní zástupkyni v Nymburce). Při dalším hlavním líčení konaném dne 23. 10. 2001 obviněný označil za podjatou i novou předsedkyni senátu JUDr. E. H., které věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce, s odůvodněním, že tato může být ovlivněna vzhledem k tomu, že v minulosti urážel její kolegy, což pak může vést k určité mstě z její strany. Okresní soud v Nymburce rozhodl tak, že tato soudkyně podle §30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z vykonávání úkonů v dané trestní věci; proti tomuto usnesení obviněný podal stížnost, kterou Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2001 zamítl /v odůvodnění mimo jiné uvedl, že … přitom předtím, než obviněný námitku podjatosti vznesl, stačila tato soudkyně pouze spojit ke společnému projednání obě postupně napadlé věci obviněného (což je samozřejmě zcela v souladu se zákonem) a nařídit hlavní líčení na 23. 10. 2001, v němž obviněný hned ve své výpovědi a podle předem připravených písemných poznámek vznesl námitky její podjatosti … nic z toho, co tato soudkyně ve věci vykonala … však nesvědčí o tom, že by … postupovala neobjektivně, tedy zaujatě … z faktu, že soudce v minulosti obviněného soudil, nelze pak nic ve vztahu k jeho objektivitě vyvozovat … - str. 2 usnesení/. Obviněný namítl podjatost vůči této předsedkyni senátu opětovně v průběhu hlavního líčení konaného dne 6. 12. 2001, když předložil dopis, v němž argumentoval především jejími přátelskými styky s bývalým předsedou Okresního soudu v Nymburce JUDr. L. T., o jehož odvolání se jako člen O. v. R. zasazoval; současně označil za podjatý i celý tento okresní soud. Uvedené námitky pak rovněž byly obsahem písemného podání zpracovaného jeho obhájcem JUDr. Z. M. dne 20. 12. 2001, které obviněný ještě doplnil svým přípisem ze dne 25. 12. 2001. Usnesením ze dne 15. 1. 2002 Okresní soud v Nymburce rozhodl, že předsedkyně senátu JUDr. E. H. podle §30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena vykonávání úkonů předmětného trestního řízení s odůvodněním, že … z opakovaných a stále stupňujících se útoků obviněného vůči JUDr. E. H. je zcela nepochybné, že obviněný se snaží stejně jako to bylo v minulých případech u Mgr. K. a JUDr. K. dosáhnout toho, aby se JUDr. H. cítila útoky obviněného uražena, aby v ní byly vyvolány pocity neobjektivnosti, předpojatosti, jak říká obviněný msty a zášti, a v důsledku toho se z úkonů v této trestní věci vyloučila. Tvrzení obviněného, že JUDr. H. je z projednávání této trestní věci vyloučena proto, že pracovala v kolektivu s JUDr. T., proti němuž obviněný na počátku 90. let brojil jako člen R. a snažil se o to, aby byl z funkce sesazen, je zcela absurdní. Rovněž tak zcela vymyšlené a lživé konstrukce obviněného o současných intimních vztazích JUDr. H. s JUDr. T. nemají jiný smysl než dosáhnout toho, aby se předsedkyně senátu z projednávané trestní věci obviněného vyloučila a jejich snahou není nic jiného než v předsedkyni senátu vyvolat nepřátelský postoj vůči obviněnému … - str. 3 usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 21. 1. 2002 stížnost, neboť … usnesení vyjadřuje pouze u soudkyně existující vůli po nepodjatosti a deklaraci této vůle, nikoliv nepodjatost samu … Tam, kde již 2 soudci pro shodné počínání obž. dle usnesení se stali posléze podjatými, nelze přes nejlepší vůli soudkyně stavět s jistotou na tom, že její podjatost nevzniká … Měřítkem může být pouze to, zda jsou tu objektivně, byť v sebemenší míře, obavy z možné podjatosti … O stížnosti rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2002 tak, že ji zamítl, přičemž v odůvodnění uvedl, že … obviněný nyní útočí na osobní život soudkyně … o tom, že jde o cílený, stále hrubější tlak na soudkyni s cílem vyvolat v ní skutečně podjatost … nepochybuje ani soud II. stupně, vždyť obviněný hned před prvým hlavním líčením následujícím po rozhodnutí o námitce podjatosti – 6. 12. 2001 – předložil předsedkyni senátu dopis datovaný týž den, v němž ji obviňuje z hyenismu, zášti, lži a msty, doporučuje, aby se nechala vyšetřit u psychiatra a celý soud v N. označuje za bandu, která si hraje do ruky … Ze způsobu vedení procesu nelze … podjatost dr. H. dovozovat. Vnitřní vztah soudce k obviněnému je záležitostí bezpochyby složitější. Obecně však platí, že soudce je schopen věci posuzovat objektivně, bez ohledu na leckdy hrubé a urážlivé chování všech, s nimiž v práci přichází do styku a jejichž chování posuzuje. Tato jeho schopnost je předpokladem výkonu soudcovské funkce … Reakce na shodnou situaci mohou být u různých soudců odlišné, tak jako v ostatní populaci jsou ti, kdo možné negativní dopady chování jiného na své rozhodování dokáží eliminovat a ti, kdo toho pro své např. odlišné povahové založení zcela schopni nejsou. Jestliže tedy dr. H. vzdor urážlivým útokům obviněného je i nadále schopna jeho věc posuzovat objektivně, jak prohlásila, a senát, který ve věci rozhoduje, neshledal rovněž důvod z projednávání této věci ji vyloučit, pak není důvodu jen s poukazem na to, že za podobné situace se prohlásil být podjatým předchozí předseda senátu, automaticky situaci posuzovat stejně, a to ani kdyby mělo jít o tzv. předběžnou opatrnost, o níž hovoří obhájce… soud II. stupně neshledal nic, co by ji z provádění dalších úkonů trestního řízení vylučovalo…- str. 2, 3 usnesení.
Uvedený opakovaně učiněný závěr soudů obou stupňů, že předsedkyně senátu nalézacího soudu JUDr. E. H. nebyla v dané věci ve smyslu ustanovení §30 odst. 1, věty první, tr. ř. vyloučena, nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat. Námitky obviněného v tomto směru, tj. že jmenovaná soudkyně byla vůči němu podjatá vzhledem ke konfliktům, které jako zástupce R. měl s ní a jejími kolegy působícími u Okresního soudu v Nymburce po listopadu 1989, nemohou obstát a byly již (mimo jiné jeho výhrady) vyvráceny v rámci předchozího řízení. Nejvyšší soud se ztotožňuje s argumentací rozvedenou v odůvodněních zejména posledních rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze; jmenovaná předsedkyně senátu soudu prvního stupně se necítila vůči obviněnému podjatou, přestože tento se ji snažil neustálými hrubými invektivami k zaujetí takového postoje přimět, a senát Okresního soudu v Nymburce opakovaně rozhodl, že vyloučena nebyla; v jejím postupu neshledal pochybení ani odvolací soud, který rovněž opakovaně uvedl, že z úkonů, které tato soudkyně v předmětné věci provedla, nelze dovodit nic, co by svědčilo o její neobjektivnosti, resp. zaujatosti vůči obviněnému. Prostřednictvím uvedených námitek se dovolatel opětovně snaží o změnu těchto závěrů; nelze z nich však usuzovat na to, že by ohledně této soudkyně bylo možno mít ve smyslu ustanovení §30 odst. 1, věty první, tr. ř. pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám v citovaném zákonném ustanovení uvedeným nebo pro poměr k orgánu činnému v trestním řízení nemohla nestranně rozhodovat; cílem obviněného je naopak takový stav, který v posuzované věci nenastal, nastolit; odmítá přitom připustit, že by mohla být za situace, kdy ji neustále velmi hanlivě verbálně napadal (odkazujíce i na konflikty s jejími kolegy u Okresního soudu v Nymburce), nepodjatou. Takové výhrady obviněného uplatněné prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nemohou být podkladem pro závěr o jeho naplnění, tj. že soudkyně JUDr. E. H. byla z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena. Nejvyšší soud proto podané dovolání z tohoto dovolacího důvodu odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu §36 a násl. tr. ř. bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce.
Obviněný Z. K. spatřoval naplnění uvedeného důvodu dovolání v tom, že minimálně po část řízení v předmětné věci byl zastupován soudem ustanoveným obhájcem JUDr. J. M., který nebyl k obhajobě kompetentní pro nedůvěru, kterou mu vyslovil (přičemž poukázal na skutečnost, že sám tento obhájce měl zřejmě s ohledem na předchozí kauzu, v níž obviněného zastupoval, pochybnosti o možnosti jeho obhajoby); z toho dovozoval, že tím byl fakticky nastolen stav, jako kdyby obhájcem nebyl zastupován vůbec.
Takové výhrady jsou však námitkami, které daný dovolací důvod nenaplňují.Ze spisového materiálu je zřejmé, že JUDr. J. M. byl obviněnému ustanoven obhájcem po dobu trvání nutné obhajoby opatřením ze dne 27. 3. 2002, jímž byl současně zproštěn povinnosti obhajovat obviněného dosavadní obhájce JUDr. J. M. Obviněný Z. K. tedy v řízení obhájce měl, tímto byl advokát řádně zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Námitky k osobním a profesním kvalitám obhájce a způsobu vykonávání obhajoby, stejně jako tvrzení o nedůvěře mezi obhájcem a obviněným, stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, a proto Nejvyšší soud odmítl dovolání v této části podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V této souvislosti je zapotřebí uvést, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Konečně Nejvyšší soud musel posoudit otázku, zda obviněným uplatněný poslední důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto ohledu dovolání obviněného Z. K., jestliže je opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rovněž nemůže obstát. Přestože na uvedený důvod formálně odkazuje, ve skutečnosti se svým mimořádným opravným prostředkem v této části domáhá změny skutkových zjištění na základě jiného hodnocení provedených důkazů. Tak je tomu v případě, když uvádí, že ohledně údajně vylákaného nábytku existuje potvrzení o převzetí částky 30.000,- Kč vystavené poškozeným, a dále tehdy, pokud tvrdí, že s poškozeným Z. S. uzavřel smlouvu o společenství a byl tudíž jeho společníkem. Takové výhrady jsou však výhradami výlučně skutkové povahy, z nichž obviněný až následně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku soudy. Jako takové materiálně nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, nýbrž jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. K. odmítl jednak podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť zčásti je zjevně neopodstatněné, jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť zčásti bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2003
předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a