ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.932.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 932/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2003 o dovolání obviněného V. J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 8 To 179/2003, ve věci Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 3 T 29/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 3 T 29/2000, uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zákona a jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona. Citovaným rozhodnutím byl odsouzen podle §171 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 5 T 188/99 ze dne 13. 8. 2001, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného i státního zástupce, podaná proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 8 To 179/2003, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. B. H. dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívající podle názoru obviněného v nesprávném skutkovém posouzení věci. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný tvrdí, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Na podporu tohoto názoru rozvádí důkazní situaci v dané trestní věci a předkládá svou verzi skutkového děje, přičemž tvrdí, že jeho úmyslem bylo předmětný box u poškozeného pouze uskladnit, nikoli jej prodat. V této souvislosti hodnotí jednotlivé svědecké výpovědi a další důkazy. Soudům obou stupňů vytýká, že neobjektivně přikládaly větší věrohodnost výpovědím svědčícím v jeho neprospěch, než těm, které svědčí v jeho prospěch. Domnívá se, že jeho vina nebyla jednoznačně prokázána a že soudy měly uplatnit zásadu „in dubio pro reo“ a zprostit obviněného obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu. V závěru dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil obě napadená rozhodnutí a ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu vydal rozsudek, jímž ho v celém rozsahu zprostí obžaloby. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutkový stav je potřeba doplnit, navrhl, aby citovaná rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno, v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu ve svém vyjádření učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. Tento závěr doložil názorem, že obviněný se pouze domáhá jiného způsobu hodnocení důkazů, jeho námitky jsou výlučně skutkového charakteru a nekryjí se proto s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání neobsahuje jedinou námitku, která by se týkala nesouladu mezi tzv. skutkovou a právní větou nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1 tr. řádu).
Zabýval se dále tím, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podal z jiného důvodu než zakotvuje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Takto vymezený dovolací důvod znamená, že dovoláním je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku v tom smyslu, že byl chybně podřazen pod ustanovení trestního zákona nebo že byla chybně aplikována jiná ustanovení hmotného práva, tedy i jiného než trestního, avšak tyto námitky se mohou týkat jen toho skutku, jak jej zjistil soud. Není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, stejně jako nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost při provádění důkazů apod. Hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění subsumuje pod nějaká ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jestliže je soudu vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů nebo to, že za podklad skutkových zjištění vzal důkaz, který takto neměl či nemohl být použit, je tím rozhodnutí soudu zpochybňováno nikoli z hlediska hmotně právního posouzení, nýbrž z hlediska dodržení procesních ustanovení, především ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a ustanovení §2 odst. 1 tr. řádu, které vyjadřuje zásadu zákonnosti řízení. Z toho je zřejmé, že v dovolání lze uplatňovat jen právní námitky, které vycházejí ze skutkového stavu zjištěného soudem, a není možné v dovolání požadovat, aby vznesenými námitkami byla dosažena změna skutkového stavu zjištěného soudem.
Námitky obviněného uplatněné v dovolání směřují pouze k tomu, aby byla změněna skutková zjištění Okresního soudu v Karlových Varech, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Plzni. Jestliže dovolatel tvrdí, že v rámci trestního řízení nebyla jeho vina jednoznačně prokázána a soudy pochybily, když neaplikovaly zásadu „in dubio pro reo“ a současně zdůrazňuje nesprávný postup soudů obou stupňů při hodnocení svědeckých výpovědí ve věci učiněných, zejména z hlediska jejich věrohodnosti a předkládá vlastní interpretaci provedených důkazů, nebrojí proti nesprávně posouzeným právním otázkám, ale vytýká nedostatky skutkové povahy. Výslovně proto i v dovolání konstatuje, že rozhodnutí soudu I. i II. stupně spočívá na nesprávném skutkovém posouzení věci. Takto podaným dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž neuplatnil nic proti právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale snaží se primárně dosáhnout změny skutkových zjištění, aby pro něho vyznívaly výhodněji. Jestliže se obviněný dovolává zásady „in dubio pro reo“ a tvrdí, že soudy obou stupňů v souladu s ní důsledně nepostupovaly, pak Nejvyšší soud konstatuje, že takto formulovaná výhrada směřuje rovněž do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů a nejedná se o námitku, která by se týkala otázky právní povahy, zakotvené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pravidlo „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, které vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v §2 odst. 2 tr. řádu, má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu).
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a proto jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. V takovém případě nemusel ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová