ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.937.2002.2
sp. zn. 6 Tdo 937/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2002 ve věci dovolání, které podal obviněný R. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 3 To 682/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 97/2002, o vazbě obviněného takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. B. n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný R. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 13 T 97/2002, uznán vinným, že dne 24. 4. 2002 kolem 20.15 hod. v O. – S. v zahradě rodinného domu v úmyslu zmocnit se finančních prostředků, tyto nejprve slovně požadoval po svém bratru P. L. (roz. B.), a když mu je jmenovaný odmítl vydat, udeřil jej dvakrát pravou rukou sevřenou v pěst do břicha a chytil jej za tričko, které měl poškozený na sobě, které mu roztrhl a následně z místa utekl. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za což obviněnému uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků se zařazením do věznice s ostrahou /§39a odst. 2 písm. c) tr. zák./.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě projednal ve veřejném zasedání a usnesením ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 3 To 682/2002, je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 3 To 682/2002, podal obviněný R. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pro který byl stíhán a odsouzen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné a bylo podáno osobou oprávněnou, ve lhůtě a u příslušného soudu. Rovněž pak dospěl k závěru, že část dovolacích námitek obviněného lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ve věci nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto dále postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumal z tohoto důvodu zákonnost a odůvodněnost napadených výroků, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po takovém přezkumu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 13 T 97/2002, který byl shledán správným v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 3 To 682/2002, nelze právně kvalifikovat jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neboť jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno u obviněného usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 3 To 682/2002, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 13 T 97/2002, současně podle §265k odst. 2 tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po zrušení obou napadených napadených rozhodnutí se tak trestní věc obviněného R. B. dostala do procesního stadia po podání obžaloby.
V dané věci obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 13 T 97/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 3 To 682/2002, v trvání tří roků, jenž nastoupil dne 30. 8. 2002. Na počátku roku 2003 obviněný vykonával trest odnětí svobody ve Věznici P., odkud byl dne 9. 1. 2003 eskortován do Věznice O., kde se nacházel i ke dni rozhodnutí dovolacího soudu. Výrok o tomto trestu byl však zrušen v dovolacím řízení shora citovaným usnesením Nejvyššího soudu.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Vzhledem k závěrům, k nimž Nejvyšší soud dospěl v rozhodnutí o dovolání obviněného, a s ohledem na zákonné vymezení důvodů, pro něž smí být obviněný vzat do vazby (§67 tr. ř.), kdy naplnění ani jednoho z nich v jednání na straně obviněného či dalších konkrétních skutečnostech ve věci neshledal, rozhodl dovolací soud o vazbě podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Přes takové rozhodnutí Nejvyššího soudu obviněný na svobodu propuštěn nebude. Bude totiž převeden do výkonu trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 7 T 185/2001, a jehož výkon již byl nařízen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Bláha